Jana Stuchlíková: Strážce snů
Letím vesmírem. Uzavřenou dráhou tvaru elipsy obíhám už celých 4,51 miliard let. Celou tu dobu mne ve svém gravitačním poli poutá dnes už modrá planeta (kdysi za mých i jejích mladých let byla ohnivá a jak postupně chladla a „zrála“, dala jí vzniklá voda krásně modrou barvu).Pohybuji se rychlostí 3681 kilometrů za hodinu, což je přibližně 1 kilometr za sekundu, jsem studený, kulatý a zrcadlím hvězdné světlo ohnivého Slunce.
Emília Molčániová: Vysávač | Vrak | Štvornohý priateľ
„Babka, neváhajte, je to najnovší model, ten vám povysáva aj chlpy z dlane.“ „Synáčik môj, keď ja neviem, nikdy som nič také nemala, robiť s tým nebudem vedieť. Ja v mojich rokoch si už na také novoty asi ťažko zvyknem.“ „Ale, tetuška, vy že ste stará? Vám by človek sotva hádal päťdesiat.“ „Ste milý, junáčik, ale mne už ťahá na osemdesiatku a tieto mašinky, vysávače, či ako to voláte, už nie sú pre mňa. My tu na lazoch sme odjakživa dlážku iba poutierali a domáce tepichy poctivo prášili osvedčeným pracherom. Vidíte, veď ja ani koberce nemám ako paničky v meste.“ „Keď budete mať vysávač, budete si ich môcť kúpiť. Chlpaté, huňaté, mäkké ako páperie. Vysávať s týmto typom je to najväčšie potešenie. Ani alergie sa nemusíte viac báť. Roztoče pri ňom nemajú šancu.“
Ivan Kraus: Budování státu
Na jaře jsem mluvil telefonicky zase s Nývltem. Volal z bytu jednoho přítele, takže jsme si mohli dlouze pohovořit. Nedávno jsem s ním opět hovořil. Volal na účet britské firmy, pro kterou pracuje. „Tak co je s novým Československem?“ ptal jsem se hned. „Ani mi o tom nemluv,“ zabručel Nývlt otráveně. „Proč?“ divil jsem se. „S Čechy se nedá nic dělat. Nikomu nelze věřit. Je to bezcharakterní národ,“ řekl Nývlt vztekle. Ukázalo se, že ten, který měl být předsedou vlády, Nývltovi nápad ukradl a zakládá nové Československo na Kajmanských ostrovech. Pokladník se od Nývlta odtrhl a zakládá Velkomoravskou říši. „Kde?“
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (5)
Od té chvíle byl Mamert každý den u Olivie: kdož s ním mluviti chtěl, musil ho tu hledati, neb vyjda před svítáním, řídce před západem slunce se navracoval. Milovalť Olivii velice, však i nesmyslně. Což se jí mohlo líbiti, vše učinil mile a ochotně a dary jí často velmi drahé přinášel. Po roce odložila smutek a zavražděný Vilibald přišel v zapomenutí. Také dítě jeho již několik měsíců v zemi odpočívalo. Olivie okázala se v barevném rouše a zavěsila na sebe drahé kameny a perle z východních zemí.
Adela Muchová: Rovných třicet
Považte, před pár dny jsem se setkala s přáteli mé patnáctileté sestry, a ti mi bez okolků začali vykat a chovat se ke mně s důstojnými rozpaky. Chtělo se mi říct "co blázníte?," ale pochopila jsem, že nemohu. Ač se na mne dívali z výšky (nějak mne sestra přerostla), ten patnáctiletý rozdíl tu byl.
