Jitka Dolejšová: Norsko 2010 - Za všechno může Troll (3)

Rubrika: Publicistika – Letem-světem


Moc dobře o něm vím, o tom norském skřítkovi s kouzelnými schopnostmi. Občas nám schovával různé věci, nařizoval budíka na brzkou hodinu, odstraňoval z cesty turistické značení, přivolával vítr a déšť. Jindy rozfoukal zasmušilé a zlověstné mraky, aby nám odkryl pohádkové výhledy na fjordy, nebo přivolal stádo sobů či obrovskou kolonii papuchalků. Tu a tam pozdržel trajekt, abychom ho ještě stihli, a večer v obchodě pro nás vyčaroval poslední bochník chleba. Děkujeme ti, Trolle, za kouzla a ochranu. Máš velkou zásluhu na tom, že naše putování po Norsku bylo nezapomenutelné.  

Pondělí 5. července
Vítr v noci ještě zesílil a jeho poryvy mají sílu vichřice. Chvílemi prší. Naše plánovaná túra na nejvyšší vrchol NP Dovrefjell, Snøhettu (2286 m.n.m.), končí před závorou vojenského prostoru. Dál se smí jen na zvláštní povolení a vzhledem k aktuální předpovědi počasí se prý vůbec nedoporučuje do hor chodit.
Sjíždíme do Dombåsu, v místním infocentru pročítáme prospekty a radíme se o náhradním programu.



Kdybychom byli bývali mohli jít na túru, byli bychom možná viděli pižmoně. Vypadali by asi takto:



Tak snad příště…
Za proměnlivého počasí se přemísťujeme do Dovre a odbočujeme z úrodného údolí vzhůru do hor.



Auto necháváme u budovy Fjellheilkaffé a podnikáme odpolední rozcvičovací túrku. Okolí je pusté, malé keříčky, lišejníky, bažinky a tenké potůčky, sem tam zapomenutá osamělá chatička. Procházíme kolem oblých kopců, krajina vypadá jako maskáčová bunda s nepravidelně přišitými knoflíky sněhových polí. Silný vítr provázejí ostré kapky sekající do zčervenalých tváří. „Ale je tady krásně,“ řekne jeden z nás a všichni se rozesmějeme. Ono je tady skutečně krásně, i za nepříznivého počasí.













Vracíme se do Dovre a míříme k městečku Otta, kde chceme najít nějaký vhodný kemp pro následující tři noci.
Stavíme stan na louce kempu Otta touristic, nedaleko mléčně zelené řeky Otta. Kemp je poloprázdný, teplé sprchy zadarmo (obvykle bývají sprchy za 5-10 NOK na 3 minuty), před stanem máme k dispozici i dřevěnou lavici se stolem – úžasné pohodlíčko! Vylézá sluníčko a svítí nám celou noc.

Úterý 6. července
Ráno se vydáváme do Rondane. Národní park Rondane byl jako první národní park vyhlášen již roku 1962, pokrývá plochu 580 km2. Na vegetaci je poměrně chudý, protože půda tady není příliš úrodná. Charakteristické jsou spíše oblé vrcholy, rozlehlé horské stráně, úzké rokliny a hluboká údolí. V několika níže ležících lokalitách najdeme smrkové a březové porosty. Z flóry převládají lišejníky, fauna je zastoupena jedním z největších stád sobů, z ptáků lze spatřit tetřeva nebo sněžného strnada. Původní název NP Rondane je Jenteheimen, což v překladu znamená „domov dívek“. Deset vrcholů přesahuje výšku 2000 metrů, ale pohoří má celkově mírnější charakter než např. Jotunheimen.
Od Hovringenu podnikáme nádhernou túru tundrovitou krajinou k břidlicové chýši Peer-Gynt-hytta a dále kolem hory Bråkdalsbelgen okruhem zpátky. Stezka je tu a tam značena červeným písmenem T, namalovaným na kameni. Jak už si začínáme zvykat, často se chodí přes bahniště nebo potoky. Procházíme kolem sněhových polí se zrcadélky jezírek. Obdivujeme statečnou miniaturní květenu, která se uchytí a kvete i na těch nejvíce nehostinných místech. Zpěv ptáků a zvuk zvonců ovcí s jehňaty je balzámem pro uši, silný vzduch čistí plíce, zeleň v mnoha odstínech osvěžuje unavené oči. Dokonalá očista…

















Text: Jitka Dolejšová
Foto: Jitka Dolejšová, Martin Dolejš

Pokračování příště...

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 14. 09. 2010.