Milan Turek: Textilana byla světoznámá
Rubrika: Publicistika – Rozhovory
 Autorkou knížky TEXTILANA V OBRAZECH A DATECH o textilní legendě Liberecka, vlnařském podniku evropské úrovně, Liebigově firmě a později národním podniku Textilana je Vlastimila Bergmanová, bývalá návrhářka oddělení dezinatury. Přinesla v ní ucelený pohled na historii od prvopočátků v roce 1806 až do devadesátých let minulého století. Na Liberecku zvláště v šedesátých létech byla na popředí ve všech oblastech města a oblasti. Její profesionálně vzdělaní manažeři byli nejlépe oblékanými muži, v technologii se uplatňovaly nejpokrokovější metody a technické vybavení firmy později i elektronické řízení a profesní úroveň byly vrcholové. Ani v politice, společenském životě, kultuře, sportu firma nezaostávala. |
| Vlnařský gigant na Liberecku byl v Evropě největším. Jen Moskva konkurovala údajně svým podnikem počtem zaměstnanců a produkcí. Koncem padesátých let se do čela firmy dostává manažer, který dokázal navázat na tradici Liebigů, dlouholetých majitelů firmy, Richard Nejezchleb, CSc. Netajil se tím, že chce vybudovat podnik, který by byl nejmodernějším a nejproduktivnějším v RVHP. Byl cílevědomý a jeho spolupracovníci hodnotí vysoce dvacet let jeho vedení firmy. Prosazoval nové technologie, snažil se získat novou techniku, protože ještě v šedesátých létech některé provozy byly vybaveny stroji z devatenáctého století. Lidé zde často pracovali jak ve středověku. Prašnost, nadměrný a nebezpečný hluk, náročná obsluha, stálá pozornost, od přadláckých strojů se nedalo téměř odejít, u tkacovských stavů stovky nachozených kilometrů. Vyšívačky při odstraňování vad namáhaly nadměrně zrak, ve skladech zvedaly ženy břemena nad patnáct kilogramů. Jeho odvaha při řešení politických problémů překonávala tehdejší meze. Dokázal zaměstnat spisovatele Vojtěcha Roznera, údajného atentátníka, kazatele Bratrstva Jehova Viktora Helera, rovněž rovnou z vězení. Vysokou funkci našel i vězeň komunismu právník a podnikatel Zdeněk Vrba, profesor Liberecké univerzity Václav Pecina našel místo v programátorském oddělení, stejně jako Pavel Strnad a umístil v provozech další režimem postihované občany. Logo Textilany a její výrobky byly v celé zemi vyhlášenými, zájem o ně byl i v zahraničí, přestože někdy odcházely pod značkou Made in England nebo pod italskou firmou Junior. Vyráběly se i speciální tkaniny pro smokingy do vyhlášených evropských krejčovských dílen, moderní byly potisky a pružné tkaniny. Díky Textilaně se hovořilo o Liberci jako o českém „Mančestru“. Národní podnik, závody Václava Kopeckého vždycky plnil plán i za cenu rafinovaných podvodů, fakturací nedodaného zboží a často i dodatečně dobropisů. Pokud však historici zhodnotí etapu konce minulého století určitě nebudou poměry dělníků a pracovní podmínky příliš chválit. Autorka publikace nastupuje jako nadějná dezinatérka do návrhářského oddělení právě v době rozkvětu firmy. ■ Téměř dvě století byla výroba tkanin na Harcovském potoce legendou, cesta k Textilaně byla Vaším osudem nebo ten vztah je čistě profesionální? V Textilaně jsem pracovala přes dvacet let a bylo to období mého profesního rozvoje, který dosud zúročuji. Přátelství, která jsem zde navázala, stále udržuji. Navíc jsem ve firmě našla svého životního partnera. Ano, cesta k Textilaně byla mým osudem. ■ V závodech jedné z největších firem na světě se vystřídala celá řada významných osobností, ovlivnila Vaše vyprávění právě poslední doba a její manažeři? Kniha mapuje historii Textilany v obrazech a datech, a je zaměřena na liberecký závod, proto v ní nejsou a ani nemohou být zmíněny všechny osobnosti, které ovlivnily vývoj firmy. Je ještě mnoho pamětníků, kterých si vážím a kteří mají k dané problematice co říci. Rozhodně jsem se nechtěla nechat ovlivnit osobními názory manažerů, kteří mi