Jan Řehounek: E.A. Jonák - zapomenutý národohospodář a dobrodinec
V neděli 11. října uplynulo sto třicet let od smrti, dnes už bohužel zapomenutého, významného českého národohospodáře, pedagoga a kulturního vyslance Eberharda Antonína Jonáka. Do našich dějin se zapsal především organizací českých expozic na světových výstavách v Paříži a Londýně. Eberhard Antonín Jonák (* 7. dubna 1820, U 11. října 1879), JUDr., národohospodář, se narodil v Křinci.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (9)
„Tohle je doopravdy blízko,“ prohlásil dědeček, neboť střílení jsme zaslechli i přes hluk strojů na pile, a obrátil se na zaměstnance, „pro dnešek končíme, jděte radši domů a až se něco změní, vzkážeme vám.“ „Odkud jde ta střelba?“ zeptal se Bohouš. „Těžko říct,“ řekl strejka Chrástovský, „vypadá to jako odněkud z Lísku.“ „Ba ne,“ nesouhlasil strýček Jina, „tohle šlo od Lísku, ale bylo to dál, až za kopcem.“
Jitka Dolejšová: Znáte česká přísloví?
Pojďte si hrát, pojďte trénovat mozkové závity! Poznáte česká přísloví popsaná jazykem odborným? 1) Chemická sloučenina vodíku s kyslíkem, jež produkuje minimálně bellů, působí erozí na vrstvy hornin, uložených podél její trajektorie. 2) Vzdálenost bodu A, (což je místo, kde ukončí, puzena gravitační silou, svou dráhu malvice), od bodu B (což je místo ležící svisle pod místem započetí její dráhy) se blíží k nule.
Martina Fialková: Kousek falunské uzenky
Další mé setkání s hrdiny Astrid Lindgren probíhalo již na televizní obrazovce, i když ještě na té černobílé. V první televizi, kterou rodiče domů pořídili zkraje 70. let, dávali seriál o Pipi Dlouhé punčoše, jednu z nepatrného počtu výjimek, kdy Československá televize zakoupila něco ze západu. Pipi mne zaujala hlavně tím, že neměla maminku ani tatínka (ten sice existoval, ale plavil se kdesi po vzdálených mořích).
Miroslav Sígl: Příběh dyslexičky, jejího smutku a útěchy
Dokázala to silnou vůlí překonávat, dokonce vystudovala vysokou školu, ale ani jedno generační období nestačilo k většímu poznání: její syn Jirka měl podobné potíže ve škole, kde jeho maminka marně ukazovala od psycholožky zprávu, v níž se poprvé objevil termín dyslexie. Učitelé si vedli stále svou…
Josef Krám: Co nevíte o bezrukém Frantíkovi
Určitě jste viděli film Jak svět přichází o básníky, kde se hovoří o "bezrukém Frantíkovi". Nejedná se však o scénáristovu fikci, tato postava opravdu žila. Bezruký Frantík svýma nohama dokázal mnohé - nejen psát, ale i řídit automobil... A tak zavítejme ve východních Čechách do oblasti Králického Sněžníku, kde bychom našli malou vesničku Jamné nad Orlicí.
Květa Fialová - Naďa Konvalinková - Jarmila Moosová: Divoženky
Jsou zkrátka na světě bytosti lidské, co přitahují naši pozornost přímo magneticky. Pro mě jsou jimi právě tyto dvě ženy: Květa Fialová a Naďa Konvalinková. Ne divoké, ne divé, jednoduše div: Nestárnoucí přívětivo, krásno a milo. Ne náhodou jsou také dobré kamarádky. Proto jsme se domluvily, že se sejdeme společně.
Slavomír Pejčoch-Ravik: Rozhovor se zrcadlem (1/4)
Zatím zrál čas, nastal rok šedesátý osmý, Ota Šik, který se o mně dozvěděl, mě ze dne na den učinil svým tiskovým tajemníkem. První stránka v tisku, kterou jsem napsal od první do poslední řádky, zaútočila na komunistické dogmatiky. A potom příšla na řadu moje připravená knížka.
Václav Židek: Hoří, má panenko!
Bylo to začátkem jednoho velkého vítězného října, měsíc po započetí školní docházky první třídy. Šestiletý Míša odjíždí vlakem s velkou červenou pěticípou hvězdou a se svými rodiči i o šest let starším bratrem Tomášem směrem na Západ. Při strachuplném přejezdu státních hranic v Rozvadově nic netuší a nemá ponětí, co ho čeká v blízké budoucnosti i v nejbližších letech.