Nedělní chvilky s poezií pro vás připravuje herec, esejista a poeta
Vladimír T.Gottwald.
Máte-li zájem představit svou poezii v Pozitivních novinách, pošlete své básně včetně vlastního portrétu, krátkého medailonku o Vás a v ideálním případě i s ilustrací (fotkou, obrázkem nebo obálkou Vaší sbírky) na e-mail: vladimir054@gmail.com.
Děkujeme.

Michal Krejdl

„Na svět jsem přišel v minulém tisíciletí. Ne snad tak dávno, jak by se mohlo zdát, ale ještě si pamatuji, že jsem na základní škole říkal "soudružko učitelko". Naštěstí už jsem nebyl dotčen výtvory Michala Sedloně a jemu podobných a tak měli třeba pánové Rimbaud a Villon volnou cestu k tomu, aby mě oslovili svou poesií (ovšem v mé tvorbě odkaz na tyto pány nenajdete). Ve škole jsem nesnášel, když jsem se musel učit spoustu životopisné faktografie o autorech, proto ani čtenáře nebudu ubíjet dalekosáhlou výpovědí a posunu se do osobnější roviny. Když jsem někdy něco psal, bylo to buď na papír a "do šuplíku" nebo do shluku nul a jedniček. Právě v tom shluku nul a jedniček jsem se kdysi setkal s Vladimírem a musím přiznat, že mi dnes touto rubrikou připravil vydatnou porci příjemné nostalgie.“

 Resumé?

směju se svým minutám
dříve než se sečtou
a dvakrát podtrhnou

dříve než mi zavřou krám
skončí větu tečkou
resignaci navrhnou

vážím si svých dnů
neméně i nocí
a žehnám všem ránům

kdy na hranici snu
jsem zvolna procit
uletěl havranům

podléhám svým rokům
stárnu, lehce zraji
jak o překot uhání

už nestačím jejich krokům
mizí v dáli, utíkají
neslyší mé volání

Poslední sekunda před zmlknutím

houpy hou

pohříchu, náhle jsem sypký
vzduchem se snáší mé ostré střípky
padnu, naposled zatančím
odhalím vlka [v rouše beránčím]
horký jazyk poslední zbytky studu zplení
jsme prokleté, prokleté pokolení
pak jemný prstoklad, celé barré
nocí se rozezní [copulare]

houpy hou..

Gentleman

jsem gentleman na jedno použití
jen jednou lichotím, jednou dávám kvítí
a pokud nevíte, co že se děje
vězte, jsem gentleman z výprodeje

Večeře (jako) páně

francouzská polévka, voní majoránkou zatřesu nad ní pepřenkou, slánkou
tak jako nad tebou, do peřin schoulenou
tenkrát... naoko třás jsem se v kolenou
co z toho všeho zbylo v nás?
to všechno dávno vodnééés čas
dnes dávám si vzpomínky k večeři
děravá paměť! pro sebe láteřím
nemůžu zpátky jít času brankou

vím jen
žes
tenkrát
prvně

voněla majoránkou

ilustrace © Otakar Hudeček – www.otakarhudecek.com

Elektronická

byli jsme tak vzdálení
a nemohli jsme k sobě
nežli přišlo řešení
v bezdrátové době

nyní jsme si mnohem bližší
za což vzdávám tisíc díků
dotýkám se tvojí myši
a ty mého mezerníku 
 

Z milé Kampy

Vltavou protkaná metropole
upadá do nočních stínů
jen tam u řeky dole
hoří pár svíček z parafínu

jejich světlo se tříští
o kapičky mlhy, kouře
při tom chystá se příští
emocionální bouře

když už celé město spí
i noční motýl plách
tu milenci tolik sví
mají večeři při svíčkách

 Ve chvíli poslední

uroníš nade mnou slzu
než dopadne na zem
stane se mlhou
v které zabloudím

jsem v záchvěvu
baron Prášil
co protáh jehlu
uchem velbloudím
poslední z nevážných
biju se v hruď
hovořím o zítřku
když čas ostré zuby cení

však jsem unavený
veterán vlastních snů
pod dekou strachu
kdy přijde odcházení

 
DO(o)UŠKA  Vsadil bych snad i na to, že se Michal Krejdl s Otakarem Hudečkem osobně neznají. Ovšem tak, jako v mém světě a s mým světem ladí Otovy obrázky, ladí mi i Michalovy verše. A tak je tady máte společně, protože věřím, že by Vám mohly ladit i spolu dohromady. A možná, že i Vám řeknou to, co mně: že na světě může být i vcelku fajn.  pterodaktyl

http://v-t-gottwald.webnode.cz  |  http://vladimirt.gottwald.blog.idnes.cz