Josef Fousek: Vzájemné zdravení / O lakotě
Pokaždé, když se setkám s někým, kdo jde jako já po osamělé cestě, pozdravím. Nutká mě k tomu myšlenka, že potkávám člověka. Možná je to dlouhotrvající nápovědou mé maminky, která zdravila každého, koho potkala. Samozřejmě, že zdravím jen ty, které nějak znám. Na těch cestách, mně připadá nemožné minout někoho, kdo jako já jde uprostřed lesa nebo krajiny sám.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (19)
Když mi byly čtyři roky, nechtěl jsem být ničím jiným, než francouzským legionářem, tak mi učarovala bleděmodrá barva jejich uniforem a ty barety. Později jsem chtěl být pilotem na dvojplošníku a pak chemikem a potom čímkoliv u kresleného filmu. Moje poslední touha byla stát se komikem. Jako byl George Formby, Lupino Lane, Laurel a Hardy nebo Voskovec a Werich.
Zdeněk Wachfaitl: Fara Perenská | Cestou k Pálavě
Při svých rozjímáních o zimním slunovratu vždy objevím příjemný pocit odklízení svých bouřlivých myšlenek do klidného přístavu. Vracím se duchem a stavem mysli a loďku si ukryji k ostrůvku Apolla. Venku za okny může klidně řádit nečas a bouřky, sníh mráz i chumelenice. Velký chrám nepřízni vždy odolává, úchvatné divadlo s mytologickým výjevem boha Apollona na slunečním voze. Vůz otáčí slunovrat, Pálava bílá je skvostná při klavírním koncertu. Jsem v klidu domova a vím, že Pálava je jedinečný svět v naší krajině. Je to i můj svět, rád se navracím do bílých skal.
Filmuje... (1)
Vždy ráno sme odnášali vzorky moču a stolice do laboratória. Bolo zložité najmä doniesť v laboratórnych miskách požadované vzorky stolice. Chodili sme na toalety vyzbrojení paličkami do krku a laboratórnymi miskami. Niekedy boli problémy aj s močou. To vtedy, ak jej bolo v špeciálnom močovom pohári veľa, alebo naopak, málo. Trafiť sa do vkusu laboratórnej sestry bolo miestami zložité. Bola to pomenšia osôbka s obrovským množstvom dioptrií na nose.
Ivo Fencl: Kdo byl Peter Sellers?
Peter Sellers (1925–1980) byl čtyřikrát ženatý. Kupříkladu druhá žena s ním ale vydržela jenom čtyři roky. Byla to herečka Britt Eklandová (nar. 1942), která během té doby nazrávala pro blázinec. Peter byl docela jistě výjimečný člověk, nicméně ne způsobilý normálního života, i když je samo sebou diskutabilní, jak definovat normální život opravdu dobrého herce. Doma se rozhodně projevoval děsivě. Nálady se mu měnily během okamžiku. Uplynulo pouhých pět minut a on stačil vystoupat z mokřiny nejzuřivějšího do stavu euforie.
Eva Vlachová: Svědectví našeho času
Tak v Austrálii objevili vědci jeskyni s malbami starými až čtyřicet tisíc let! Představují zvířata, lidi i božstva. Při té zprávě mě napadlo, co asi zbude za pár tisíciletí po nás. Co budou archeologové zkoumat a obdivovat (tedy pokud vůbec bude na naší matičce život), až se prokopou do našeho skvělého třetího tisíciletí.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti aneb od embrya po sklerózu (1)
Říká se, že o sobě může každý říkat a psát co chce, umí-li to říci, potažmo napsat. A tak mám tady vážení a milí potenciální čtenáři dva problémy. Jednak nevím, zda opravdu platí to rčení a druhak nevím, platí-li to i o mně. Nikdy jsem nebyl žádný hrdina a teď - nejen na stará kolena ale vlastně na staré všechno - jsem začal riskovat.
Ondřej Suchý: Lesk karlovarských filmových festivalů - před půlstoletím (III.)
„Když mě něco rozčílí nebo je mi z něčeho smutno, vezmu krabici s nápisem KARLOVY VARY, a hrabu se v jejím obsahu. Je v ní všechno to, co mě před nedávnem přivedlo k psaní tohoto seriálku pro Pozitivní noviny – vzpomínky na filmové festivaly, prožité v krátkých kalhotách…“
Eva Vlachová: Je čas na změnu?
Na podzim roku 2006 proběhla tiskem šokující zpráva. V indickém státě Čchattisgarh se narodilo děvčátko se srdcem na dlani. Dva dny poté, přes snahu lékařů, zemřelo. Možná, že by se ho podařilo zachránit, ale na transplantaci neměli rodiče dítěte peníze a infekce na výsledek případné sbírky nečekala…Tolik krátký příběh, plný bolesti pro rodiče a nás ostatní vyzývající k zamyšlení.
Vlastimil Marek: Infozávislost
Tvrdím již mnoho let, že my lidé jsme tvorové nehotoví, v tomto smyslu nepřipravení na takové jevy a způsoby vnímání, jako je třeba symfonická hudba, film a televize, nebo atomová energie. Dnes, jak tak koukám kolem sebe a jak prožívám svá vlastní zklamání, nemohu nepřipojit ještě jednu závislost: závislost na informacích.
Josef Kubíček - Zdeněk Pošíval: Tajuplné pravidlo sedmého roku
Čtenáři Pozitivních novin si mohli povšimnout, že do »Rozprav« nejsou zváni herci, neboť většina mých známých a přátel z tohoto oboru je již dostatečně populární a známá svými názory, postojem k realitě i soukromým životem. Herci jsou veřejností chápáni jako obecný majetek, čtenáři bulváru o nich často vědí víc než oni sami o sobě; bývají jim věnovány všelijaké medailonky i nepřetržitá pozornost lovců senzací a skandálů.
Josef Krám: O životní anabázi Pavla Ludikara
Jedno staré české přísloví říká, že na kabát se plivne snadno, s jeho očištěním si nikdo moc práce nedá. Druhá světová válka přinesla hodně zla, období těsně po ní další bolest, nespravedlivá nařčení a křivdy. A tak se stalo, že se zapomnělo na řadu lidí, kteří náš národ proslavili ve světě. Zemřeli ve své bolesti, opuštěni, v pohrdání a veřejném odsudku.
Vladislav Neužil: Babeta
Petr s Evženem se vraceli ze služební cesty po Dé jedničce z Brna do Prahy. Na rádiu měli naladěnou oblíbenou stanici, a tak jim cesta příjemně ubíhala. Občas někdo z nich pronesl nějakou poznámku, na kterou nebylo nutno reagovat. Znali se dlouho a rádi jezdili na služební cesty spolu. Nepatřili mezi typy lidí, kteří musí ustavičně něco vykládat, řešit, nebo jen zbytečně tlachat, ale rádi vzpomínali na různé příhody, dá se říct i lumpárny, které spolu prováděli.
Dáša Cortésová: Jaká byla Ljuba Hermanová (6)
Když já jsem začala s Ljubou Hermanovou jezdit po vlastech českých, tak už byla starší dáma. Nerada užívám toho slova starší, protože papírově to byl sice fakt, ale svým temperamentem předčila daleko mladší kolegy. Mimo jiné jsme absolvovali náročné turné pro naše vojáky - pohraničníky. Byli jsme všichni celé dny pohromadě, v hotelu, v šatně i na jevišti. Já s ní jezdila společně v jejím autě.