Jana Stuchlíková: Nenahraditelný
Jsem neviditelný, osvěžující, všudypřítomný. Bezstarostně se vznáším a pode mnou se prostírá zaoblený horizont modré planety. Pluji si lehounce jako peříčko, míjím nadýchaná oblaka a jak pomalu klesám, moje okolí neznatelně, ale přece jen houstne. Už jsem hodně nízko nad zemí a najednou se dostávám do víru. Cosi způsobuje, že letím rychleji a rychleji a kolem mne je náhle teplo a tma.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (57)
Kdekdo tvrdí, že počasí je pěkný prevít, neboť nám dělá naschvály a jen málokdy nám kápne do noty a je takové, jaké potřebujeme. A naopak – jen málokdo si možná všiml, že počasí je fenomén, který doslova nezná hranic! Všichni nositelé počasí, tedy všechny ty tlakové výše, tlakové níže, studené a teplé fronty se zcela bezostyšně prohánějí nejen nad mezinárodními vodami oceánů, ale i nad všemi světadíly a tedy i nad Evropou, jako by už dávno byla sjednocená a na její vlajce bylo doslova přehvězdičkováno. Počasí je prostě suverénní fenomén, aniž to musí nějak zdůrazňovat a zviditelňovat!
Jiří Zelenka - Aleš Hrubý: Deník cyklistického maratónu Liberec - Paříž (3/3)
Chtělo by to někde zastavit a najíst se. Je tu klid a doprovod si s hledáním místa nedělá starosti. Zastaví na kraji pole a rozdělá vařič. Zatím co se dělá jídlo, krátce si na karimatce schrupnu. Ta půlhodinka spánku bude dobrá. Vzbudili mě až v jedenáct a jídlo mám již studené. To je mi celkem jedno, ale podivuji se, proč mě nikdo nevzbudil.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Jan Amos Komenský - Každý svým knězem, filosofem a králem
Komenskému však neunikly ani další aspekty moci – například jev, že nám nevládnou lidé nejlepších mravních a intelektuálních kvalit, a tak jeho úvahy mají často vysoce nadčasovou platnost. „Lidé neumějí vládnout, ani dát si vládnout“, píše Komenský. „Neumějí vládnout jiným ani sami sobě... Nedovedou si dát vládnout jinými a neumějí to ani sami.
Karel Zatloukal: Moudrá slova pana Dostála
Při hledání informací o výchově psů jsme našli velmi zajímavé stránky pana Ing. Viktora Dostála z Liberce, který na svých webových stránkách vede, kromě jiných aktivit, také PORADNU pro majitele psů. Současně je také autorem vyhledávané knihy "Přirozená komunikace a život se psy", kde je část věnovaná výcviku, výchově psa a velká část také PORADNĚ.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (10) O správné hudbě
Sám nechápu, co mne to dnes vlastně udolalo. Chvíli jsem se motal po kopcích na dohled od chalupy, žádná velká námaha. Jinak nic. A přesto mi nijak zvlášť do skoku nebylo. Doma jsem se pokusil o znovunačerpání záhadně ztracené energie uložením svého těla do horizontální polohy a poslechem hudby. Je to jeden z možných a většinou i fungujících způsobů regenerace. Inspirován mailem své kamarádky, která mi v sobotu poslala sbor židů z Nabucca, pustil jsem si ze starého cédéčka ten krásný kousek se sólistkou Nanou Mouskouri.
Josef Fousek: Mediální sen / Šaty dělají člověka?
Všichni zaměstnanci veřejnoprávních i komerčních televizí dali výpověď. Zhasly všechny obrazovky a po chvíli naskočil stálý obraz – Televizní vysílání skončeno. V prvních chvílích zůstali diváci bez dechu. Nevěřili, že by mohla skončit neoddělitelná část duchovního života. Seděl jsem u té kouzelné bedýnky, ovladač v ruce, v papučích, s kávou... Co teď?
Ivan Kraus: Hovory s květinami
Když jsem si přečetl příručku se stejným názvem, uvědomil jsem si, že jsme naše květiny velice zanedbávali. Rozhodl jsem se, že to napravím. Hned druhého dne jsem zašel za květinami na kus řeči. Postavil jsem se doprostřed zimní zahrady a pronesl jsem krátký, ale přátelský projev. O soužití a kamarádství. O vzájemnosti a přátelství. Sdělil jsem květinám, jak je máme rádi. Jak si vážíme toho, že rostou.
Pavel Pávek: Až vyhraji
Až jednou vyhraji pár milionů, stačí přece tak málo, docela určitě si otevřu cestovní kancelář. Ale ne takovou obyčejnou kterých je šest na každém rohu. Ta kterou založím nebude pro lidi kteří vyjedou za hranice všedních dnů, tam sebou praští k moři, dopoledne se grilujíce z hora odpoledne z druhé strany, a večer courají mezi blikavě osvětlenými výkladními skříněmi s pocity sounáležitosti s velikým světem.
Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (3)
Vítr v noci ještě zesílil a jeho poryvy mají sílu vichřice. Chvílemi prší. Naše plánovaná túra na nejvyšší vrchol NP Dovrefjell, Snøhettu (2286 m.n.m.), končí před závorou vojenského prostoru. Dál se smí jen na zvláštní povolení a vzhledem k aktuální předpovědi počasí se prý vůbec nedoporučuje do hor chodit. Sjíždíme do Dombåsu, v místním infocentru pročítáme prospekty a radíme se o náhradním programu.
Jiří Vlastník: Marta Balejová - zpěvačka okrajových žánrů
Já jsem ovšem poznal Martu Balejovou mnohem později již jako přední interpretku žánru, kterým se v Čechách vydělávají milióny jen velice pomalu. Byť si kdysi s chutí zazpívala třeba i country, rozhodla se nakonec pro šanson. Když už jsem se dotkl černé muziky, na které jsem vyrůstal, stálo by jistě za úvahu nad paradoxem, že světu vládne hudba odvozená od písní kdysi těch nejposlednějších z posledních - afrických otroků.
Petra Nachtmanová: Mařenka a nožka Troška
Potom tu ležela Milena, pětapadesátiletá žena, která se sice stále chichotala, ale Mařenka nechápala smysl, proč právě nyní jí vystřelil úsměv z úst. Spolu se bavily mnohokrát, jenže nešlo o žádní skutečné „bavení“ a musela se hodně přemlouvat, aby ze slušnosti vydržela a nezavřela oči. Navíc měla Milena denně spousty návštěv, což jí přišlo líto.
Ivan Kolařík: Nástrahy na Novém Zélandě
Dočkali jsme se. Máňa s neutuchající radostí, já s temnými obavami. Ty se však rozplynuly jako pára nad hrncem, když jsem před odletem pozřel valium, které zapůsobilo vskutku zázračným způsobem. Náhle jsem byl příjemně uvolněný a z cesty jsem si dělal šoufky. Máňa byla ráda, že ji neunavuji chmurnými předzvěstmi.
Jan Drocár - Petr Sitár: ROZHODL PES
Nevím, jestli tři, čtyři roky pobytu v cizí zemi nazvat emigrací, nebo jestli s trochou nadsázky můžeme hovořit o delší dovolené. Je hodně emigrantů, kteří se vrátili, je ale myslím více těch, kteří se domů jenom přijeli podívat. Mezi ty první patří i Petr Sitár se svou rodinou. na otázku, proč se tak rozhodl, odpověděl stručně: „Je tady větší legrace a jsme tu doma.“