Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

Jindřich Kopecký

Pětatřicetiletý (*27. října 1976) českokrumlovský bard se o sobě málokdy vyjadřuje jinak než prostřednictvím svých veršů. Inu, nechme ji tedy mluvit: „... Rád jsem ve městě, kde Vltavské vody rozčísly břehům šíji v neúnavném koloritu vracení... Jsem spořádaný občan ve spořádaném světě lidí, stád a předsudků. Ze všech stran velí k odvetě zástupy mých smutků... Básně jsou třásně našich životů zamotány do plotů. Představy o sobě liché. Jsou víc než jen tupým smíchem... Na svět přes můzu pohlížím, někdy má i černé brýle. Otevírám se tempem hlemýždím, to trvá dlouhé chvíle... – Promiň, gramatiko!“

Oslava jara

Tiše foukl vlahý větřík
do kabonících se mraků
Ptačí probudil se křik
mému zamlženému zraku

Už bylo mrazů požehnaně
a sněhu a z něho závějí
Sýkorky!!! pohleď na ně
slavobránu jaru stavějí

Za oknem si štěbetají
a sluníčko je stále výš
Po právu smutky s Tebe tají
že se jejich radosti nedivíš

Tiše foukl vlahý větřík
a jaro jde možná k nám
Vem si dneska slabší svetřík
Krásné jaro...
rád tak mám 

Zrození

V kruté ráno
kdy pupeční šňůru mi přestřihli
Vše bylo rozerváno
byl jsem vzhůru
ústa mi neztichly
Že život nechci
řval jsem ze žalu
už v kolébce
Smrt je lehčí
nech běžet žížalu
po lebce 

 ...

Každá zloba
když přijde její doba
rozplyne se, jako smrad
Tedy myslím, aspoň snad

foto © Henry Hill

 Melancholická

Tak trochu
se všechno bez nás děje
Říkám si, hochu
nespadni zas do beznaděje 

Polibek

Polibek ti pošlu
po větru, co rychle utíká
snad se nezatoulá někam
neboť na odpověď čekám
podoben oslu
co strachy nehýká
Když duje silně pod Kletí
ten orkán s básní mou sedá
na střechu
z plechu
tak Ti možná přiletí
ten vítr, neposeda
s polibkem
a střechou vod souseda

 Sněhy

Sníh jak postupně taje
odkrývá všechny poklady
Které držel v zajetí
Všechny ty jinotaje
zápory i klady
tohoto století

Sníh jak postupně taje
a teče si k oceánu
sám a už bez smetí
Tak ten bordel si hraje
na babu. S větrem k ránu
I pračka poletí?

Vše výš visí

Kristus visí si
na svém kříži
tak nějak nezúčastněně
Světe čí jsi?
Boha, co vzhlíží
z obrázku na stěně?

Nebo každý jinému patříš
každý má svůj svět
přesně takový, jaký chtěl
Pak dožijem... a na kříž
neradostná je to změť
mých a vašich těl

 
DO(o)UŠKA  Minulé pondělí se jednadvacet minut po půlnoci dostavilo astronomické jaro (a bylo to v tomto století naposledy, kdy začlo až 21. března), a já se dočkal. Verše Jindřicha Kopeckého (vulgo Henry Hilla) jsem si totiž pro jarní vydání Chvilek s poezií už pár neděl schovával. A těšil jsem se. Jaro ostatně za těšení stojí - už kvůli těm sýkorkám a dívčím svetříkům... A tak Vás zdravím s jarem a s poezií Henry Hilla (vulgo Jindřicha Kopeckého) i s jeho leckdy svéráznou gramatikou. Ať se nám to jaro pěkně vyjaří! pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz