Antonín Siuda: Pravda o Slezských písních
Petr Bezruč je již více než sto let ze základních hodnot národního českého kulturního povědomí. Vybrané verše a strofy z nejslavnějších básní Slezských Písní znají i ti, pro něž poezie jsou jenom neužitečné povídačky. Lidé, co mají jen trochu kulturního ponětí, vnímají už hodně přes století vzpurný výkřik člověka v nerovném světě bohatých a chudých a v nerovnám světě utlačovaných a utlačujících národů.
Egon Wiener: Vláček na klíček | Telefonní seznam | Ze starých letopisů
Jdu rušnou ulicí našeho města, když nechtěně odposlechnu rozhovor, pravděpodobně babičky, odhadem s tak pětiletým chlapcem: „Už jsi velký kluk a už se musíš chovat, jako babička.“ Ač se mě rozhovor netýkal, zastavil jsem se a čekal, jak chlapec zareaguje. Udělal totéž co já. Zastavil se. Stáhl si čepici skoro až po oči a dlouze, dlouze se díval vzhůru.
Stanislav Moc: Austrálie - můj osud (24)
Stalin chodil do hospody před obědem také a pak samozřejmě kluci z bushe, kteří byli v Darwinu na dovolené. Ostatní přicházeli až odpoledne podle toho, kdy jim končila práce. Někdy také přišel Jirka z přístavu, který pracoval na šichty. Nejhorší pro něj byla noční, protože musel odejít v nejlepším, kdy jsme buď odcházeli do Knickerbokeru nebo kupovali kartony piv a šli se dodělat někam na skály nad mořem.
Miroslav Sígl: Zborcené harfy tón, ztrhané struny zvuk…
Vypůjčený titulek (citát K. H. Máchy, v současné době vzpomínaný) mne připomněl nejprve předválečného profesora Miloslava Hýska (1885-1957), jehož jsem poznal v dobách nelehkých, okupačních a válečných. Zvláště v těch pohnutých letech to neměl snadné: byl profesorem dějin české literatury, literárním kritikem a historikem. Byl mužem činu, typický pozitivista, u něhož bylo samozřejmostí maximálně vyčerpat o předsevzatém tématu všechny dosažitelné prameny a zdroje.
Vladislav Neužil: Veselé Velikonoce
Každá rodina má své zažité zvyky i zlozvyky. Nejinak je to i v rodině naší. Blížily se velikonoční svátky a to se, jako každý rok, musí uklízet. Někdy mně to připadá jako posedlost vdaných žen. Nemám rád generální uklízení a spontánní mytí oken. Jistě stejně jako většina ženatých mužů. Přetrpěl jsem úklid před vánočními svátky, pokusil jsem se přetrpět i tento předem prohraný boj.
Favorité Jaroslava Volfa
Pozitivní noviny průběžně zvětšují svůj fond příspěvků, a tak je opravdu z čeho vybírat, pestrost je velká a nabídka bohatá. Nicméně postupně se mi zformovala určitá základní sestava autorů, jejichž příspěvky čtu přednostně ...
Ivan Fontana: Paradoxy a paralely (3)
Parshalův žlab: koryto, v němž jsou sledovány finanční toky vodního hospodářství. | Manželská smlouva bez lásky je před bohem neplatná. | Někomu se zdálo, že Wall Street je ze zlatých cihel, ale to byl jen sen bankovních lupičů. | Peníze se kutálejí - ekonomika ukazuje jakým směrem. | Ještě dnes se zlatá horečka projeví paranoidním záchvatem bankovního úředníka či krizí na Wall Street.
Ivan Kolařík: O lásce k umění - Polívka se vaří, maso na talíři
Trapné fiasco spojené s představením “Tabatěrka” mě odradilo jenom od kouření. Ne však od toho, abych cílevědomě zdokonaloval své herecké umění. Místo toho, abych si hrál s dětmi z ulice “Polívka se vaří, maso na talíři,” jsem dával přednost účinkování v mnoha divadelních hrách inscenovaných pro širší košířskou veřejnost tetičkou Táňou.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (4) - RODA RODA
S Vlastou Burianem se Roda Rada setkal nejednou. Přímo i nepřímo. Upravoval dialogy německé verze zfilmovaného „C. a k. polního maršálka“ a sám si v tomto filmu z roku 1930 zahrál roli pravého maršálka. Německá verze této první české zvukové filmové veselohry získala Burianovi rázem velké sympatie u německých a rakouských filmových diváků a je jisté, že nemalý podíl na tom měla právě také spolupráce Rody Rody.
Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: O ušlechtilosti lidstva a košatosti světa
Zeptali se jej: "Copak říkáš, soudruhu, vstupu sovětských vojsk?" Josef Hlinomaz se zamyslel a posléze přímo haškovským stylem odvětil: "Víte, já mám všechny lidi rád. Dokonce kdekoho doma rád uvítám. Akorát kdyby mi někdo bez ohlášení a bez zaklepání vstoupil do bytu, dostal by pár přes držku."
Jitka Dolejšová: Cestovatelský festival Kolem světa již po dvacáté
Již po dvacáté se organizátorům podařilo připravit bohatý program cestovatelského festivalu KOLEM SVĚTA, který se bude konat na tradičním místě v KD Ládví a ve vedlejším Multikině Ládví v Praze, a to ve dnech 23. a 24. března 2013. Vedle známých cestovatelů přijali pozvání špičkoví fotografové, kteří návštěvníkům ukáží to nejzajímavější z Afriky, Ameriky a Asie.
Helena Procházková: Vzpomínky na Jindřicha Jindráka (3)
Jednou večer nám na chalupě do kuchyně otevřeným oknem vletěl netopýr. Já jsem seděla nahoře na peci, dívala jsem se na televizi. Ten netopýr zmateně poletoval po kuchyni, bylo to úplně jako nálety . Já jsem řvala téměř ultrazvukem a táta mě okřikoval: „Neřvi, ať ho nevyplašíš, já si ho chci prohlédnout“.
Antonín Bajaja: Tichá pošta
S pověstmi jsem se setkával od dětství. Jezdíval jsem s rodiči do Kněžpole u Uherského Hradiště, odkud Bajajův rod pochází. Občas rodiče můj pobyt na venkově prodloužili, vraceli se do Zlína sami. Otec byl lékař, věděl, co dělá. Věděl, že každý večer, zmožen prací a objevy ulehnu do postele. Že budu hledět k trámovému stropu s letopočtem 1860.
Ivan Kolařík: Ouchylou proti své vůli
A tak to jde s našimi návštěvami pořád - jedna nepříjemná nehoda za druhou. A to se raději sáhodlouze nezmiňuji o tom, jak nadšený cyklista Standa píchnul o ježuru, který se mu nachomýtnul na silnici, a jak ješte ke vší smůle mu při zpáteční cestě k nám udělala díru v hlavě agresivní kavka! Zrovna tak nemluvím o Bohoušovi, kterého jsem přemluvil, aby si se mnou šel zahrát golf ....