poskytli rozhovor. Mým cílem bylo vývoj popsat a nezaujímat osobní postoje. ■ Návrhářství dezénů byla v továrně zřejmě výjimečná oblast, byly v posledních létech existence srovnatelné podmínky s minulostí? Dle mého názoru Textilana vždy patřila ke špičkovým výrobcům a její výrobky byly srovnatelné se světovou nabídkou. Každá doba samozřejmě vytvářila jiné podmínky pro tvorbu kolekcí a pro odbyt. Nejde jen o ekonomické prostředí, úzce s tím souvisí právě používané technologie a materiály. V poslední době - po roce 1989 byla produkce oproti minulosti rozhodně dynamičtější a složitější. ■ Rozhodla jste se pro knihu pod vlivem mínění některých zaměstnanců nebo jste v tom viděla určitou historickou povinnost? Chyběla mi ucelená výpověď o vývoji firmy. Ta existovala téměř 200 let, přitom zhruba tři čtvrtiny svého trvání byla ve vlastnictví rodiny Liebiegů! Ti se zasloužili o to, že patřila k největším textilním firmám v Rakousko-Uhersku a poté i v Československu. Teprve po válce rodinný podnik převzal stát a současný vývoj už všichni známe. Měla jsem k Textilaně vztah a psaní knížky mě bavilo. Jako pracovník Technické univerzity v Liberci (která knihu vydala) už jsem mohla postupovat s určitým nadhledem. Velmi si cením toho, že jsem obklopena lidmi, kteří mi pomohli zorientovat se v dané problematice. Byli to především historici, pracovníci archivu či muzea, ekonomové, textilní odborníci, ale také třeba češtinářka nebo pracovníci nakladatelství Bor, kteří provedli veškeré redakční práce a dali knize konečný vzhled. ■ Podle vyprávění posledních zaměstnanců se firma dostala do problémů vinou manažerů a jejich špatné obchodní politiky, vidíte to nějak podobně? Ekonomickým rozvojem jsem se nezabývala, popisovala jsem vývoj a fakta. V textu jsou uvedeny výpovědi pamětníků, a čtenář si může udělat vlastní úsudek. ■ Nejste historik, přesto jste podala obraz výroby tkanin i jako publikaci, která zaujme právě tím, že zde byly kořeny textilní výroby a především "severočeský manchester". Nemáte pocit, že jste nepodala odpovídající společenský podtext do historie? Připravila jsem cestu pro historiky, sociology, ekonomy a další, pokud se budou chtít hlouběji danou tématikou zabývat. To už ale půjde o odborná pojednání, nikoliv o publikaci určenou pro širokou veřejnost. ■ Přišly k Vám po zveřejnění další podněty nebo jste kapitolu o Textilaně uzavřela? Nenapíšete další díl? Práce pedagoga vede k myšlenkám prezentovat se právě publikační činností, připravujete nějaké další dílo z oboru textilu? Publikace se snaží postihnout vše podstatné, co se ve firmě událo, ale rozhodně zde není všechno. Možná se najdou následovníci, kteří dané téma doplní nebo odborně zpracují. Pro mě je to uzavřená kapitola. V profesním životě se chci věnovat především práci se studenty, která je tvůrčí (pracuji na Katedře designu Fakulty textilní) a rozšiřování si obzoru na Technické univerzitě v Liberci. ■ Zřejmě Vám nebylo lhostejné, že tak významná továrna skončila v ruinách a další závody mají podobné osudy, byl to historický úděl, potkávající řadu odvětví nebo jen ekonomický proces? Dle mého názoru historický úděl úzce souvisí s ekonomickým procesem a samozřejmě je mi líto, že u nás mizí významné podniky, které zde měly tradici. ■ Věříte v budoucnost textilní výroby u nás? Ano. V Evropě se sice vyrábí stále méně klasických textilií a oděvů, své místo zde má bytový textil, na významu nabývají speciální textilní výrobky, technické textilie apod. Stále potřebujeme odborníky, kteří znají textilní řemeslo. |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 09. 2010.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ondřej Suchý |
 |
Jiří Menzel |
 |
Blanka Kubešová |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Zdeněk Pošíval |
 |
Ivo Šmoldas |
 |
Helena Štáchová |
 |
PhDr. Jiří Grygar |