Petr Hroch Binder: Putování Hrocha k papeži

Rubrika: Publicistika – Letem-světem

Právě jsem se vrátil z Vatikánu.

Vím, že tam byl už skoro každý, ale možná ne každý tam došel z Čech pěšky. Já ano.
V rámci Putování Hrocha, v dobovém oblečení a se sochou sv. Václava na zádech, jsem vyrazil dne 30. dubna z Horního hradu na Karlovarsku a jen pomocí svých nohou se dopravil do Říma. Těšil jsem se na setkání se Svatým otcem, leč nestačilo mi ani šest měsíců na to, abych si audienci s papežem domluvil z Čech. A to jsem byl skoro všude. Na apoštolské nunciatuře mi řekli, že není problém, jen si musím donést doporučující dopis od svého biskupa.
Krása. Jediný list papíru mi dopomůže k setkání s hlavou katolické církve. Avšak ouha. Nejsem církevně organizován a nevím tedy, který z biskupů je ten „můj“. Nu což, poprosím všechny (zase tolik jich nemáme) a třeba některý pomůže.
Nepomohl. Pokud vůbec odpověděli na mé prosby, byly to odpovědi vyhýbavé, mlžící, zamítavé. Dokonce jsem získal audienci u pana kardinála, ale ani tam jsem nepochodil. Výsledkem mého půlročního snažení bylo zjištění, že dostat se k papeži je věc nemožná a bláhová.

Přesto jsem na putování vyrazil dle plánu. A nešel jsem sám. Přidal se ke mně člověk jménem Richard, který se natolik ponořil do tématu, že započal se studiem života ve středověku a všechno oblečení si stvořil dobovými postupy sám. Dokonce se nechal dobově ostříhat. Doprovázel mne prvních třináct dní a rozloučili jsme se až v rakouském Schardingu.
Cestou mne doprovázelo autíčko s přítelem Soronem, vezlo důležité nezbytnosti, Soron komunikoval s médii a světem, zajišťoval ubytování a tak podobně. A také, pokud by se stalo něco nepříjemného, byla to jakási záchrana v nouzi.

Během cesty se lidé připojovali a odpojovali. Ušli se mnou kousek trasy, popovídali jsme si a vzájemně obohaceni se opět loučili s tím, že se musíme po návratu určitě opět potkat.
Podobné to bylo i s lidmi, kteří nás ubytovávali. Ze zcela neznámých lidí se stávali známí a kamarádi. Máme spoustu vzpomínek a zážitků, které v současné době přepisuji z hlavy do počítače tak, aby mohla na konci srpna spatřit světlo světa třetí knížka Putování Hrocha aneb cesta z Horního hradu do Vatikánu za Svatým otcem.
Ano, za Svatým otcem. Během cesty se totiž zkontaktovali ti správní lidé, kteří nám shodou neuvěřitelných okolností zajistili osobní setkání s papežem. Podařilo se předat mu všechny dárky (pamětní stříbrnou medaili Putování Hrocha číslo 001, obě předchozí knížky Putování Hrocha i další dárky, které nám pro něho dávali lidé po cestě). Dokonce jsem Svatého otce pozval k návštěvě Horního hradu, když má nyní volný vstup na všechny akce, coby držitel stříbrné medaile.
Byly nám posvěceny obě sochy sv.Václava, které jsme dopravili až do Říma. Tu menší jsem věnoval českému poutnímu domu Velehrad v Římě, kde jsme měli možnost býti ubytováni, a velká je už umístěna v prostorách Horního hradu, kde dělá radost všem turistům a poutníkům.

Během cesty jsem si uvědomil spoustu věcí, měl jsem na to 44 dní. Překonal jsem pěšky 1544 kilometrů a od -10 do 43 stupňů Celsiových. Byli jsme u moře i ve výšce 2504 mnm, to když jsme překonávali Hoch Alpen Grossglockner Strasse.

Jedna z hlavních myšlenek je nevzdávat nic předem. Až během boje se může ukázat, na co stačím, a ne všechny problémy jsou skutečně neřešitelné. Ostatní myšlenky, zážitky, autentické záznamy a fotografie najdete v nové knížce Putování Hrocha. 





Přečtěte si první článek uveřejněný v Pozitivních novinách:  Petr Hroch Binder: Putování Hrocha

Copyright © Petr Hroch Binder, www.putovanihrocha.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 03. 08. 2007.