Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (8)
Z kulturních akcí za války mi utkvěla v paměti četná „bytová“ loutková představení, která „produkovali“ rodiče hned dvou mých spolužáků. Někdy jsme si mohli i sami zahrát a vlastně i doma jsem měl malé loutkové divadélko s několika loutkami. A pak samozřejmě představení jičínských ochotníků s nezapomenutelným Kašpárkem.
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (3)
Když se Vilibald z honby domů navrátil, divil se a litoval, že jeho vzácný host tak brzo odešel, prve než mu slušně poděkovati mohl. Byl ale ten den předce dobré vůle a veselil se s tovaryši, že jeho hrad před loupežníky ochráněn jest. Olivie však byla stále roztržitá a večer celá zamyšlená a smutná. Když se jí Vilibald ptal, co by jí chybělo, dala mu odpověď smyšlenou, a položíc se na lůžko, pravila, že ráno Bůh dá lepšího zdraví, a veselejší mysli býti doufá.
Někdo má rád vdolky, jiný holky…
Někdo sbírá známky, jiný pivní tácky, další zase obrázky nahatých slečen. Já sbírám kalhoty. Svoje kalhoty. Ty, které jsem nosil před pěti, deseti i více lety. Není to tak podivný koníček, jak se na první pohled zdá. Naopak, troufám si tvrdit, že je to koníček ušlechtilý a na výsost praktický! Pánská móda, a zvláště kalhot, nejde do příliš velkých extrémů a navíc se periodicky vrací.
Egon Wiener: V čarovný světa kout, naší přírodou s knihou „Čarovné bylinky“
„Čarovné bylinky“ - kniha autorky Marty Knauerové má kupodivu dva živé a tvořivé tatínky. Skutečné umělce, kteří svěžímu a inteligentnímu textu dali šat, o kterém lze bez nadsázky říci, že plášť i spodní prádlo je šatem královským. Kresby a fotografie, které tou velkou, krásnou knihu povyšují k původním hodnotám knih vrcholné renesance, či hravé, bezstarostné a hýřivé secese.
Václav R. Židek: Sám ve víru zdymadel (14)
Vrata komory se zavřela, Kovalčík ještě jednou překontroloval situaci na vodě a dal rukou signál zahájit zdýmání. Podél komory byly známé tváře z oddílu a několik lidé mně zcela neznámých. Voda v komoře začala s duněním pomalu klesat. Odkryté stěny ukazovaly zajímavě zbarvené kameny se škálou odstínů žluté a zelené.
Vlastimil Marek: Tlupa šimpanzů
Zoologové zase zjistili, že když jedna skupina opic (v tomto případě se jednalo o malpy) dostane svou odměnu, zatímco jiná ne, vyvolá to bouři protestů: malpy z druhé skupiny byly ošizeny! Co se stane, když velké skupině mladých potomků nedávných imigrantů z Afriky a arabských zemí dovolíme chodit kolem výkladních skříní, překypujících nejnovějšími
Věra Ludíková: Pošli to dál III.
GALERIE CESTY KE SVĚTLU Vás srdečně zve na autorské čtení z knihy poselství lidem a Vesmíru POŠLI TO DÁL III Věry Ludíkové své příspěvky čtou autoři: Prof. ThDr. Milan Balabán česky a latinsky (přísp. Dr. Bohuslava Eliáše-Žáčka, CSc.) Hedar Jafar česky a arabsky Eva Horká, Zeno Kaprál, František Novotný, PhDr. Olga Nytrová, Jaroslav Schnerch, Martin Šturma, Ing. Zdeněk Tubl, Martin Vídenský, Ing. Zdeněk Wagner, CSc., Ján Zákopčaník.
Jaromír Matoušek: Kosmas, Dalimil a ti druzí
Bylo 17. února 2011, přesně 14:07 hodin, kdy Marta Vaculínová, vedoucí oddělení rukopisů a starých tisků Národního muzea v Praze si natáhla na ruce bílé rukavice a velmi opatrně začala vkládat do klimatizované vitríny opravdový poklad - Budyšínský rukopis Kosmovy kroniky. Zde bude bezpečně odpočívat 14 dnů. Časové omezení bylo stanoveno kvůli ochraně vzácných středověkých památek. Po čtrnácti dnech přijde vystavit Dalimilova kronika, pak Pulkavova kronika, po ní Marignolova kronika a nakonec Rukopis Královédvorský a Zelenohorský.
Vlastimil Marek: NIKDY NENÍ POZDĚ
Nikdy není pozdě navázat hlubší vztah s dětmi, se kterými si (a kterým) jako rodiče nerozumíte. Vážené a nedoceněné ženy - matky, které dnes, když čtete o přirozených porodech, máte tendenci přece jen se v hloubi duše vinit za to, že jste při porodu svých dětí před deseti, dvaceti či třiceti a více lety více nebojovaly za lidštější a přirozenější přístup k porodu a svému děťátku, vy jste bez viny.
Vladimír Vondráček: Střípky paměti, aneb od embrya po sklerózu (7)
Naše Cvičná škola měla pouze pět tříd asi jen po dvaceti žácích a nazývala se tak proto, že se na nás v jednotlivých třídách občas - na tak zvaných pokusech - učili učit studenti Raisova učitelského ústavu, jakéhosi předchůdce pedagogických gymnázií. I nás učili dva vynikající, jeden průměrný a jeden velmi nepříjemný učitel, ze kterého se vyklubal kolaborant.
Milan Lasica: Navrhujem sťažovanie sobášov
Počul som, že ktosi v parlamente chcel presadiť zákon, alebo nariadenie, alebo čojaviemčo o uľahčovaní rozvodov. Asi v rámci absolútnej liberalizácie, ktovie. Aby účastníci skrachovaného manželstva sa hádam ani nemuseli unúvať na súdne pojednávanie. Aby stačilo, keď si doma jedného dňa povedia že dosť a tým by bolo manželstvo anulované.
Jitka Dolejšová: V hlavní roli zápalka
Zápalky si bezesporu zaslouží náš obdiv. Mají krátký život, ale dokáží vytvořit oheň, jeden z největších objevů lidstva. Jsou skromné, jednoduché, lehce dostupné. Mají své opakovaně neopakovatelné kouzlo. To, že zápalky neboli sirky slouží především k rozdělávání ohně, nikoho nepřekvapí. Tyto podlouhlé hranolky jsou vyrobeny obvykle ze dřeva (osikového, smrkového či topolového), méně často z lepenky.
Olga Wister: Krutý rok, na který nikdy nezapomenou...
Manželé Pořízkovi se rozhodli odjet do Švédska, ale svou malou dcerušku ponechali u rodičů na Moravě. Důvod byl pochopitelný, chtěli malou holčičku ušetřit tvrdého začátku emigrace a domnívali se, že jako rodiče mají právo si dítě vyžádat. Velmi se však zmýlili, neboť veškeré legální pokusy a způsoby o vydání dítěte ztroskotaly.
Luděk Ťopka: Příběh prvního myslivce Ladi – Falešné peníze
Já vám chci, kamarádi, povědět, jak začala moje lovecká kariéra a současně tu Jožkovu zkušenost s trestem za špatný skutek potvrdit. Jenže v mém případě nepřišla odplata od žádné vyšší moci, ale od mého strýca Martina. Bydlel v chalupě jen kousek od našich a já, dvanáctiletý synek, jsem rád chodil na jeho malý vinohrádek střílet vrabce a špačky, co mu kradli víno.