Co se stane v dětství, to utkví. A filmy, které shlédneme v raném věku, přečasto zůstanou nezapomenutelné. Pro nás. Ale taky je pravda, že obvykle nehodnotíme objektivně. Pořád zíráme jen očima toho dětství, okouzleni, uhranuti a...

Nebo se naopak dostaví zklamání. Rozčarování. Jistě, docházívá i k tomu zlomu, abych si zarecitoval, ale v případě některých filmů se to většině z nás nestane a nepřihodí. Jedním z takových výtvorů jest i komedie Šest medvědů s Cibulkou (1972).

Vím, vím. Tou nejlepší českou komedií byl, a je to už řada let, zvolen snímek Marie Poledňákové S tebou mě baví svět (1982), dobře – a nic proti němu. Ale mou vlastní nejhezčí vzpomínkou z tohoto pole zůstává jiný příběh. Story cirkusového klauna Cibulky.

Proč? Je to jistě i tím, že stojí do vysoké míry na hereckém výkonu stále živoucí legendy, pana Lubomíra Lipského (narozen 19. dubna 1923 v Pelhřimově). Ale má to i další důvody, ke kterým se dostaneme, i když Lubomír Lipský je Lubomír Lipský, jako kluk jsem se v jistých chvílích zamiloval i do jiných herců, do Sováka anebo do Miloše Kopeckého, nicméně Lubomír to byl trochu taky. Mnozí vzpomínají na Čtyři vraždy stačí, drahoušku, ale Šest medvědů s Cibulkou je navíc i komedií ryze národního charakteru!

S Cibulkou – pišme, podotýkám, s velkým C. Nejde totiž o žádnou přílohu nasekanou k nasekaným medvědům na talíř, ale o prosté příjmení jednoho krále manéže, jenž se hrou osudu ocitne ve škole.

Tedy spíš ve školní budově, upřesnil bych, protože o vnitřky učeben tentokrát kupodivu nepůjde.

A Lipský?

Byl snad v nejlepší formě, nicméně v jinak výtečné publikaci Lexikon českého filmu od Václava Březiny (poprvé vyšla 1996) obdrželo Šest medvědů s Cibulkou hodnocení „padesát procent“.

Proč asi? Pokládám to za omyl. A jistě, oblíbil jsem si třeba i "Marečka" (taky školní film), dětštější Cibulka mě ale bere a baví ještě víc. Má to víc důvodů a pokusím se tu vypátrat aspoň některé.

Vynikající scénář Miloše Macourka.

Ano, bezesporu vynikající. Všimněte si např., že film trvá jen 85 minut. Ano. Má naprosto neuvěřitelný spád.

Obstojná hudba.

Určitě je výborná, i když si ji teď nevybavíte, ale je. A jistěže, nesložil ji Jerry Goldsmith ani John William, ani ne přeplodný Ennio Morricone, ale složil ji Vlastimil Hála. Skvěle.

A mimo jiné zazní i Mozartova ukolébavka, všimli jste si? Vytěžena, pravda, bude definitivně až později, a v díle téhož režiséra Oldřicha Lipského (Lubomírova bratra) Adéla ještě nevečeřela (1977).

Herecké obsazení.

Dnes už by takové sekáče nenašli!

Vedle představitele titulní role nás baví zmiňovaný už Sovák jako ředitel školy, ale i Miloš Kopecký jako ředitel cirkusu. Jan Libíček je pak tím druhým z hašteřících se ředitelů cirkusů a František Filipovský upjatým školním inspektorem.

U tohoto herce si, pravda, občas nelze nevšimnout jistých šarží a zde pak do jisté míry jen parafrázuje Bretschneidra z hospody U kalicha (z filmu Dobrý voják Švejk). V Cibulkovi si ovšem již nezaznamenává postřehy jenom na manžetu, nýbrž do viditelného notesu. A jsou to postřehy typu: „Uklízečka lže, jako když tiskne.“ Anebo: „Školník je nebezpečný šílenec.“ Koření filmu...

Září však i Marie Rosůlková v již tradiční roli bytné, proslavené již odjinud hláškou „Počkejte, přinesu vám ručník!“ (1970) – a všimněme si, že také větu o ručníku má na svědomí Macourek, kterého jsem kdysi potkal na knižním veletrhu v Holešovicích. Vždycky si vzpomenu...

