Nedělní chvilky s poezií .... Jan Anton
Rubrika: Literatura – Poezie
|
| |
|
„Bývaly doby, kdy mi žluč létala tělem jak vlny tsunami. A já se naučil klidnit toho dravého ve mě. Vytvořil si vlastní cestu, zvykl si milovat svět, i trochu masochisticky, se vším co sebou nese. Poezie si mě našla a vlekla přes dětské říkanice, když mi bylo devět, k volné, někdy až automatické, tvorbě, to když mi bylo čerstvě sedmnáct (jak sladký je ten věk). Připojila se dílka prozaická a díky lásce k hudbě, divadlu a filmu, přičichl jsem z větší či menší dálky i k těmto uměním. Celou dobu mého dospívání jsem se snažil mít na paměti, že jedna z mála věcí, které mi nikdo a nikdy nevezme jsou vzpomínky a zážitky, a tak jsem z plna hrdla pil ten omamný nápoj zvaný život. Narodil jsem se v Praze, ve které jsem prožil celý svůj dosavadní život a své město miluji. – Vysokou školou mi bylo mé zaměstnání. Je mi 28 a k smrti rád žiju. V roce 2010 se mi vlastním nákladem podařilo vydat sbírku poezie "Triple Lutz for president". Když je nálada píšu blog (anton.blog.idnes.cz).“ | |
| na ten špatnej snuff - holka od Odkolka, s culíkama a úsměvem - pálka, rukavice, odhodlání - plno latexu a černý barvy. když jsi v krizi s natáčecím dnem, vezmi štáb a začni hrát sám; energii, chce to jenom energii. jako Tzara, berem Tristána a topíme se v budoucna.  zas už se vmazávám tak líbezně, jsem sádlem v pórech stárnoucího krajíce, dávám vale, poslední částečce, molekulám cibule, visícím bezbranně pod vousem slepce, žeru tě vesmíre! Tmavo-levá bolest mých pravověrných očí, o zániku zraku vedou se v hemisférách zatím jen plané řeči. Jeronýme, Jeronýme, já evoluji. Elastické ušní boltce pomalu se mění, jak oči nahrazují. | Krutá realito, jsi jen výmysl ještě krutějšího boha, a jako já i on ví to, jsi jen jedna z mnoha. Jak je to s tebou světe, snad má otázka není příliš troufalá, smutek duše, v prostor kvete, láska je záchrana, HEH!, mrtvá a zoufalá. Jak je to s tebou květe, vůně jara je tvá femme fatalle, pro ni se blázne, ženeš do poupěte, místo abys ji skutečně miloval. James feat. Guillame Appolinaire O co lehčí je život, když se zaposloucháš do zvuků kolem, v tichu. Melancholicky, jak pozdní srpen, vnímej ten krásný tón. Být tak zlatem, ležet někde v zemi, v prachu, nebo se k nebi vznést, jak májový lampion. |
|
ilustrace © Jan Anton | |
| vzkaz traviči__ naše nenávist neskončí s námi, i když vypadá to, že jsme sami, z našich dětí budou milosrdní vrazi, kteří beze strachu z pravdy, prorazí davy, a uříznou vám hlavy, zlovolní finančníci. a až naposledy zavřem oči, modlete se, ať právě oni mají čipy, ať víte, kam míří jejich kroky. _________svět je tak malý, a já se topím v kousku huspeniny, vzduch je tak kalný, někdo se dusí kouskem brokoliční viny. s velkým sluncem nad hladinou, dusím se tebou. Co jsme ti, po stromech a v tektonických zbraních, když stejně zahynem, máme to dáno v neuronech, vepsáno do těch čar v dlaních. | aŽ na tu nejzazší hranici, dochází mládí, tak bojí se mladíci, blízkého stáří. sKrývají štvanici, ve své ladné tváři, a bijí se, básníci, krajinou pádí. kOmu se podřadí V dálce, kdesi za Milánem, sešla se chátra. Rozstavila stánky a začal prodej zarmoucených rán. Ten den nemělo pršet, neměl kdo přijít, neměl kdo co s lůzou směnit, ten den nemělo žádné srdce vrzet. Začala se rožnit játra, bylo k polednímu, toho dne, jehož osud byl už dán. Hollywood closet, Im naked, you´re too, fuck me, fuck you... |
|
| |
| http://v-t-gottwald.webnode.cz | http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz | |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 10. 04. 2011.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Stanislav Motl |
 |
Blanka Kubešová |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |
 |
Josef Fousek |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Ivan Kraus |
 |
Jan Krůta |
 |
Milan Markovič |