Milena Buriánková: Emiráty očima "babky z Buranova" (4/4)
Po krátké noci se narodil krásný den a nezkalil ho ani fakt, že pro nás v emirátech sluníčko praží naposled. Přesunuli jsme se na pláž napytlovat pod kůži i do paměti světlo, slunce a šplouchání vody. Vydrželi jsme to až do pozdního odpoledne. Po večeři jsme zabalili kufry, hodili se do cestovního, položili na polštář dle pokynů v průvodci příslušnou částku v dirhamech .....
Ivo Jahelka: Já nic, já muzikant
Zkušení kriminálníci s oblibou používají toto úsloví: „Doznání je sice polehčující okolnost, ale jisté odsouzení.“ V podstatě mají pravdu, protože vina musí být prokázána, a tudíž na doznání a upřímnou lítost je vždycky času dost. Z tohoto postoje pak pramení některá pozoruhodná tvrzení, která předkládají soudcům v rámci své obhajoby.
Michal Dlouhý: Skutečný případ televizní pátračky
Pozorní čtenáři Pozitivních novin z mých v minulosti publikovaných příspěvků či z mé knížky Humoresky vážně vědí, že předobrazem četníků z televizní brněnské četnické pátrací stanice byli příslušníci Četnické pátrací stanice v Hradci Králové. Tentokrát si dovoluji seznámit čtenáře se skutečným případem královéhradecké pátračky. Proto shoda se jmény četníků známých z televizních Četnických humoresek není náhodná…
Renata Šindelářová: Rozhovor s Jiřím Grygarem
Když se mi prvně dostala do rukou naučná kniha "Vesmír", měla jsem v plánu si jen prohlédnout obrázky. U prvních dvou obrázků jsem si přečetla popisek, u třetího už jsem začala bloumat i v okolním textu, a tak to pokračovalo dál, až jsem nakonec knihu přečetla celou. Jedním ze spoluautorů této knihy je Jiří Grygar, proslulý český astronom.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (13) Strážce pokladu
Zundoj byl malý mongolský chlapec, který žil v šedesátých letech 20. století na okraji pouště Gobi. Bydlel v jurtě se svou rodinou, která se živila jako ostatní kolem pastevectvím. Měli stádo malých černých koz, dvouhrbé velbloudy a samozřejmě koně. Zundoj si nemohl vzpomenout, zda se naučil dřív chodit nebo jezdit na koni, ale v tom se nijak nelišil od jiných mongolských chlapců. Měl velmi rád své rodiče, ale nejvíc času trávil se svým dědou Tuduvem. Jezdili spolu rádi na vyjížďky do pouště, občas se škádlili, jindy zas sedávali stranou a tiše si šeptali o věcech, které nesměl nikdo slyšet.
Miroslav Sígl: Zapějme si z plných plic na pouti u Domažlic
Velkým lákadlem je večer Chodský korbel a v něm známé dechovky (abecedně) Domažličanka, Dupalka, Hájenka, Horalka, Stavovanka, Šťáhlavská šestka, Vrchovanka. Vystupují zde folklorní soubory z Mrákova, Postřekova nebo z Klenčí. Tradiční „Dudácké štandrle“ (dostaveníčko, jinak štandr z němčiny je stěna, která odděluje v peci topeniště od vypalovacího prostoru) patří Konrádyho dudácké muzice a také Domažlické dudácké muzice Josefa Kuneše. Přijíždějí již tradičně rovněž soubory ze sousedního Bavorska s mnoha turisty.
Dat Vuogn - Václav Židek: Chci vyniknout a nechci jít jenom nudně životem
Když jsem se poprvé sešel s uměleckou osobností Datem Vuongem, měl jsem pocit, že se s ním znám již dávno. Jeho pevný stisk ruky a přímý a upřímný pohled do očí mi dával tušit, že se jedná o člověka dobrosrdečného a veselého. Jeho stálý úsměv ve tváři a šibalské plaménky v očích mu dodávají ještě více mladosti v jeho zevnějšku. Vůbec nevypadá na padesát jedna let. Už po několika minutách jsem věděl, že si s tímto člověkem budu rozumět a že se od něj mnohé dozvím.
