Nedělní chvilky s poezií .... Milada Pourová
Rubrika: Literatura – Poezie
|
| |
 Milada Pourová„Narodila jsem se rok po měnové reformě, což mělo za následek, že rodiče do mne investovali v počátku jen pětinu toho, co do mých tří starších bratrů. Snad proto jsem odmala řešila otázku, jaká je vlastně moje cena jako taková. S tím se nakonec potýkám dodnes. V době kdy se kamarádky popelily na písku, já chodila do baletu… když kamarádky randily kolem řeky a sbíraly první sexuální zkušenosti, já seděla doma, poslouchala Čajkovského, četla Vojnu a mír a čmárala básničky… v čase, kdy kamarádky zakládaly rodiny, já hrála loutkové divadlo s bandou stejně potrhlých bláznů. V současné době je mým největším 'nábojem' devítiměsíční vnuk Matěj, který je zatím – krom mých dvou dětí – to jediné, čím se mohu vážně chlubit. Všimněte si, že jsem použila slovo ‚zatím‘, protože věřím, že ještě něco dalšího přijde.“ | |
| Čekání Čekal jsem na vás do půl páté. Řekla jste „přijdu, počkejte dole u dveří“ Člověk je prostě občas blázen, co hezkým slovům uvěří… Čekal jsem dlouho, v zimě, v mrazu. Však vaše sliby, mizely jako k ránu sen. Čekal jsem na vás do půl páté. Byl prosinec a Štědrý den… Čekal jsem, čekal, Bůh je svědek. Nechtěl jsem věřit, tahle hra že je dohrána. Čekal jsem na vás do půl páté. Čekal bych na vás do rána… | Spravedlnost života Život mě asi adoptoval a nebyl na to připraven, jak jinak chápat, že jsem první, co musela jít z kola ven. Byla to rána, padám z výšky, pode mnou jenom hlušina, jak rychle vzhůru, tak i dolů, hezky to pouze začíná. Zůstala jizva, která těžko a bolestivě zarůstá, říkám vám, pády máme různé, nejhorší jsou ty na ústa… Negativní Já nemám ráda jitra smutná a lítost, která hořce chutná já nemám ráda ostré skály žár ohně, který všechno spálí a lidskou tupost nemám ráda tu ze které se hlupák skládá Já nemám ráda tenké ledy zbytečné slovo „naposledy“ a fakt, že starý kůň se střílí že nepřizná to, kdo se mýlí je toho hodně oč tu běží Škoda že na mně nezáleží… |
|
ilustrace © Milada Pourová | |
| Opuštěný Sešel jsem z cesty na pěšinu a ubírám se do temna. Bez tebe chřadnu, lkám a hynu, bylas má láska tajemná. Byla jsi pro mne v noci svící, kdo tohle jen už jednou řek? Zbylo mi srdce zoufající a žádná radost, žádný vděk. Víš, nejsem z těch, co tiše pláčou když pustí peníz do řeky. Jak kluk jsem si tu hrával s káčou, proč nejde hrát si navěky? A co skutky? Nemám sklízet co… a ani nechci čekat do svítání… černá tma a v oknech deka, vyschla na prach moje řeka. Není vody, není žití. Co mi zbývá? Vztek a pití! A tak hledám kopku z hlíny, toužím vejít mezi stíny, zavřít poklop, sepnout dlaně… A co skutky? Kašlu na ně! | Před koncem Zradil jsem všechno, co mám v sobě - život je občas o zradě. Nediv se, že je ve mně pusto jak v opuštěné zahradě. Poprava bude zítra ráno - nepřijdeš, umřu potají. Jen někde z dálky zazní tiše Na krásném modrém Dunaji. Zbývá mi ještě malá chvíle než saň své děti nakojí. Chvilička na poslední přání… Ženu či tabák? Obojí… Co kdyby Já došla už, jsem na konci vidím jen to, co slepec vidí vlastním, co nikdo nezávidí a sotva budu mít kdy víc… Proto mě život neošidí - dál už mi nelze sebrat nic. Jak půlnoc sama přišla jsem, když ještě hodně zbývá ke dni čekat tu, čekat na poslední tak, jak se čeká na chyby. I když se asi nerozední – co kdyby přece, co kdyby…. Budoucnost Ukaž mi čáru na dlani, řekni mi, kolik svítání budu mít tebe… a nelži, lež je berlička vyprávěj - zmírám celičká a duše? Zebe... |
|
| |
| http://v-t-gottwald.webnode.cz | http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz | |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 05. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Jitka Molavcová |
 |
Stanislav Motl |
 |
RNDr. Vladimír Vondráček |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Jiří Suchý |
 |
Karel Šíp |
 |
Helena Štáchová |
 |
Josef Fousek |