Petra Haasová: Není ples jako ples
„Na ples??? A dneska???“ Prosté konstatování, že si snad dělá srandu, jsem vynechala vzhledem k tomu, že na to očividně nevypadal. Možná to někomu bude připadat divné, že jsem nezajásala a neskočila mu kolem krku, ale naše názory na plesovou sezónu se velmi lišily. Zatímco já bych nejraději „vymetla“ kdejaký bál, můj přítel je zastáncem „poklidného“ druhu společenské zábavy jako je kino nebo psí dostihy.
Milan Turek: Textilana byla světoznámá
Autorkou knížky TEXTILANA V OBRAZECH A DATECH o textilní legendě Liberecka, vlnařském podniku evropské úrovně, Liebigově firmě a později národním podniku Textilana je Vlastimila Bergmanová, bývalá návrhářka oddělení dezinatury. Přinesla v ní ucelený pohled na historii od prvopočátků v roce 1806 až do devadesátých let minulého století. Na Liberecku zvláště v šedesátých létech byla na popředí ve všech oblastech města a oblasti.
Stanislav Rudolf: Můj zimní sen
Ovšem vypravit se někam na pár dní si zalyžovat, to je vždycky můj zimní sen. Proto mám rád zimní prázdniny našich vnoučat! Obvykle vyrážíme společně na hory. Moje manželka Jarka jede pochopitelně také, ale ne jako lyžařka, nýbrž jako naše ochránkyně, sponzorka, humanitární pracovnice zajišťující nám i na sjezdovkách i v ubytovně kaloricky hodnotný přísun potravy.
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (12)
Seděli jsme ve srubu na špalcích. Nebylo to proto, že dosud nebylo nač se posadit. V řazení důležitosti věcí byl pro Zubřici mnohem podstatnější požitek z našeho zastřešeného domu, než potřeba osvětlit sdělení, které mi v prvé chvíli vyrazilo dech. Chtěla si náš dům prostě vychutnat. „Je to tu pěkné, viď?“ pravila po dlouhé odmlce. „Taky se mi tu líbí.“ „Kdy uděláš stůl, lavice a postele?“ „Nejprve doděláme dům,“ řekl jsem, nutil se ke klidu a předstíral ho. „Musím vyrobit rámy do oken a zárubně dveří. Vymazat škvíry mezi kládami mechem a jílem. A taky chci udělat patro nad Bělčiným stáním pro uložení suché píce.“
Výstava plná květin
Květiny jakoby z obrazů na zdech kavárny La Badia o čemsi vyprávěly. Zamýšlejí se nad osudy lidí, nad smyslem života a přitom tlumenými pastelovými barvami září na tónovaných papírech , někam do neznáma předávají svůj vnitřní náboj, svou pozitivní sílu. „Možná jsou to určité geny. Otec maloval, přátelil se s výtvarníky po celé republice, babička malovala na hedvábí i na dřevo.
Jiří Heller: FOTOGRAFIE Jiřího Havla
Pokud se vrátíme do dětství pana Jiřího Havla, rodáka z Krkonoš, žádný z jeho předků se významným způsobem nepodílel na českém nebo lokálním fotografickém životě. A tak mladý Jiří Havel vystudoval technickou vysokou školu ...
Ivan Kott: Divná hudba dob nekalých
Čtyřiačtyřicet stran této kroniky z let svobodě a tudíž i jazzu nepřejících, končí pochopitelně sametovým převratem, a pak už se autor věnuje době polistopadové a postavení českého jazzu v ní. Objevují se nová jména i nové formace ...
Miloslav Švandrlík: Kdyby přišla potopa / Pověst holiče Hakýrka
Právě včera večer, když jsem dojídal svou porci čevabčiči, mě napadlo, jak bych se asi zachoval, kdybych nějakým tajným znamením dostal předběžnou, avšak zaručenou zprávu o nové potopě světa. Nejprve se dostavil záchvat lidumilnosti. Řekl jsem si, že bych okamžitě zalarmoval celou naši veřejnost, upozornil ji na strašlivé nebezpečí, které jí hrozí, a dal bych tak možnost záchrany širokým masám bez rozdílu pohlaví nebo náboženského vyznání.
Trampi, hadráři, Kučerovci
Původně byli vlastně zařazeni jako cirkusová a varietní atrakce a asi nikdo netušil, že právě před šedesáti lety vzniká největší legenda v dějinách české populární hudby. Brzy nahrávají čtyři skladby na desky Supraphon ...
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (43)
Nyní to opět trochu zamíchám a v dalších střípkách musím dát gentlemansky přednost něžnému pohlaví. A jako obyčejně nevím, kterou dívenkou, slečnou či paní mám začít... V době mého nástupu „do praktického života“ byla určitě nadpoloviční většina mých spolupracovnic dívkami a slečnami. Paními a manželkami se staly později, a jak už víte, jedna z nich dokonce tou mou.
Jan Drocár: Adam Bubna z Litic a Jiří Srnec - SETKÁNÍ PO ČTYŘICETI LETECH
Černé divadlo Jiřího Srnce se vydalo na jeden ze svých nejdelších zájezdů v roce 1964, kdy navštívilo Austrálii. Své vystoupení mělo i na západním pobřeží v městě Perth. Zde jeho představení navštívil také hrabě Adam Bubna z Litic, potomek jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů.
Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (1/4)
...tak jsem přivandrovala z jiného světa, přivezla si hnědou kůži, oteklé koleno a pár zážitků z osmidenního toulání po SAE (Spojených arabských emirátech), o které se s vámi podělím, chcete-li. Čím začnu? Pozdravem z nebe, kde bydlí špičky vysokánských mrakodrapů všech výšek s chocholkami blikajících světel, to aby je nesmetla letadla, která se z letiště valí na všechny světové strany ve dne v noci.
Sloupky Jiřího Menzela (14)
Žijeme na nemocné zeměkouli o kterou se pořád někdo pere. O nadvládu nad světem zápasily velmoci, po diktatuře touží pořád ještě zbytky proletářů všech zemí, tu a tam by jí chtěl mít kdejaký blázen. Zbrojařské společnosti by rády viděly, aby se jim nikdo nepletl do rozhodování o tom, kdy a kde má být nějaká válka.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (14) Woody Allen
„Vstávám denně ve stejnou dobu, v osm začnu psát, pak hraju na klarinet, potřebuji vést klidný a spořádaný život, abych odvedl svou práci. Jsem velmi klidný, naprogramovaný člověk,“ říká o sobě plachý, subtilní muž v brýlích s černými obroučky, který patří od konce šedesátých let ve světě mezi nejznámější komiky a humoristy. Scenárista, filmový režisér, hudebník, herec, autor mistrovských skečů a povídek - WOODY ALLEN (1935).