Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

Pavel Jonák: „Jednoho dne jsem se narodil, a tak žiju. Myslím, že to bylo ně-co víc jak před šestadvaceti lety v Mostě a Severní Čechy mě nikdy neopustily, zatímco já je opouštím neustále. Po několika létech hledání se, jsem zjistil, že se jen tak nenajdu. Tak jsem odešel po strojní průmyslovce z nedostudované plzeň-ské strojní fakulty a dal se ke komediantům. V Národním divadle jsem byl v kulisách, někdy pod nimi, ale většinou schovaný, neviditelný.

A teď mě čeká poslední ročník a absolutorium na VOŠ Jaroslava Ježka v oboru Tvorba písňového textu a scénáře pod vedením Jiřího Šlupky Svěráka, Marka Staška a Vlasty Gallerové - Křížové. Rád bych u psaní zůstal, ale nikdy nikdo neví, i když sám sebe už někde našel. Tak držte palec, se zaťatými pěstmi se člověku špatně píše. Dokonce i básníkům.“

Zapálená

Z mých lýtek už je dávno prach
a přesto občas zapálíš mi tělo.
Ohnivé stopy na patách
den za dnem
život – leporelo.

A tolik, tolik by se křičet chtělo
do tmy a světla, do prázdna.
Jsi svatým grálem pro blázna.

Když měníš touhy ve skutečnost bytí,
pak od tvých dlaní duše chytí
a začne zase chvíli plát.

Teď místo ohňů pálím chlad. 
 

Černobílá

Když kouknu z okna,
co v nás zbylo,
objevím noci...

Černobílo
a odlesk světel hezkých chvil.
Osudy, které ztrácí cíl
pro svoje cesty za soumrakem.

A v pravém koutku slza cinká,
šetřím si na ni od malinka.

Můj život – obzor
a já mrakem,
jenž slunce hledá v povětří.

Jen slzy už mě nešetří.


Ledňáčky

Ledňáčkům křídla popel vzal.
I ty máš ruce od té šedi.
Neletí, nejí, nejdou dál.
Mlčí, snad možná všechno vědí.

Topí se v slzách, to ty pláčeš
pro mámy, táty, pro koláče,
pro život, který může nebýt.
Ledňáčky házíš proti nebi.

Ledňáčkům křídla, lidem čas
vzít, dávat, ničit. Něco v nás
životem smrt snáz ohraničí.

ilustrace: Langlois, Ogerau, Rentlinger (archiv vtg)

 Beze světla

Nebe je dneska plné hvězd,
na protest všechny svážu lany.
Plaváček souše
deštěm potrestaný.
Nebe je dneska samá hvězda.

Nezdá se žádný sen
a den se blíží.

Bez obtíží spím
a svým spánkem kamsi unášen
dám si tě někam,
kde, i když čekám,
zmizíš v zapomnění.

Nebe je dneska plné hvězd
a pro nás
žádné světlo není.



Dítě s pastelkou

Dítě, nebuď plný zášti...

„Za dětskost mě kdosi praštil
a teď stárnu neúměrně věku,
jako by mi stáří přišlo nový.“

Na výkresech tajně Cháronovi,
znečišťuju řeku.

 Regimentům v poli

Platili v šenku
malý dluh
a venku lilo.

Prudké deště.

Cinkaly boty od ostruh
a zítra budou cinkat ještě
schovaná přání kdesi v nás.

Vyplují lodě, vem to ďas!
Jsme zase suší po povodni
a zmoklé touhy zhojí čas.

Tak spolu pijem
a den po dni
platíme dluhy

pod obraz.

 
DO(o)UŠKA  „Už tím, že oslyšel volání věd přírodních a dal se ke komediantům, má Pavel Jonák mé sympatie zaručeny. Završil to ovšem způ-sobem, jímž tepe verše. Obvykle zajásám, když se setkám s poezií autora neskoleného módním předsudkem, že forma, rytmus a rým jsou neslušná slova, v případě Pavlovy elegantní virtuozity bych ovšem neměl jen jásat, ale asi i řvát (a kdybych uměl, snad i zpívat). A doufám, že mi promine ilustrace, které jsem k těmto veršům zvolil; ve mně jeho poezie vyvolala obdobně libé pocity jako snímky francouzských ‚maîtres de la photographie‘ předminulého století. – Ten palec držím a držet budu! “ pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz