Nedělní chvilky s poezií .... Luboš Branda

Rubrika: Literatura – Poezie

 
Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

  Luboš Branda

je Svitavák, a to přímo rodilý (9.10.1975), ba pokud Svitavy na delší dobu opustil, pak zřejmě jen proto, že tam není vysoká škola, a tak informatiku a management studoval v Hradci Králové. Už v mládí mu učaroval svět sci-fi a fantasy, postupně se od Ferdy Mravence a Neználka, pročetl přes Alenku z planety země až k Ludvíku Součkovi a Robertu E. Howardovi, a když mu pak již čtení nestačilo, pustil se i do psaní (fanouškům těchto žánrů obzvlášť doporučuji povídku Satan zařval: „Drž hubu, Kowalski!!!“). Kromě sci-fi je ovšem i autorem jedné dcery, a v posledních třech letech také stovek půvabných blogů. V současnosti Luboše Brandu najdete (jak jinak) ve Svitavách, a jeho blogy pak na http://lubosbranda.blog.idnes.cz.

 Do ženský a do melounu nevidíš

Vyjedem
nahoru výtahem.
Já se neptám,
neškemrám.
Jen se dívám
jak tančíš
v bílý,
průsvitný košili.

Jó, do ženský a do melounu nevidíš...

Přátelství

Když máš zlomený srdíčko,
tak se všichni můžou přetrhnout,
aby ti pomohli.
Ale když ti teče rajská z nosu,
tak to najednou nikdo nemá kapesník.
Jó, kamarádi - to holt nejsou ti,
co každej den přecpávají tvoji schránku e-maily
s čínskou modlitbou štěstí.

Nádražní hospoda

Dva utopenci,
milenci v objetí,
na talíři jako na posteli.
Jen místo polštářů
- cibule.
Nádražní hospoda,
maják v mlze,
pět ztroskotanců u levnýho piva.
Když ujede ti vlak,
tak prej pojede další.
Nevěř tomu.
Není to maják, ale Siréna.
Když ujede ti vlak,
už nepojede...

 

Jsem asi stejný prase

Vlažnou polotučnou vodu z krabice
míchám plastovou lžičkou
Made in China.
Kapky jako slimáci lezou dolu po okně,
a mezi mřížema z jejich cestiček
čumím ospale na skupinku kontejnerů.
Čím víc lidí,
tím víc bordelu.
Asi přímá úměra.
Nepochopím, že se někdo nedokáže trefit do tak obrovský plechový tlamy.
Vítr honí po trávě mokrý papíry.
Někdo by je měl, doprdele, posbírat.
Já? Já to nebudu.
Jsem asi stejný prase.

 Jak snadno...

Jak snadno se změní
souznění
v nedorozumění.
Jak snadno přejde snění
v probuzení.
Kde jsou ty jistoty,
ukotvení?
Zdá se,
že jistého nic není.
Pohyb, to je život.
Strnulost zabíjí.
A možná právě proto
vše krásné pomíjí.

 

 

 Letní...

Když zavřu oči,
vidím Tvé bosé nohy,
jak se boří až po kotníky
do hustého medu silnice.
Vypadají jako brčka
v luxusním koktejlu.
A nad nimi,
místo trapného papírového paraplíčka,
průsvitné šaty na ramínka.
Jdeš pomalu přede mnou,
hlavu máš skloněnou
a vsadím se,
že oči skoro zavřené.
A přestože jsem ateistou,
modlím se k Bohu,
ať tahle chvíle neskončí,
ať tohle léto trvá věčně.

Tak, šťastnej a veselej

„Tak, šťastnej a veselej“,
popřál jsem přes plot
zchromlým labutím v útulku.
Nedívaly se na mě naštvaně,
spíš jakoby říkaly:
„Jó, milej pane, my víme svý.
Nás neopijete tvrdým rohlíkem.“
Po sídlišti poletují cáry barevných balících papírů,
vypadají jako motýli
vylíhnutý v popelnicích.
A místo rolniček,
jen petardy, sanitky
a mrtvý fóry mrtvých komiků.

Tak, šťastnej a veselej. 

 
DO(o)UŠKA  Luboš Branda se netají tím, že svými výtvory se snaží ostatní rozesmát. V mém případě se mu to daří báječně, i usnesl jsem se, že tu možnost dám i čtenářům této rubriky. Podle mého to ovšem zdaleka není jen pustá sranda, ono to bývá i pravdivé a chytré, a tak se ten smích občas stává někdy trochu posmutnělým šklebem. Naštěstí však není Luboš zapšklým rýpalem, umí mi to naservírovat s odlehčeným nadhledem a stejně ironicky a sarkasticky dokáže glosovat nejen okolní svět, ale i sám sebe. Jistě, pokud se ilustrací týče, do encyklopedií výtvarného umění se Brandovi balónci možná výrazně nezapíší. Jenže k jeho veršům si prostě jiné ilustrace představit neumím. Ostatně ani nechci. pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz  

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 27. 02. 2011.