Seděl úplně sám na židli, okolo bylo zrovna prázdno. Vytáhl jsem Pohádky a svěřil se mu, jaký na mě dodnes dělají dojem. Že je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek, od dětství. Odpověděl trochu smutně: „Tak to bych snad měl mít radost, že.“ A podepsal se. Celkem brzy nato bohužel zemřel.

Vraťme se k veselejšímu, tj. Marii Rosůlkové. Lubomír Lipský byl právě jejím nájemníkem v obou zmiňovaných komediích (v obou se i podivně svlékal), nu, a v obou případech to bylo v citlivé režii jeho vlastního sourozence.

Ano, citlivé, ale maně mě napadá: Jediný LL byl přece jednoznačně podezřelý, že dostal tu úlohu z protekce. Ne?

Nakopávalo ho to k maximálnímu výkonu? Věřím, že víc, než nakopávalo.

A konečně ve filmu hraje i dodnes opomíjený Václav Kotva, a to jako naprosto cimrmanovský učitel přírodopisu.

A Václav Štekl. Je tělocvikářem obdivujícím Cibulkovo krasobruslařské umění předváděné na kluzké školní chodbě. I Zdeněk Srstka tu má relativně větší roli a... „Udusí on se v tom Cibulkově kouzelnickém kufru, anebo neudusí?“ ptávají se často děti.

Konečně – a v neposlední řadě – hrají i titulní Berouskovi medvědi, i když pozor, taky šimpanzi manželů Mlčákových a vepříci Františka Zapletala. Jistě, má smůlu každý, koho drezúra medvědů, opic a prasat nebaví, tu větší ale měli pozdější diváci filmu Cirkus v cirkuse (1975). Taky ten vytvořila dvojice Lipští plus Macourek, taky zde hráli Sovák a Filipovský a dokonce Iva Janžurová, nicméně koprodukce s Mosfilmem nedopadla dobře.

Byli jsme na tom tenkrát povinně se školou a bohužel si dodnes vybavuji, jak jsme se během některých pasáží v těch jedenácti letech nudili. A víte co? Pokračujme raději ve výčtu důvodů, pro které uspěl cirkusák Cibulka.

Osvědčená spolupráce bratrů

Ano, tu už jsme naťukli. Lubomír – na rozdíl od Cirkusu v cirkuse - předvádí herecký koncert, což je možná klišé, když se to takhle řekne, ale opravdu upomíná i na převlekové komedie s Peterem Sellersem. A sice má „jen“ dvojroli (cirkusový klaun Cibulka a školník Hadraba), ale ve skutečnosti zosobňuje SEDM postav, došlo vám to?

Ne náhodou ten počet odpovídá i právě ŠESTI medvědům – se SEDMÝM Cibulkou. Uvědomili jste si to? Macourek to tak zamýšlel a počítejme s ním:

1. Lipský v kostýmu klauna (úvod a závěr filmu).
2. Klaun Cibulka jako normální člověk v civilu a „civilním životě“.
3. Přestrojení za uhlíře. Ano, správně, potřeboval ho, aby vnikl do školy. Dnes už by to nešlo.
4. Přestrojení za uklízečku, Ta se posléze stane i bachratou „krasobruslařkou“ na školní chodbě.
5. Přímo legendární přestrojení za kuchařku (a musím vůbec ozřejmovat, o co šlo?). Cibulka se nechá – pod jménem Cibulková – zaměstnat v dotyčné škole, přičemž si všimněte i oné genderově dodnes kontroverzní poznámky dětí, že... By pan ředitel kuchaře-chlapa nezaměstnal.

A dál? Způsob, jakým se Lipský do kuchařky „položil“, připomíná Charleyovu tetu, kterou měl zažitou, o šarži tu ale určitě nejde, řekl bych, a leda je snad na místě srovnávat i s filmem Někdo to rád horké.

6. Přestrojení za školníka. Tak tady se, pravda, Cibulka stává spíše vlastním dvojníkem, i tak a právě přitom ovšem dokázal postavy odstínit. Školník, uznávám, silně upomene na Hlustvisiháka, jehož scénky psával pan Zelenka.

