Ivo Fencl: Komik Václav Trégl podle Ondřeje Suchého
Rubrika: Publicistika
„Dušička naše dobrá! Nemusel nic hrát, protože byl v životě přesně takový, jako ve filmu.“ – Zita Kabátová
Václav Trégl (1902–1979), oblíbený to český herec malých rolí, pocházel z Bělé pod Bezdězem, kde dnes taky leží. Na rodném patrovém domě má i pamětní desku z bronzu. Byl synem zedníka a díky dvouměsíčním uhelným prázdninám roku 1917 se už jako student vedral mezi ochotníky. Navštěvoval reálku v Mladé Boleslavi a v letech 1920–24 vystudoval konzervatoř. Tenkrát či těsně po škole oživil s hercem Vojtěchem Mertenem (1895–1945), který sám představoval dost nevkusně Kašpárka, roli přihlouplého policajta Šmidry.
Šest let hrál Václav Trégl u Voskovce a Wericha (1929–35), kde se externě objevil už dva roky předtím, a kde mj. získal part Draculy i titulní roli Golema. Díky snímku Pudr a benzin (1931) se rovněž poprvé objevil v českém zvukovém filmu.
Werich si už tenkrát všiml, že Trégl bývá na jevišti „jako v hypnóze“ a jaksi napjatě se dívá nikoli do očí, nýbrž spíše skrze oči hereckého partnera. A to byl střízliv! Oči Ti těkaly a neviděly tenhle náš obyčejný svět. Hleděly do světa Tvé fantazie, napsal mu Jan Werich až daleko později v symbolickém dopise po Tréglově smrti.
Ať se ale díval, jak chtěl, a ať se už styděl nebo ne, vnášel do svých výstupů zvláštní a všem pochopitelnou něhu a zůstával i díky ní nesmírně oblíben jak u diváků, tak u hereckých kolegů (a kolegyň). Herectví je nádherná záležitost a hromada citů. A přitom téměř denně nervy nataženy jak strunky, napsal Trégl už na stará kolena.
Vraťme se však. Sedm dalších let (do roku 1942) hrál u Vlasty Buriana. Občas i čtyřiašedesátkrát měsíčně. Do tohoto dalšího slavného divadla se dostal poté, co ho přemluvili jednou o Silvestru, kdy se dle tehdejšího zvyku vyměňovali herci mezi scénami. Odešel od Buriana až poté, co ho principál z neznámých důvodů neobsadil do další hry, ale hned po válce (během níž byl i dlouhodobě nemocný) se stal členem uměleckého vedení Divadla kolektivní tvorby založeného právě na Burianovi zabrané scéně – a mj. zde zvládl roli Jaroslava Haška, jehož znal z mládí osobně.
Na roky 1946–48 se pak Trégl vrátil ke dvojici V+W a jak si všiml historik Václav Holzknecht, jeho komika se právě Werichově blížila, a to jak bázlivou nechápavostí, tak i občasnou splašenou horlivostí. Prvořadě však zůstával představitelem nechápavých a vrtohlavých, kteréžto vlastnosti naštěstí nikdy nepřeháněl. Nepřehrával, byl svůj a ve výrazových prostředcích celoživotně střídmý. K vytvoření jakéhosi letmotivu figury mu mnohdy stačila i jediná věta, ne-li slovo, a Golem milující umělou Sirael kupř. vyjadřoval vroucnost cituplně opakovaným či-na-ná.
Trégl se kromě mnoha divadelních scén uchytil i u filmu a kupř. ve Škola, základ života! (1938) zahrál matematika Ludvíka Koďouska. V Burianově Ducháček to zařídí (1938) pak rozvoduchtivého pana Rabase a v U pokladny stál... (1939) popleteného pacienta Matyáše Klůcka. Otakar Vávra ho pro změnu udělal katem v Cechu panen kutnohorských (1938) a Frič biřicem v Počestných paních pardubických (1944). Ve filmu U nás v Kocourkově (1934) sehrál Trégl velmi zajímavě i holiče žijícího jen pro vlastní pohřeb.
A po roce 1948? Byl i jedním z cestujících ve Florenci 13:30 (1957), což byla už jeho stá filmová role, a roku 1962, kdy také bez váhání odešel do důchodu, se stal zasloužilým umělcem. K jeho posledním filmům pak náleží Menzelovo Na samotě u lesa (role bývalého majitel chalupy Vondrušky) a „Marečku, podejte mi pero!“ (Plhův tatínek). Oba tyhle podařené snímky vznikly roku 1976, ale naposled hrál Trégl téhož roku v Zítra to roztočíme, drahoušku (1976), kde se s ním u výtahu potkává (mnohým se mu podobající) Luděk Sobota.
Půvabnou knížku o Tréglovi loni vydal Ondřej Suchý, přičemž ji doplnil i vlastnoruční hercovou karikaturou. Publikace vznikla díky řediteli Městských kulturních zařízení v Bělé Petru Matouškovi a dovíme se tu mnohé i proto, že si herec čas od času vedl detailní deník a dokonce hned několikrát začal psát autobiografii. Ne, sice ji nikdy nedokončil, ale krabice s pozůstalostí naštěstí kdysi kdosi věnoval právě Ondřeji Suchému, jenž tak mohl zpřístupnit pasáže z oněch životopisů i mnohé dokumenty a fotografie.
Kromě toho ovšem těžil třeba i z rozhlasového archivu, dobového tisku, časopisů a z Přestávek Divadla Vlasty Buriana (1936–39). Taky ale z vlastních knih.
Václav Trégl hrál celkem ve 139 filmech – a v dalším tuctu snímků reklamních, kdy šlo mj. o reklamy na plzeňské pivo a v režii Elmara Klose na obuv BAŤA.
Celkem čtyřiadvacetkrát také Trégla zaznamenala televize, mj. v Baladě z hadrů i v Těžké Barboře, ale také například v komedii Alfons Karásek v lázních. Do tohoto výčtu náleží i pět seriálů: Trapasy, Pan Tau, Fantom operety, Hříšní lidé města pražského a Třicet případů majora Zemana.
Smůlou je, že mnohé další televizní role nebyly nikdy nijak zachyceny, i zmizel asi navždycky Tréglův Kolbaba z Čapkovy Pošťácké pohádky i král z Vánoc Péti Světošlápka. Již roku 1953 se Trégl vynořil taky ve vůbec prvním televizním vánočním pořadu Vánoce pod Vrkočem.
Václav Trégl po sobě zanechal i vlastnoruční soupis těch filmových rolí, které se mu líbily nejvíc, když je hrál, a vedle zmíněných už partů Koďouska a Klůcka jde tu o působení ve snímcích U svatého Antoníčka (1933, obecní strážník), Revizor (1933, Chlestakovův sluha), Lidé pod horami (1937, harmonikář, který nepodlehne šanci krást), Batalion (1937, vysloužilý voják Vondruška), Krok do tmy (1938, sluha), Holka nebo kluk? (1938, tajemník) a Veselá bída (1939, policejní inspektor).
Divadlo mně ovšem zůstalo dlužno dvě role, vzpomíná Trégl zcela mimořádně i bez typické jinak skromnosti: Molierova Tartuffa a Shakespearova Kupce benátského. No snad si je jednou zahraji v příštím životě.
Spoluautory Suchého publikace se stali i jeho starší bratr Jiří a Jan Werich. Ale také Jára Kohout, Raoul Schránil, Soňa Červená, Ljuba Hermanová, František Filipovský, Josef Vinkář i třeba spisovatel Achille Gregor. Ti všichni na Trégla vzpomínají, což však činí i skvělá obrazová příloha zahrnující mj. fotografii, na které stojí komik před svou chatou v Lukách pod Medníkem. Anebo je tu svatební oznámení, že si vzal 23. 12. 1950 Annu Polatovou. I jejich pozdější fotka. O soukromém životě se ovšem o mnoho víc nedovíme a pouze se konstatuje, že žil ještě na počátku čtyřicátých let na Žižkově jen s milovanou maminkou.
Asi o jedinou skutečnou vloudivší se chybičku se pak postaral kultovní televizní seriál Záhada hlavolamu (1969) na straně 55, neboť Václav Trégl v něm, pokud vím, nehrál. Ale objevil se už roku 1967 ve filmu Zázračný hlavolam, jak i Ondřej Suchý v závěrečné filmografii už správně uvádí.
Kniha Takový byl Václav Trégl vyšla v nákladu 2000 výtisků a nemůžu, než ji doporučit.
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 22. 02. 2012.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
Josef Fousek | |
JUDr. Ivo Jahelka | |
Jan Krůta | |
Ondřej Suchý | |
Dáša Cortésová | |
Ivan Rössler | |
Ivo Šmoldas | |
Jan Vodňanský |