Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

Naďa Havelková

Narodila se 23. května 1972 v Hradci Králové, kde ostatně setrvává doposud. Absolvovala SEŠ Jiřího Purkyně, současnou práci v notářské kanceláři vyvažuje bohatými kumštýřskými zájmy: malování a kresba, alternativní směry, básničky všeho druhu (a strojí se prý už i na prózu). Vloni se prezentovala veřejným čtením svých básniček na výstavě TZ v klubu 4, pro přátele vydala v malém nákladu sbírku básniček Kašpar smrti, do budoucna chystá vernisáž obrazů (její práce naleznete také na www.artodox.eu).

Tulipány spánku

Jsem v trýzni omotaná únavou.
Ó, jak se těším, až mi hlava klesne do poštáře!
Snad pak - až slzy obligátně stečou z mojí tváře,
vydám se na pouť noční… houpavou…

Tam uzavřu se v temném tichu
do tulipánů pevně uzamčených nocí,
nasaju vůni opiátu klidu i genius loci
a trudnost steče dolů… do kalichu…

Jak já se těším na úlevné ulehnutí!
Však denně večer cosi ožít mě vždy nutí
a únava, jež jevila se přes den jako šrám,
je v nedohlednu, ba i jizva je „ta tam“…

A já zas o spánku si můžu nechat jenom zdát…
Ty květy zvadly dávno nejspíš…nač je zalévat?

Romantická

Byla‘s tak skleněná, oblá a hladká
Jak pivní láhve tvar, jak její zátka…

Já tě pak otevřel-pode mnou‘s zašuměla,
Tvůj obsah vysál jsem… ty celá rozechvělá.

Pěna už klesla ti na dno tvé sklenky malé,
Znovu já vnořil se do touhy vyvětralé!

Už tě moc nevnímám, mám ji jak z praku,
ty jsi však uvízla na tom mým otvíráku…

ilustrace © Naďa Havelková

Ztroskotanec

Zkrápíš se vínem
a taky prchavostí svojí chvíle,
pro příliv nevidíš…
anebo možná jenom černobíle?

Tam v televizi v kapse Tvýho fraku
vysílá signál pirát na majáku.
Slyšel´s ho včera, tušíš dnes,
jak pípá marně to svý S.O.S.

Očima hladí vlny tvýho stesku,
ke dnu už klesáš… klesáš bez potlesku.

Kašpar smrti

Jsem Kašpar smrti, vím to sám,
že s bílou paní často rozmlouvám.
Nemůže zrak svůj prázdný sklopit
a tak se za ni občas tak trochu černobíle červenám.

Jsem Kašpar smrti, občas ji na jazyku mám.
Někdy jí zacinkám rolničkama,
vždyť ona je tak sama, tolik sama
a já tak DOBŘE vím, co je být sám.

Jsem Kašpar smrti, vím, že mne má pro zábavu!
Mám štěstí! Možná proto nesetla mi ještě hlavu.

(Jsem její věčný pokušitel…
Kašpar… Lén….)

 
DO(o)UŠKA  Na síti se veršotepců rozličných prezentují hejna, pod „nome de guerre“ též rozličnými, úrovně pak pochopitelně rozličné rovněž. Občas se však mezi nimi cos zatřpytí a zavoní poezií, i bylo mi už párkrát potěšením takové poety prezentovat tady a poněkud tak narušit anonymitu jejich autorů. Podobně jsem už před lety objevil verše podepsané nickem „nadinka,“ ovšem autorku/-a jsem oslovoval s mírnou obavou, zda rozkrytím oné anonymity nakonec nepřijdu o představu půvabné básnířky a jestli ty verše nepíše třeba starý obtloustlý plešoun... Poštěstilo se; Nadinka není tlustý plešatý chlap, Naďa Havelková je opravdu půvabnou básnířkou, a k tomu ještě maluje a kreslí! No není to fajn?  pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz