SBĚRATEL DOBRODRUŽSTVÍ

Tím sběratelem jsem já, milý čtenáři, ale neboj se. Nebudu tě unavovat vyprávěním, co jsem všechno zažil a kde všude jsem byl. Sbírám dobrodružství velice poklidným a v podstatě pohodlným způsobem. Napínavé příběhy nacházím ve starých cestopisných knížkách a časopisech. Obyčejně stačí přejít z kuchyně do pokoje k mé knihovně. Když se někdy rozjedu vlakem do jiného města, abych vyhledal antikvariát v nějaké zapadlé ulici, jedná se už vlastně o velkou objevitelskou výpravu. O napětí a romantiku, ale i o zklamání, nemám při tom nouzi. Občas najdu zajímavý příběh také v denním tisku.

Má sbírka dokazuje, že se na světě pořád něco úžasného děje, že divoké příběhy plné exotiky, vzrušení a obdivuhodných lidských výkonů jsou skutečností a ne pouhými výmysly spisovatelů. Dobrodružné příhody se odehrávaly a stále odehrávají a vnímavému čtenáři stačí, když si nalistuje stránku a otevře srdce.

HROZBA BOHA MOKASE

Zajímavé příhody zažil švédský dobrodruh Knut Knutson, když přišel v roce 1880 do afrického Kamerunu. Měl dar dobře vycházet s domorodými obyvateli. Koupil si od jednoho vychytralého náčelníka velký pozemek, který byl všeobecně pokládán za sídlo obávaného boha Mokase. Černošský pohlavár byl nadmíru spokojen, že si pomohl k majetku prodejí kusu země, který nikdo nechtěl. Podle pověr místního obyvatelstva se na něm nedalo nic stavět ani pěstovat, protože by to mohlo strašného Mokase rozhněvat. Knut na takové hrozby nedbal a začal na pozemku pěstovat ve velkém gumovníky. Bůh Mokas zřejmě neprotestoval, protože Knutova plantáž utěšeně vzrůstala a během pár let na ní zaměstnával tisíc černošských dělníků.

Jednoho rána potkalo švédského plantážníka nemilé překvapení. Nikdo nepřišel do práce! Bylo velmi těžké posoudit, zda domorodce přestalo bavit každý den pracovat nebo zda se opravdu domnívali, že se bůh Mokas rozlobil a oni se báli jeho pomsty. Marně je Knut přemlouval, aby se vrátili do práce, že to on sám už nějak s tím Mokasem vyřídí a uklidní ho. Blížil se čas sklizně a hrozilo, že plantáž zůstane ladem. Knut Knutson přemýšlel celou noc, jak situaci vyřešit a černošské dělníky zbavit nepříjemné pověrčivosti. Došel k názoru, že na to sám nestačí. Ráno se hned po snídani vypravil do vesnice Ekumba Liongo, aby navštívil místního kouzelníka Muzakku. Našel ho v přítmí chatrče a promluvil s ním velice tiše a s patřičnou úctou. Muzakka byl čaroděj proslulý daleko široko po celém kraji a Knutovi se podařilo získat si ho na svou stranu. V následujících dnech chodil kouzelník Muzakka po vesnicích, kde bydleli Knutovi zaměstnanci. Měl na hlavě podivný vysoký klobouk ozdobený třásněmi a tretkami. Štěkavým a rozlobeným hlasem nadával dělníkům a hrozil jim strašlivými tresty, jestliže nezačnou zase pracovat na plantáži. Když došel až ke svatyni boha Mokase, sundal si zvláštní klobouk z hlavy a nasadil ho na přední kůl u vchodu. Vystoupení Muzakky bylo kupodivu velmi úspěšné, černoši se vrátili do práce a výtěžek Knutovy plantáže byl zachráněn.

Po této události se švédský dobrodruh s uctívaným kouzelníkem velmi spřátelili. Jednou Knut onemocněl tropickou horečkou a musel ulehnout na lůžko ve svém bungalovu. Muzakka přispěchal a během pár dní svého přítele vyléčil. O něco později přišla do Knutova příbytku uplakaná mladá žena z nedaleké vesnice. Všechna pole tam prý zpustošili divocí sloni, jen jedno jediné náhodou vynechali. To pole patřilo zoufale lamentující černošce a jejímu manželovi. Obyvatelé vsi z toho usoudili, že když sloni jejich úrodu ušetřili, jsou prý zcela jistě s těmito zvířaty v tajném zločinném spolku a odsoudili je k veřejnému ukamenování. Knut popadl pušku, vzkázal pro Muzakku a rychle se vydal s černoškou do vesnice. Přišli na poslední chvíli, na nešťastníka uvězněného v kruhu obyvatel už začínaly dopadat první kameny. Knutson podobné pověrčivé soudy propříště přísně zakázal a Muzakka ho po jistém váhání podpořil. Sám byl sice díky pověrám velmi uctívaný, ale z podobných soudů mu žádný výdělek neplynul.

Knut Knutson napsal několik dopisů švédské vládě, aby obsadila Kamerun. Švédsko ale nemělo v úmyslu budovat koloniální osady v zámoří. Když v roce 1885 převzali vládu nad Kamerunem Němci, odebrali Knutovi povolení k pěstování gumovníků a zrušili jeho plantáž.

Osamělý švédský kolonista se vrátil domů a zbytek života prožil ve Stockholmu.