František Mendlík: Běh Mladé fronty
Tělocvikář František Kloupar to neměl lehké. Byl znám pod přezdívkou Chlebíček, neboť se usilovně staral o hospodárné zacházení s potravinami. Jako tělocvikář učil také brannou výchovu. A tak se studenti dovídali, kterou částí těla je třeba se obrátit ke hřibu atomového výbuchu. Přesvědčoval, že oranžová pláštěnka rozprostřená nad hlavou postiženého človíčka je to pravé ořechové. Mučil studentíky pojmy jako – náměrná, výstřelná, úhel dopadu. Vychovával pacifisty a odpůrce válek!
Milan Markovič: Do prasknutia!
Vraj „nežijeme preto, aby sme jedli“. Skôr naopak by to malo byť, hlásajú múdre citáty. Poznám už takých, čo okrem iného vedia aj to, ako hovoriť a nepôsobiť ako hlupák a dokonca aj ako jesť a nezožať v okolí skôr súcit než uznanie. Koľkí však ešte dnes nerozumejú známemu gurmetovi Brillat-Savarinovi, keď už pred dvesto rokmi povedal, že zvieratá sa pasú, ale iba duchaplný človek vie jesť.
Jitka Dolejšová: Malé zamyšlení nad jogurtem
Obsah jogurtu je 200 g, to znamená, že se do jednoho kelímku vměstnalo 20 miliard maličkých organismů. Pro názornost ještě rozepíšu: 20 000 000 000 mrňousků! Pokud beru v úvahu, že nás obchodníci šidí, dále že v kelímku a na lžičce pár set tisíc potvůrek taky zůstalo, tak mi vychází, že jsem se právě stala hostitelskou planetou pro nějakých 18 miliard životaschopných jedinců.
Ondřej Suchý: Jeňýk Pacák odešel
Předloni jsme si konečně poprvé sedli spolu k jednomu stolu a jednomu mikrofonu, abychom si pověděli, co jsme si během těch desetiletí, od chvíle, co jsme se poznali, nestačili říct. Znal jsem ho jako Jana Antonína Pacáka, jako Jeňýka Pacáka, s přízvisky „Sorry“, „Kytička“ anebo „Strýček“.
Josef Fousek: Diagnóza / Panelové ghetto
S přibývajícím věkem přibývá nadávek. Je to hořkost ze ztráty mládí. Jakmile se přistihnu, že začínám kárat, nabádat, radit, poučovat, odsuzovat, připomínat, – dal bych si nejraději facku. Každé setkání s někým, kdo se usmívá navzdory počasí, obtížen desítkami křížků v občance, vítám jako posla dobrých zpráv.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (3) Hrozba boha Mokase
Zajímavé příhody zažil švédský dobrodruh Knut Knutson, když přišel v roce 1880 do afrického Kamerunu. Měl dar dobře vycházet s domorodými obyvateli. Koupil si od jednoho vychytralého náčelníka velký pozemek, který byl všeobecně pokládán za sídlo obávaného boha Mokase. Černošský pohlavár byl nadmíru spokojen, že si pomohl k majetku prodejí kusu země, který nikdo nechtěl. Podle pověr místního obyvatelstva se na něm nedalo nic stavět ani pěstovat, protože by to mohlo strašného Mokase rozhněvat. Knut na takové hrozby nedbal a začal na pozemku pěstovat ve velkém gumovníky. Bůh Mokas zřejmě neprotestoval, protože Knutova plantáž utěšeně vzrůstala a během pár let na ní zaměstnával tisíc černošských dělníků.
Musíme opět začít hledat cestu ke kořenům
Dneska již všechno dělají informační systémy automaticky, a na výsledku je to strašně moc vidět. Je tam – podle mého mínění - cítit nedostatek lidské péče a osobního zaujetí pro věc.... Přeci jenom lidská práce - i se všemi svými nedokonalostmi - je neopakovatelně autentická, upřímná, jedinečná, a když jí člověk dělá z přesvědčení a rád, musí to na ní být časem prostě vidět.
