| 
Eliška „Ela“ Peroutková
„Narodila jsem se v Praze otci Karlu Ejemovi a matce Elišce, absolvovala své jediné státní studium a to ZDŠ. Na škole jsem potkala dva pedagogy, kteří dosti významně určili můj život. Byl to jednak Karel Růžek, malíř, který přede mnou roztrhal čtvrtku, pak ji vyhladil a namaloval na ni krásný obrázek.
Začala jsem malovat. Ten druhý pedagog, učitelka češtiny, trhala mé slohy s tím, že je opisuji od spisovatelů. Propadla jsem vzdoru a neučila se. Výsledek bylo nedoporučení ke studiu na umělecké škole. Bez prázdnin jsem nastoupila do dělnického povolání v tiskárně.
Pak mě potkalo největší štěstí mého života: poznala jsem Zdenka Peroutku, za něhož jsem se provdala na Hronově a pak i v kostelíku Sv. Jana Křtitele na Prádle.
Po narození syna Lukáše jsem z důvodů následné dlouholeté péče kvůli jeho dlouhodobému onemocnění zůstala na prodloužené mateřské dovolené. Od té doby jsem doma s živnostenskými listy za účelem prodeje obrázků a vystavování...“
|
| ČESKÉ VÁNOCE
Eliška Peroutková
|
Máj, to je ráj plný je vonících květů,
prosinec počká si na kometu,
nese Vám noviny z Betlémské krajiny,
pozor si dejte,
naději chvějící nezmeškejte |
| Kapr se rybníka nají,
bába v úvozu, přitlačí zas kozu,
selka slepici, polévky hrnec vařící, řezník buřty,
kominík pro štěstí čtyřlístek,
pan učitel pro děti notýsek,
houslista táhne smyčec po kraji,
pan starosta s paní starostovou
tajný dar dávají
Věří
že v jejich Vánoc kraji chleba lidi vždy dají,
že pastýři, když den potemní, zavelí,
hej mistře, pohlédni,
na jasnost nebe, co rádo Tebe obejme po roce.
Dává ti Vánoce,
stuhou červenou svázané
Dávané
v chalupách pod horama,
Vánoce budou s náma Koupím si na trhu purpuru,
františky, svíčky,
Barborku, med a kroucenou vrbu,
zelené chvoje,
adventní věnec, badyán, vanilku, skořici
a trochu rumu pro horký čaj vonící
A když den potemní,
k nebesům pohlédni,
co jich tam svítí hvězd
Prohlédni
Doma je za plotem bílý dům
Kraječky vločka bílá,
okno mi ozdobila, bílý ubrus,
Dej Bůh štěstí tomu domu,
nápis babičkou vyšitý,
kde jsem já a kde jsi Ty
Kde Bůh, tam láska
Slunce pomeranč hřebíčkem provoním,
vždyť já už dobře vím, že vůni Vánoc
já nasněžím, po celý žití čas |
|
|
DO(o)UŠKA „Vzácné jsou mi chvíle, kdy rád zapomínám na veškerá psaná i nepsaná pravidla, normy a foršrifty, na okolní svět a čas (o vlastních předsevzetích nemluvě), a jen se kochám a kochám a kochám... Tak mi je, když si myju oči v textech a obrázcích Elišky Peroutkové. Jistě by byly půvabné její obrázky i bez jejích textů či naopak texty bez obrázků, ale nejvoňavější jsou teprve dohromady. A píšu-li nejvoňavější, není to snad ani metafora, já ty františky i purpuru, badyán, vanilku, skořici (i ten rum) opravdu cítím. Říkává se tomu sice naivní umění, ale mně voní přímo rafinovaně. – Však přivoňte taky!“ pterodaktyl |
