- Černé divadlo Jiřího Srnce se vydalo na jeden ze svých nejdelších zájezdů v roce 1964, kdy navštívilo Austrálii. Své vystoupení mělo i na západním pobřeží v městě Perth. Zde jeho představení navštívil také hrabě Adam Bubna z Litic, potomek jednoho z nejstarších českých šlechtických rodů.
Žil v té době v Austrálii již 14 let, založil zde rodinu a pochopitelně vítal každé setkání s kulturou své vzdálené vlasti. A těch příležitostí v šedesátých letech minulého století opravdu nebylo mnoho. Slovo dalo slovo a Adam Bubna z Litic pozval Jiřího Srnce k sobě domů na návštěvu. Bylo o čem povídat. Začali si tykat a jejich setkání se při dobré whisky protáhlo až dlouho do rána.
Pak se spolu dlouhých 40 let neviděli; zůstaly jen společné vzpomínky na příjemně strávené chvíle.
S Jiřím Srncem se přátelsky stýkám dlouhá léta. Někdy se vidíme jednou za dva roky, jindy třikrát týdně. Je radost s ním pohovořit na jakékoliv téma, ale o tomto setkání se přede mnou nikdy ani slovem nezmínil. Až nedávno…
Povídali jsme si o historii a o prolínání minulosti se současností. Jirka se podivil nad skutečností, že mezi námi ještě žijí potomci římského císaře a českého krále Karla IV., respektive římského císaře Karla I. Velikého, a živě se zajímal, zda je mezi nimi i Adam Bubna z Litic. Když jsem ho ujistil, že podle mých zjištění ano, rozpovídal se o dávném, velmi milém setkání s ním u protinožců.
„Adama bych opravdu rád opět viděl“, končil své vyprávění.
A tak jsem nelenil a pokusil se jejich setkání po čtyřiceti letech zprostředkovat. Zjistil jsem si telefonní číslo Adama Bubny z Litic, který se začátkem 90.let vrátil do vlasti a restituoval zámek Doudleby nad Orlicí, zavolal mu, vysvětlil o co jde, a potom už nebyl problém, aby se spolu sešli.
  Samozřejmě, že takovou vzácnou událost jsem si nenechal ujít, a velkého setkání jsem se zúčastnil v roli kontaktní osoby. Čtyřicet let je přeci jen příliš dlouhá doba na to, aby se oba aktéři poznali na první pohled. Setkali se v Redutě, kam Jiří Srnec pozval Adama Bubnu z Litic spolu s jeho kamarádkou z dětství Annou Pitašovou na představení svého Černého divadla.
S velkým potěšením jsem pozoroval, jak ti dva okamžitě navázali na kdysi načatý rozhovor, ve kterém po skončení představení pokračovali za přítomnosti Jiřího Srnce mladšího a jeho ženy Karolíny v nedaleké kavárně Slávie. Opět se spolu srdečně bavili dlouho do noci, a uplynulý čas nehrál v tu chvíli žádnou roli; jen oba změnili kontinent.
- Kolik toho večera vypili whisky, ví bůh; ale to přece není tak důležité…! Přesvědčil jsem se na vlastní oči, že skutečné přátelství nezná hranic a nezničí ho ani čtyřicetiletá přestávka.
  (Jiří Srnec, Adam Bubna z Litic, Anna Pitašová, Jan Drocár)
Setkání v REDUTĚ - 15. září 2004
       Kavárna Slávie (Jiří Srnec ml., Karolína Srncová)
|