Tolik tedy k titulu filmu a číslům šest a sedm, která mu jistě přinesla štěstí. A teď ještě k obsazení. I k Lipskému. Těžko si už totiž dnes představit na jeho místě někoho jiného. Těžko.

Ano, Buriana jistě. Ale tenkrát už nežil, zatímco Wimmer, Kaiser anebo Jiří Lábus byli zas ještě příliš mladí. Lábus měl teprve hrát v Majoru Zemanovi únosce letadla Borůvku atp. A takový Jiří Sovák?

Dostal brzy ve filmu Tři nevinní (1973) „aspoň“ čtyřroli, ale podle mně nebyl tak dobrý jako Lipský, kterému sedělo vše a vyloženě se vyřádil. Úžasné však nejsou jen teatrální převleky a proměny podob, skutečně neuvěřitelná je tu i práce s časem. Neuvěřitelná. A právě práci s časem lze na tomhle filmu snadno i vyučovat.

Všimněte si. Nejprve shlédneme krátký úvod, ale snímek má i obdobně krátký závěr. Takže úvod a závěr, které ale jen obalují jádro, jež se – uvědomme si to! - odehraje jen během 45 minut. Ano, během vyučovací hodiny.

K čemu následkem toho dochází?

Děje se nám toho před očima víc, než se ve skutečnosti mohlo v reálném čase stát.

A stačit. A přitom... se to děje věrohodně.

A ještě konkrétněji?

Vezměte si jen sérii legrací na chodbě (protože učebny byly oproti jiným školním komediím tentokrát skutečně upozaděny).

Série, vycházející z tradice němé grotesky, vypadá v Macourkově scénáři následovně:

Chodba je vyleštěná, to je jakási první fáze. Je vyleštěná – a díky tomu každý návštěvník školy uklouzne a dojede až do ředitelny. Po rovině?

Nevím. A dál? Chodba je patřičně potřísněna práškovým hasicím přístrojem (= druhá fáze) a Cibulka díky tomu může předvést, že je i chlap a má svaly artisty. Lipský byl, pravda, na „hrazdách“ nad chodbou povětšinou zastupován (osmá role?), ale to vůbec nic nemění na tom, že hrdina „lepící“ chodbu několikrát překonal ve vzduchu až „pod klenbami“, které mu nahradily kopuli cirkusového stanu. Ve filmu tyto scény patří k jednomu z vizuálních vrcholů.

Ale pokračujme. Dojde totiž i na poprášení chodby pilinami (= fáze tři), přičemž se Cibulka vynoří s pytlem až pod stropem, a to – málem – jako pán Bůh. A nedotýká se tu snad Macourkův a Lipského film surrealismu? Myslím, že dotýká.

Ale vraťme se ještě k našemu sledování času, protože tohle všechno se děje, zatímco se v téže škole, chápejte, intenzivně hledá šest statných medvědů, a to na prostoru pouhých několika čtverečních metrů. Je to vůbec možné?

V reálu ne. Ve filmu však to vypadá velmi věrohodně. I to je umění. A přitom dojde k řadě záměn a nezapomenutelná je obzvlášť knedlíková sekvence v kuchyni, kdy Cibulková s pomocí šimpanze Tondy dohání vaření oběda.

Už jen krátké zamyšlení. Na závěr.

Máte lidi, kteří věří v Boha, a máte lidi, kteří aspoň věří v „někoho nahoře“. A pak najdete i ty, co věří tomu, že „ten nahoře“ čas od času značkuje věci – a události, které se mu, řekněme zalíbí.

Nebo i takové lidi. Při narození. Značku totiž vytvoří už při zrodu, řekněme, a souhlasím, snad to tak není a kráčí o pověru, nicméně... Nicméně si vzpomeňte na záběr, v kterém se Lipský zastavuje na kraji silně LEPÍCÍ chodby. A hle, právě před nápisem SKLEP. I ten nápis obsahuje slovo LEP a...

Náhoda? Režisérův nápad? Nakolik plánovitý, nakolik okamžitý? Anebo...

Bylo to snad už v technickém scénáři?

Bylo? Podle mě neplatí nic z toho a je to všechno více než náhoda.

Je to jakýsi boží dotek, jakési boží políbení.