Někdo sbírá známky, jiný pivní tácky, další zase obrázky nahatých slečen. Já sbírám kalhoty. Svoje kalhoty. Ty, které jsem nosil před pěti, deseti i více lety.
Není to tak podivný koníček, jak se na první pohled zdá. Naopak, troufám si tvrdit, že je to koníček ušlechtilý a na výsost praktický! Pánská móda, a zvláště kalhot, nejde do příliš velkých extrémů a navíc se periodicky vrací.
Ve svém šatníku mám kalhoty do zvonu i od pasu volné, cigaretového střihu i dole úzké, zelené krimplenové, šedé tesilové, modré a s proužkem i bez proužku, světlé s velkou kostkou i drobné káro, černé s vysokým pasem i bílé na úzký pásek. Všechny tyto kalhoty budu moci jednou použít. Jen až přijde jejich čas. To bude ušetřených peněz!
Letošní módní žurnály přinesly modely rovného střihu, dole užší. Zalovil jsem v šatníku, vytáhl příslušné kalhoty, pečlivě vyčištěné a nažehlené, navlékl je na sebe... a užasl. Kalhoty mi byly malé! Za nic na světě jsem nemohl dopnout knoflík v pase!
Zamrazilo mě, přiznávám. Po chvilce uvažování mi bylo jasné, že to tak neřešitelný problém zase nebude. Zhubnu. Svět je dnes posedlý dietou, hubnutím a hlídáním kalorií, zvládnu to také.
Nejprve jsem přestal pít pivo. Objem dvou až tří litrů tekutiny se zákonitě musí projevit na objemu břicha! Snad největší radost z tohoto rozhodnutí měla manželka, úbytek na váze jsem však nezpozoroval.
Dieta! Tady je klíč k úspěchu. Jedině dietou dosáhnu svého! Prostudoval jsem příručky a nasadil hollywodskou ostrou redukční dietu. Líbil se mi jak název – zaváněla z něho světovost – tak i způsob. Když hubnout, tak ostře!
Dlouho jsem s touto dietou nevydržel. Po čtyřech dnech kručení v žaludku bez jakéhokoliv viditelného výsledku jsem se najedl vepřové a zapil ji pivem. Přitom jsem uvažoval, kde je zakopaný pes. Nu ano! Mému počínání chybí ještě třetí doporučovaná složka – pravidelné cvičení. Ve skrytu duše jsem doufal, že provozování tělocviku nějak obejdu, ale pohled na nehýbající se ručičku váhy a neměnný objem břicha byl argument nanejvýš přesvědčující.
Večer, když rodina odešla spát, otevřel jsem tajně okno, nadýchl se čerstvého vzduchu a zkusil pár jednoduchých cviků. Šlo to! Krev se rozproudila, mozek se prokrvil!

Další den jsem začal systematicky procvičovat břišní svaly. Zapřel jsem nohy pod knihovnu, ruce za hlavu a už to šlo. Leh, sed, leh, sed. Dvacetkrát jsem šel z lehu do sedu a potom se doplazil do ložnice, opomenuv důležitou zásadu – po cvičení se osprchuj! Nemohl jsem se ani postavit, natož pak sprchovat. Spánek snad dá můj organismus do pořádku, doufal jsem.
Ráno jsem nemohl vstát. Strašlivá bolest v krajině břišní signalizovala přinejmenším akutní zánět slepého střeva až do okamžiku, kdy jsem si vzpomněl na večer. Se zaúpěním jsem vstal a šoural se do práce, kde jsem toho dne vyprodukoval minimum.
Večer u sklenice piva dospěl jsem k rozhodnutí. Budu sbírat něco jiného. Třeba nálepky od sirek. Sbírku kalhot zlikviduji a až módní žurnály přinesou nový model, zakoupím jej v konfekci. Anebo ještě lépe. Nechám si jej ušít na míru. A bez diety!