Aleš Rudl: Výstava – Památné stromy Prahy se představují
V Botanické zahradě v Troji začíná 3. března 2012 velkolepá výstava, která přibližuje pražské památné stromy jako zajímavé cíle vycházek či výletů. Množství fotografií vám ukáže chráněné jedince v různých ročních obdobích a doplňující texty vás obohatí o nové poznatky. Praha je známá především svým kulturním bohatstvím, málo kdo však ví, že v hlavním městě roste téměř 200 památných stromů. Ty se mohou rovněž stávat atraktivním cílem procházek či projížděk na kole. Na výstavě vás zajisté upoutá mnoho fotografií vybraných jedinců, kteří jsou zachyceni v různých ročních obdobích.
Milan Turek: Milan Hrabal představil malířku Hanu Krawcovou
Varnsdorfský spisovatel, překladatel a zprostředkovatel české a lužickosrbské literatury Milan Hrabal pracuje jako koordinátor mezinárodního projektu „Městská knihovna Varnsdorf – setkávání přes hranice“. Původním povoláním ekonom na učilišti vedl mimo to poetické studio Doteky. Po revoluci pracoval na Městském úřadě a jako redaktor čtrnáctideníku Hlas severu. Mezi jeho současnými aktivitami v různých společenských organizacích je prezentován především jako znalec lužickosrbské kultury.
Vladislav Neužil: Horoskop
Prohlížel jsem si nějaký odložený časopis a můj zrak padl na slovo HOROSKOP. Obvykle této, podle mě přihlouplé rubrice, nevěnuji nejmenší pozornost. Proč někteří lidé horoskopy čtou, nebo se dokonce podle těchto rad řídí, jsem nechápal. Po tom, jak tohle slovo vzniklo, jsem nikdy nepátral. Nevím proč, ale jen tak ze zvědavosti jsem si v kapesním slovníku cizích slov našel definici: horoskop = astrologická předpověď budoucnosti.
Emília Molčániová: Kto sa smeje naposledy / Prvá lastovicka
Haluzina sa vracal z dovolenky až z druhej polovice zemegule. Spoznal exotiku tamojších končín, bol ako čokoláda a ideálne oddýchnutý. Zacnelo sa mu opäť po nejakej kujonovine. A tak si kúpil v miestnom obchode 2 kilogramy sklenárskeho gitu na tmelenie okenných tabúľ, zabalil ich do igelitu, urobil z nich úhľadné balíčky a každý previazal tenkým špagátom. „Vystrelím si z colníkov, budú si myslieť, že som pašerákom drog.“
Jana Kopecká: Můra, Bubák a ti ostatní aneb Vzpomínka na Miloše Kopeckého
Prvního psa jsem si přinesla domů zabaleného do kabátu. Jako třináctiletá jsem našla malého voříška u kluziště, když jsem šla z bruslení. Třásl se zimou a mně ho bylo moc líto. A tak jsme od té doby měli doma psa. Když jsem se vdala, přivedla jsem si do manželství svého pejska Ajdina, Milda v té době žádného neměl. Jednou jsme jeli na dovolenou a zastavili se u manželova přítele Antíka, docenta Františka Červinky, který trávil prázdniny ve Stráži nad Nežárkou.
Josef Fousek: Co jsem andělům neřekl (10)
Pokaždé, když naskočí motor auta, jsem překvapen, že se něco velkého stalo. Technika je pro mne nepochopitelná věc. Více než Rubikova kostka a nebo naše soudnictví. Také mne fascinuje, že naše Země visí ve vzduchu obklopena stratosférou a že my, lidé, žijeme a chodíme díky narození a zemské přitažlivosti. Ujíždím k Praze okolo Lidic, vnořuji se, či spíše se vecpávám do kolony čadících automobilových konzerv a ignoruji mobil, který oznamuje, že někdo něco chce.
Ivan Doležal - Zdeněk Pošíval: Westerny, thrillery, Porta a my
Znovuobnovený Rodokaps získal novou podobu z toho důvodu, že od počátku nevznikal jako replika toho původního, prvorepublikového. Někdy v polovině ledna 1990 mi telefonoval Kapitán Kid, že za ním přišli dva mladí nadšenci, kteří za totality vydávali takový trampský samizdat, aby jim poradil a pomohl tento občasník začít vydávat oficiálně, protože by to už mohlo vyjít.