| 
RNDr. Irnik Ovčarov
Původ Irnika Ovčarova je ještě složitější, než naznačuje jméno; narodil se v roce 1942 v Sofii bulharskému otci a matce s německými kořeny. V Bulharsku ovšem žil jen do čtyř let, do školy už chodil v Československu, kde absolvoval i dvě střední školy a nakonec Univerzitu Karlovu v oboru inženýrská geologie a hydrogeologie. Většinu pracovního života se zabýval dálnicemi, v současnosti je důchodcem.
Na paměť tragicky zesnulého syna zřizuje Cenu Michala Ovčarova v oboru internetové sítě a software.
Irnik Ovčarov je ovšem důchodcem a geologem píšícím i malujícím, účastnívá se bienále s přáteli z Chomutova, obeslal i žižkovský salon a plánů má jistě ještě víc. - Vždyť je ostatně teprve 68 let mlád...
|
| (byli jsme bratři, ale jenom dva,
tak jsme si říkali bradva...)
Brajeden, už ne bradva
Jak vesmír vztahuje ruce k věčnosti pomalým krokem,
tak plní se osud náš každičkým rokem -
jaké to brácho bylo, když propad jsi do věčnosti
jediným skokem?
Pomalu, pomaloučku klesá pH společně s tepem
a tma jako černý polštář zavírá život s posledním dechem
a operátor smrt na počítači zmučeného těla
začíná formátovat.
Je čas zálohovat:
Ranní červánky nad Prahou
večerní pohádku s mámou nad hlavou
prázdninovou rosu v trávě
a štěstí z naplněné lásky
není kam spěchat, život začíná právě
dokončit školu, dětský pláč a doktorát
a znovu svatba a toulky světem
je toho akorát.
Pak přišel revoluce čas,
Gája volá své zelené děti zas
aby šly za ní bojovat
I brácha šel do boje,
s myšlenkou trvale udržitelného rozvoje,
k ústupu však brzy zatroubila polnice,
intelekt ukusuje mrtvice.
Již plný je harddisk - není tu místa více!
Tak zemřel můj brácha Kardam, i když ještě hořela svíce. | Můj čas
(fragment)
Tvůj čas zhasíná,
vyprchává,
točí se
jak hadi elektrickými šoky mučení...
A mysl
jak mozek leviantha
chytá se záře neutrin
a ketonů,
hledaje marně
maticové řešení...
|
| Když
(k tržnímu mechanizmu)
pocta Kiplingovi
Když se ti čest stala pouhým slovem,
kterému se chytrý směje,
když rozloučil ses s Bohem,
jen když tvoje konto k vyšším číslům spěje,
když si právo spěcháš bez ostychu koupit,
ať jsi makléř, obchodník či sadista,
můžeš klidně krást a loupit,
slavobránu bezúhonnosti ti právo uchystá.
Když neplníš cos slíbil a jen závazky
těch druhých ctíš,
na sebe jen hledíš, bídu ostatních však nevidíš. Když nakupování a prodej
staly se ti vyznáním i láskou,
svoje peníze jak oko v hlavě střež,
i kdyby tě prosil otec s matkou
ani bratrovi nic nedávej
a pro úroky do banky si běž.
Když člověka si vážíš podle kupy jeho zlata,
nad vzdělání a moudrost je ti značka jeho auta,
když pro peníze jsi schopen vše na světě udělat,
lhát, podvádět i krást, jen ne pracovat
Když řekneš:
„mě, světe, všemi penězi svými služ!“
pak gauner jsi a darebák,
jsi parazitem v lejnu,
a nikdy, nikdy nemůžeš
být muž. | Kdo jsi, ó Pane,
když spravedlivé křížem navštěvuješ,
hříšným odpouštíš a bohatstvím je zahrnuješ?
Když místo lásky rozkoš nabízíš
a bez pohnutí k vraždám nevinných v svém jménu přihlížíš.
Když rozumu jsi rozdal poskrovnu
a nenávisti vrchovatou míru
a nevadí Ti, když hříšní dominují a spravedliví hynou.
Když dřív, než Adam spatřil světlo světa
a evoluce ještě na výběr měla,
vložils časovanou bombu do každého těla.
Když robotnická monstra učinils z nás na úsvitu času,
Která, hnána účelností, vraždí se a množí, ve světě,
jenž podobá se zkaženému kvasu.
Když vyrval jsi nám duši z těla
a tvoje prozřetelnost jen vybraným molekulám dala nesmrtelnost.
Kdo jsi ó pane? My musíme znát,
kdo bude u posledního soudu stát. |
|  DO(o)UŠKA "Při čtení veršů Irnika Ovčarova na mě dýchne pokaždé cosi starosvětského, cosi, čemu říkám klasika. Připomíná mi především sice školní čtení poezie českých buditelů, ale ve skutečnosti mé asociace kráčejí ještě dál, někam, kde šmátrám po útržcích vlastní paměti, v níž uvízlo něco málo o středověku, o zpěvu minesengrů a o vzpurném Villonovi. Podobné je to i s obrazy tohoto malujícího geologa, jenž je skalním a zapřisáhlým příznivcem hutného realismu. Není špatné občas přivonět ke vzpomínkám na doby, kdy nejen v umění, ale i ve veškerém lidském počínání vládla programově srozumitelnost a touha po pravdě a spravedlnosti…" Zdeněk Pošíval
|
