Michal Dlouhý: Pověry a pověrčivost

V noci došlo v Kamenici nad Lipou k vyloupení pokladny v místní továrně a odcizení více než 70.000 Kč. Pachatelé přijeli do Kamenice automobilem. Místní četnictvo zadrželo řidiče, který se hlídce zdál podezřelý tím, že čekal po půlnoci ve voze. Řidič se po delším zapírání přiznal, že přivezl do Kamenice tříčlennou tlupu lupičů pokladen za účelem vyloupení pokladny v místní továrně.

Pavel Pávek: Kuchtík kráčí po "Trafouši"...

Kuchtík kráčí Václavským náměstím a se smutným výrazem ve tváři pozoruje stánky s opečenými buřtíky, dnes ve stylu velkého světa a lepší společnosti označované jako Václavské klobásy. Vnucují se nostalgické vzpomínky na dávno minulé časy toulek nočním městem, které většinou končily u stánku s fantasticky vonícími a nepopsatelně chutnajícími uzenkami.

František Mendlík: Stradivárky

Jakmile otec výpravčího Mencla připustil, že Fanoušek nezdědil zahrádkářské a lesnické vlohy, vydal se ke směřování potomka jiným směrem. Bude muzikantem. Po strýčkovi z manželčiny strany zůstaly v majetku staré housle. Naposledy lkaly při pohřbu tetinky Verunky. Strýček Doupovec zahrál tetince nad rakví, což tehdy ještě mladého otce Vincka dojalo. Starý Nabuchadonozor, jak byl strýček nazýván, následoval brzy tetinku do hrobu. Housle putovaly na půdu, do staré truhlice.

Jiří Vlastník: Hovory u řeky Hudson

„Musíte se někdy sebrat a přiletět za mnou do New Yorku. Abyste mnohé pochopil.“ Za pár týdnů, před vánočními svátky, jsem vystupoval z aerbusu na letišti v New Yorku. Abych pokračoval v rozhovorech s americkým malířem českého původu, Kamilem Kubíkem. V rozhovorech, které spolu vedeme několik let. Nevím, nakolik jsem pochopil Manhattan a přilehlý kousek New Jersey, kde pan Kamil se svou ženou Joannou bydlí.

Milan Dubský: Vědomí inflace charakterů

Je dobré zamýšlet se čas od času nad obsahem pojmů a slov. Např.: Odpovědnost je vědomí dosahu následků lidského jednání. Neschopnost nebo nevůle nést zodpovědnost za činy a jejich následky znamená velké selhání. Je velmi časté v lidské množině. Vědomí a svědomí člověka se vyvíjelo velmi, velmi dlouho.

Josef Fousek: Fouskoviny pro lidi (10)

♦ Psa netrápí, že zestárne. Neví o tom. Jediné, co ho trápí, je, že stárne jeho pán. ♦ Nemocné klouby podporují alkoholismus. Člověk se musí zastavit v hospodách, aby si odpočinul. ♦ Kdyby se intelektuálové dokázali vyjadřovat srozumitelně, dozvěděli bychom se, co nám vlastně chtějí sdělit. Takhle nevíme, zda litovat nebo se radovat.

Milan Prokš: Malá domů...

Karel se ještě ve dveřích trafiky v rychlosti podíval na mince ve své dlani. Dvacka a padesátikoruna, to je... „Slečno, já jsem vám ale dával dvoustovku.“ „Co má jako bejt?“ ozvalo se znuděně přes vehementně zpracovávanou žvýkačku. „Ste měl štyry známky za sedm pade, to sou tři pětky. Sedumdesát zpátky na kilo, ne?“

Josef Hlinomaz - Slavomír Pejčoch-Ravik: Jak jsem poznal Josefa Hlinomaze

Setkání bývala v podstatě ve stejné kostýmní režii. Pan Hlinomaz byl většinou v teplácích a v tričku. Ta trika byla dvojí - jedno námořnické, které si Mistr přivezl odkudsi z Balkánu, druhé bylo reklamní tričko s nápisem MFP, což mělo znamenat, že pochází z Mezinárodního festivalu pracujících. Hlinomaz mu dal ovšem své svérázné pojmenování: Mezinárodní festival "prcajících".

Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (3)

Jak je všeobecně známo, za našich mladých let nejenže býval svět jako květ, ale také jaro, léto, podzim a zima nejenže nebyly největšími nepřáteli socializmu, ale naopak se k všeobecné spokojenosti hezky spořádaně střídaly, jak se na čtyři roční období v mírném klimatickém pásu sluší a patří. A nyní se docela hodí, když navodím zimní atmosféru válečných let.

Vladimír T. Gottwald: "Není nic srandovnějšího než neštěstí – není nic grotesknějšího než tragičnost."

Čekání na Godota se už při svém prvním uvedení na scéně Théâtre de Babylone stalo divadelní událostí Paříže (přestože hru před tím údajně odmítlo na pětatřicet režisérů). A nejen to. Godot úspěšně dobyl celý svět, v anketě deníku Le Monde o stovku nejvýznamnějších titulů 20. století se Čekání na Godota vyhouplo až na 12. místo, v roce 1969 získal Samuel Beckett Nobelovu cenu za literaturu. Přesto, když se jej později ptali, v čem spatřuje příčiny tohoto fenomenálního úspěchu, prý Beckett odpovídal: „Vlastně to všechno byla jen taková náhoda.“

Jan Řehounek: Než malej Ventil dostal rozum (9)

Ve čtvrtek mě máma zaúkolovala, že mám jít v půl třetí tátovi naproti k dílnám a spolu se máme stavit ve sklenářství u Dobiáše pro zasklené okno. Stál jsem na nadjezdu, nahoře nad dílenskou vrátnicí, a sledoval, jak z fabriky pod dohledem tlusté paní vrátné Lukáškové, která má kníra, že by se za něj nestyděl ani maďarskej honvéd, proudí davy pracujících a asi tři sta padesátkrát jsem musel pozdravit, protože mě skoro všichni znají.

Elena Paclová: V zdravém těle zdravý duch

Můj muž je teoretik. Ví o mnohém, poradí skoro ve všem. S plněním předsevzetí je to poněkud horší, ale tentokrát se rozhodl, že už OPRAVDU bude pravidelně cvičit. A aby své konání co nejvíce připodobnil požadavkům specialistů, rozhodl se zakoupit k řadě jiných cvičebních pomůcek i velký gymnastický míč. „Je to dobré na kyčle, na páteř, na všechno. Uvidíš!“ nadšeně mne přesvědčoval.

Oskar Leo Krause: Jak jsem se nepomstil

Začal jsem pochybovat, že ty značné částky za telefon a letadla může hradit z malého úřednického platu, byl jsem tedy opatrnější, ale dost pozdě. Všechno se vyjasnilo, když se Ervín ztratil jak pára nad hrncem a z těch drbů a provokací vytvořil s nějakým desinformačním oddělením pověstné Hovory z druhé strany.

Hudbu Karla Svobodu Němci stále milují

Píseň Karla Svobody a Vladimíra Kočandrle Tři oříšky má kromě německé textové verze rovněž verzi italskou, španělskou, anglickou a francouzskou, která vyšla před nedávnem na druhém albu Elly Endlich „Meilenweit“. Ve svém repertoáru má píseň i německá operní zpěvačka Kriemhild Maria Siegel, která ji zařadila i na své luxusní dvoudeskové vinylové album „Schwanensee“ (Labutí jezero) doplněném rovněž CD. Na tomto deskovém projektu se píseň objevuje ve společnosti hudebních velikánů Petra Iljiče Čajkovského, Bedřicha Smetany, Wolfganga Amadea Mozarta a dalších.