Jiří Vlastník: Láska je palec bolavý
Rubrika: Publicistika – Co je psáno...
| Na toto cédéčko jsme my, přátelé šansoniérky Marty Balejové, netrpělivě čekali řadu let. Nepospíchala a my ji to tedy odpouštíme. Marta je výjimečnou, svébytnou osobností české hudby, jde si životem svou vlastní cestou, zpívá jen kdy chce  a o čem chce. Nenechává se ovlivnit módními trendy, vzory, ona sama je samostatnou kapitolou českého šansonu. Její hlas jsem poprvé zaslechl z kazety Pocta Edith Piaf po cestě v jednom černém, francouzském citroenu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem posléze místo předpokládané expresivní, rozervané zpěvačky spatřil na podiu pohodovou ženu se zářivým úsměvem, která pak u kávy potěší spíše jiskřivým humorem než temnými historkami, adekvátními textům oněch písní. Také jsme si brzo dali schůzku ve vinárně, kde jsem měl v úmyslu vyjádřit své přesvědčení, že takto se svým hladkým školeným hlasem, za všech okolností s až přehnaným důrazem na dokonalou artikulaci a výslovnost krásné češtiny, s hlasem, který nikdy nenutí do jí nevlastních drsnějších poloh, jehož dynamiku nenechává rozkmitat do příliš velkých amplitud, nemůže ve světě šansonu uspět. Vyjádřit tímto hlasem všechny i ty nejtemnější barvy z palety ne vždy růžového života, o kterém v této písničkové oblasti vždy jde. Později jsem pochopil, že to možné je a právě toto album s názvem Život je velký kolotoč je toho víc než jasným důkazem. Já osobně je považuji za největší počin v dějinách českého šansonu, v každém případě jde o naprosto mimořádnou událost. Má první otázka směrovaná Oldovi Slezákovi proto zněla: „Proboha, jak jste mohli něco takového natočit?“ Jsem totiž přesvědčen, že stejně jako já i vy si budete ten disk pouštět stále dokola, přestanete vnímat, že jde o písně natáčené kdesi ve studiu, přenesete se někam do zapadlé krčmy na pobřeží, kde vám jedna žena mající kus života za sebou bude přes hodinu vyprávět. O svých láskách, radostech i prohrách. „Vždyť vidíš brachu, já jsem tu teď sama, a vlastně nevím, nevím proč. Prohrává v šachu častokrát i dáma. Život je velký kolotoč.“ A určitě se díky těmto textům občas dotknete bolavých míst i ve vaší, ať už kratší či delší minulosti. Marta Balejová nabízí mnohem víc než krásné melodie, naslouchal jsem a plný ostychu měl pocit, že se něčeho křehkého dotýkám, nevěda přesně čeho. Ostatně je třeba dodat, že přes polovinu textů, těch silných příběhů pochází právě z pera samotné interpretky. Marta Balejová toužila stát se textařkou. „Musí to přece nějak jít“ a šla se učit tomuto řemeslu na konzervatoř. Učiteli byli takoví pánové jako Kopta či Suchý. Je nyní zřejmé, že žákyně Balejová dosáhla kvalit svých kantorů. Přitom nepoužívá přehnaných metafor, na efekt vyšpekulovaných výrazů, neznásilňuje češtinu třeba proti zákonům jazyka špatně přeneseným přízvukem jak je v kraji zvykem, vše je podřízeno příběhu, myšlence a přitom svou zvukomalebností jsou ty její texty přímo ozdravnou koupelí. Jo, Oldřich Slezák. Jde o životního partnera Marty Balejové a šedou eminenci celého projektu. Zahrál si zde na baskytaru a flexaton, ale především působil jako skladatel, hudební a zvukový režizér aby vše pak na svém pracovišti v pražském Rudolfinu doladil a sestříhal. Album obsahuje sedmnáct skladeb našich i zahraničních autorů, včetně takových perel jakou je třeba Mon légionnaire. Zpěvačku doprovázejí desítky předních muzikantů! Nechybí samozřejmě její dvorní klavíristé včele s Milanem Dvořákem, který desítky let doprovázel Hanu Hegerovou, virtuos na violoncello docent a přítel Jiří Hošek, další mi snad odpustí, že je nejmenuji. V písních zazní jak prostý klavír, tak i harmonika evokující bulváry Paříže. Martu ovšem doprovodil i svižný jazzík, či symfonický orchestr. A určitě nemohu vynechat pozoruhodné technické provedení obalu cédéčka, jehož výtvarnou stránku má na svědomí akademický malíř Miroslav Hanák. Noc se přehoupla přes svou polovinu, z reproduktorů se ozývá povzdech „Blázni mladí, blázni mladí, posedlí jít tajemství vstříc, blázni mladí, blázni mladí, teď už se můžem smát, nic víc,“, tož dopisuji svůj text a příjemně, byť melancholicky naladěn „půjdu domů, vždyť už je půl jedné, i smutný číšník chce jít spát.“ |
| Přečtěte si rozhovor: Jiří Vlastník: Marta Balejová - zpěvačka okrajových žánrů |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 28. 10. 2007.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Jiří Menzel |
 |
Karel Šíp |
 |
Helena Štáchová |
 |
Jaroslav Vízner |
 |
Vladimír Just |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Jiří Suchý |