Místem naší letošní dvoutýdenní dovolené se stala slunná Itálie, oblast Apulie (Puglia), Garganský výběžek.
Proč? Protože tam jsme taky ještě nebyli :o)
Garganský poloostrov poznáte na mapě snadno. Leží na východním pobřeží a tvoří ostruhu pomyslné „italské boty“. Je ošploucháván a tvarován Jaderským mořem.
Gargano je jedinečné pro svou zachovalou přírodu. Říká se mu „plíce Itálie“. 

Je to jako obrazová mozaika, složená z různých kamínků. Vybrala jsem z nich deset. Pojďte a vydejte se se mnou za sluníčkem… 

 

Kamínek čtvrtý: Foresta Umbra

Foresta Umbra neboli Les stínů, či také prales, se rozprostírá v centru poloostrova Gargano. Jde o pozůstatek původního zalesnění Apulie. Rozsáhlá oblast s rozlohou přes deset tisíc hektarů byla vyhlášena národním parkem a přírodní rezervací.
Bohatý lesní porost borovic, jedlí, dubů, buků, tisů, jilmů, javorů a lip se stal domovem pro rozmanité druhy zvěře, především pro srnce, lišky, jezevce, divoká prasata, kuny a divoké kočky. V podrostu kvete více než 65 druhů nádherných orchidejí.

 

V centru pralesa se v blízkosti informačního střediska nachází rozlehlá obora s početným stádem daňků a jiné spárkaté zvěře. Jsou na lidi zvyklí a pohybují se nedaleko plotu. Jezírko Larghetto d´Umbra, největší v celé oblasti, oplývá množstvím ryb, želv a vodního ptactva.

 
 

Celá oblast je protkána dobře značenými turistickými trasami, na mnoha místech jsou zbudována odpočívadla s dřevěnými stoly a lavičkami. Kupodivu tady rozdělávání ohně není zakázáno, a tak se sem velké italské rodiny o víkendech sjíždějí na pikniky. Přivezou si gril, stůl pokryjí bílým látkovým ubrusem, a už se hoduje, pije, hlasitě povídá a zpívá. Italský temperament se nezapře. Co tomu říká zdejší zvířectvo, se můžeme jen domýšlet.

 

Kromě několika půldenních pěších výletů jsme podnikli i dobrodružnou výpravu „Jeepem pralesem“. S doprovodem česky mluvícího průvodce jsme se dostali terénním autem Land Rover na místa, která nejsou veřejnosti běžně přístupná. Nejatraktivnější část jízdy probíhala tak, že jsme seděli na střeše džípu na malých polštářcích v nízké kovové ohrádce. Pěkně to házelo na všechny strany – adrenalin si pomlaskával :o).

Džíp projížděl nitrem pralesa a my obdivovali stromové velikány obalené břečťanem, roztodivné propletence větví a tunely tvořené hustým lesním porostem. Jeli jsme kaňonem, lesními a kamenitými cestami, výmoly, korytem vyschlé řeky, auto strmě stoupalo do kopců či prudce sjíždělo do údolí. Navštívili jsme romantickou soutěsku a přírodní banku semen borovice černé. Džíp se opatrně vyhýbal stádu místních volně se pohybujících krav a potulujících se koňů. Jednoznačně skvělý zážitek.