Ivo Fencl: Šest medvědů s Cibulkou
Co se stane v dětství, to utkví. A filmy, které shlédneme v raném věku, přečasto zůstanou nezapomenutelné. Pro nás. Ale taky je pravda, že obvykle nehodnotíme objektivně. Pořád zíráme jen očima toho dětství, okouzleni, uhranuti a... Nebo se naopak dostaví zklamání. Rozčarování. Jistě, docházívá i k tomu zlomu, abych si zarecitoval, ale v případě některých filmů se to většině z nás nestane a nepřihodí. Jedním z takových výtvorů jest i komedie Šest medvědů s Cibulkou (1972).
Slavomír Pejčoch-Ravik: Biblické příběhy (6) - Doba soudců / Samuelova kniha nám povídá...
Dalším mocnářem, který utlačoval Izrael, byl kanaanský král Jabín, vládnoucí v Chasóru, jehož armáda byla vyzbrojena 900 železnými vozy. Tento násilník utlačoval zemi déle než oba předchozí cizáci – totiž plných dvacet let. Jediným „mužem“ mezi Izraelci byla tehdy – jak plyne z Písma – prorokyně Debóra, která si mezi adepty válečného umění vybrala vojevůdce Báraka z kmene Neftali a vydala příkaz k pochodu na horu Tábor.
Marie Zieglerová: For all the boys / Příběh ulity / Had
Ona věděla své, stačil jeden pohled blankytných očí a jejich laserová síla pronikla až k tvrdé slupce, která jako krunýř mladického vzdoru proti světu dospělých svírala jejich srdce. A slupka teď tála jako jarní sníh pod slunečními paprsky, a když se ztratila docela, chlapci s úlevou vydechli.
Libuše Čiháková: Páchám dobro
Filosof Diogenes hlásal, že člověk je tím šťastnější, čím méně má potřeb. Chodil bos, bydlel v sudu a vlastnil jen jedinou věc: dřevěný kalíšek na pití. Ale i ten odhodil, když uviděl hocha, jak pije z dlaně. Před chvílí vypnuli elektřinu. Nebude fungovat plynové ani elektrické topení, nepoteče voda, nevykoupu se, neuvařím, nevyperu, neumyji nádobí, nevyžehlím, nevyluxuji, nebude splachovat WC.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (32)
Ten muž mne zaujal od prvního okamžiku. Seděl na lavičce poblíž bývalého nádraží a ťukal prstem do popraskaného opěradla, ve kterém byl vyryt neslušný obrazec a hákový kříž. „Mohu si k vám přisednout?“ „Proč ne?“ odpověděl a udělal mi místo vedle sebe. Nejlépe lidi sbližují společné starosti. Vyprávění o nemocích a o špatné době je nastartováním rozhovoru. „Sportem ke zdraví,“ pronesl jsem unaveně a zakroutil jsem hrudníkem, abych uvolnil zaseklé plotýnky.
Milan Bowery Hofmann - Zdeněk Pošíval: Potlach s Čechoameričanem
Poznali jsme se ze vzájemné korespondence mnohem dřív, než došlo k okamžiku, kdy jsme si stiskli pravice. V době obnovy svobody v naší zemi se lidé začali nostalgicky vracet k původním a často již zapomínaným hodnotám a zvykům. Mezi ně patřila i westernová tematika, která se dokonce rozrostla do zřetelného boomu. V totalitě byla tato zájmová orientace zapovězena, jako venkoncem všechno, co v nějaké pozitivní podobě připomínalo Severní Ameriku.
Jaroslav Vízner: Karel Hynek a sv. Valetýn
Ale...jak se opravdu slaví láska v máji? Docela pochybuji, zda nějaká opravdová tradice u nás existuje? Naše stydlivá, nebo neupřesněná tradice prvomájového svátku lásky, zajít na Petřín s kytičkou k pomníku Karla Hynka Máchy, vznikla taková, jaká je, jistě proto, že si mnozí přečetli či zaslechli z Máje jen kousíček, úvodní verše.