Emília Molčániová: Po narkóze / Papagáj
Dedko pomaly otvoril oči a chvíľku trvalo, kým sa prebral. Zuby mu drkotali od zimy a keď si predstavil, že má vyliezť spod deky, ešte viac ho striaslo. Ale bolo mu treba ísť na záchod a tak chtiac-nechtiac zliezol z postele. Zacítil pach formalínu a naplo ho. Vtedy pocítil bolesť brucha. Spomenul si, že ho včera priviezla sanitka a hneď ho aj operovali, lekár vravel niečo o prasknutom slepom čreve.
Jitka Stošická: Maxiautogramiáda
Mezi všemi účinkujícími zářila mládím (byla opravdu mezi autory nejmladší) a štěstím Petra Haasová. Štěstím proto, že po básnické sbírce Sonáta, přivezla s sebou na autogramiádu ještě tiskařskou barvou vonící knihu Povídky praštěné třicítky.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Vatikán a chrám sv. Petra
Cestou na jednom z vršků, na nichž byl zbudován Řím, na Aventinu, můžeme zastavit u „klíčové dírky“, která je skutečnou turistickou atrakcí. Jde o dírku s notně oblýskanou kovovou plochou kolem, v bráně převorství Řádu maltézských rytířů. Ozdobné keře v zahradě za vraty jsou sestříhány tak perfektně, že právě v uličce mezi nimi se vám objeví kupole sv. Petra.
Petr Hroch Binder: Putování Hrocha k papeži
Právě jsem se vrátil z Vatikánu. Vím, že tam byl už skoro každý, ale možná ne každý tam došel z Čech pěšky. Já ano. V rámci Putování Hrocha, v dobovém oblečení a se sochou sv. Václava na zádech, jsem vyrazil dne 30. dubna z Horního hradu na Karlovarsku a jen pomocí svých nohou se dopravil do Říma. Těšil jsem se na setkání se Svatým otcem, leč nestačilo mi ani šest měsíců na to, abych si audienci s papežem domluvil z Čech.
Písečný korsický pes
Brzy ráno jsem prošla kolem rozkvetlých růžových keřů, kaktusů, pod palmami a stála jsem na břehu moře. Slunce vycházelo a ozařovalo vše zlatou září. Pláž byla nekonečně dlouhá, pustá, pokrytá jemným žlutým pískem. A voda průzračně čistá a přátelská.
František Mendlík: Špion Balabán | Maruna Malinovskaja
Lehátkový vůz s českými železničáři je na samém začátku cesty do Itálie. Píše se rok 1969 a je měsíc květen. První město na celé trase – Vídeň je první celodenní zastávkou. Výpravčí Vojtěch Balabán fotografuje manželku Julii vypůjčeným fotoaparátem značky Zenit. Vznikne tak seriál mamka a… V domácím albu pak bude možno uvidět mamku a Prátr, mamku a sochu Marie Terezie. Lstivý manžel však postaví nic netušící choť i před obchod pana Wilhelma Pohla. Je to vyhlášený obchod s plastikovými modely.
Ivan Kolařík: O svatbě a slavném spisovateli
Minulý měsíc se mně po delší době naskytla příležitost jít na svatbu. Co navíc, tuto radostnou událost jsem absolvoval ve formální roli otce vdávajícího svou dceru. Ano, neuvěřitelné se stalo skutkem, stali jsme se svědky zázraku! Naše dcerka, matka od dvou dětí, se konečně rozhodla skončit neřestný život na hromádce a vdát se.
Miroslav Sígl: Osmičky mého života do 88 let
Čím mohu přispět do jubilejního osmičkového vyprávění, vzpomínání, hodnocení, které začalo už na sklonku předchozího roku v přípravách oslav, memoárů, rozhovorů nejen v mediích, ale ovlivňuje programy institucí, agentur, společenských, kulturních a sportovních aktivit a bude nás všechno provázet po celý letošní rok, až se obávám nemoci z osmičkové přeinformovanosti – toť otázka?
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (6)
Ráno jsem vykročil s cílem, že si prohlédnu N. Y. z výšky World Trade Center. Vzal jsem si s sebou osm barevných Kodaků. Kamarád ze skupiny Sebranka mne informoval jak se dostat metrem do Manhattanu – v kapse jsem měl malinký plánek. Byl jsem rozechvělý před cestou, která měla dokázat, že se sám dokážu dostat na světoznámá místa.
Ondřej Suchý: Z jídelníčku klaunů a komiků (4) Dimitri
V den premiéry Varieté 2000 jsem byl 15. července roku 2000 pozván majitelem divadla a školy ve Versciu nedaleko Locarna významným švýcarským mimem a klaunem Dimitrim k němu domů na oběd. Jeho paní připravila něco tak dobrého, že jsem si o měsíc později musel písemně vyžádat recept, abych si tu báječnou chuť mohl doma znovu připomenout.
16. květen – smutné výročí…
Na dnešní den připadá jedno velmi smutné výročí. Dnes je tomu totiž přesně rok, kdy nás navždy opustil zakladatel Pozitivních novin pan Pavel Loužecký. Jeho odkaz a práce žije dál a to nejen ve vzpomínkách všech, kteří měli tu čest ho poznat. Připojte se dnes ke vzpomínce na něj a alespoň pomyslně za něj zapalte svíčku…
Josef Krám: Šlitr byl Svěrákem
Žádné urážky, prostě studentská recese. Sebranka si říkala třída, která odmaturovala na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou roku 1943 a pro niž vytiskla vlastním nákladem Násobilka s.r.o. VII.B kroniku třídy od primy do septimy. Na začátku oné knihy se zažloutlými listy ve formátu A4 se o této s.r.o. píše ne jako o společnosti s ručením omezeným, ale o společnosti výpomocné.
Iveta Kollertová: Když odzvonily klíče...
Rozhodnutí napsat vzpomínkovou knížku přišlo v momentě, kdy zazvonil telefon. Zvedla jsem sluchátko a ozval se hlas přítele, kterého jsem naposled viděla někdy před osmi lety - těsně před jeho cestou do zahraničí. „Ivko, děvče, to jsem tak rád, že tě slyším. Teprve včera jsem sehnal tohle číslo." Moje já si jen pomyslelo: „Co to má být?
Luděk Ťopka: Blondýna a malý Robert
Když jsem letos se svými irskými přáteli slavil v jednom pražském irském pubu svátek Sv. Patrika, seděl s námi u stolu i jeden švédský turista. Pilo se všechno, od whisky po Guinesse a tomu odpovídala i nálada a zábava. Přitom došlo také na vtipy a mezi nimi i na ty o blondýnách. Když už byla jejich zásoba téměř vyčerpána, ozval se náš severský spolustolovník a přispěl na toto téma historkou z vlastní zkušenosti.