Pozorní čtenáři Pozitivních novin z mých v minulosti publikovaných příspěvků či z mé knížky Humoresky vážně vědí, že předobrazem četníků z televizní brněnské četnické pátrací stanice byli příslušníci Četnické pátrací stanice v Hradci Králové. Tentokrát si dovoluji seznámit čtenáře se skutečným případem královéhradecké pátračky. Proto shoda se jmény četníků známých z televizních Četnických humoresek není náhodná…

Ráno 25. ledna 1938 se v kanceláři velitele četnické pátrací stanice v Hradci Králové rozezvučel telefon a velitel četnické stanice Horní Vernéřovice vrchní strážmistr Václav Bienert žádal o pomoc se slovy: „Přijeďte, bližší na místě.“ Velitel pátračky vrchní strážmistr Vilém Exnar byl na podobnou situaci zvyklý. V pohraničí s převahou německého obyvatelstva, si člověk nikdy nemohl být jistý, že se předávané zprávy nedostanou do nepovolaných rukou, či spíše bylo nutno počítat s tím, že telegrafické a telefonní spojení v těchto oblastech, již v nepovolaných rukou dávno jsou…

Do Vernéřovic vyrazil služební automobil pátračky řízený strážmistrem Inocencem Vladimírem Šebestíkem a jeho osádku tvořili kromě velitele stanice i fotograf štábní strážmistr Bedřich Pomezný a vůdce služebního psa štábní strážmistr Jan Turko se svým svěřencem německým ovčákem Kordem.

Po příjezdu pátračky na místní četnickou stanici byly strážmistrem Janem Pošarem sděleny podrobnosti. Staniční velitel spolu se strážmistrem Miloslavem Krejčím jsou v sousední obci Radvanice u případu uloupení člověka.

Únosy, či spíše loupeže lidí s cílem vydat je proti jejich vůli zahraniční moci ve smyslu § 90 trestního zákona byly v poslední době čím dál tím častější. Jednalo se o způsob pronásledování lidí, kteří byli nepohodlní režimu v sousedním Německu nebo zde byli pronásledováni a útěkem za hranice hledali svoji záchranu. Pátá kolona v pohraničí jim však nedopřála klidu.

V Radvanicích bylo od vrchního strážmistra Bienerta zjištěno, že včerejšího večera přiběhl do chalupy místního rolníka Hanse Neubauera jeho mladší bratr Karl, požádal o něco k snědku, a sdělil, že ho pronásledují a že bude spát na půdě. Zřejmě nebyl ochoten dále riskovat svůj život prací pro Říši. Karl Neubauer totiž žil na německé straně hranice a svého bratra často navštěvoval ilegálním překračováním takzvané „zelené hranice“. Místní četnická stanice ho podezírala z výzvědné činnosti proti republice, tou se zde ale více či méně zabýval skoro každý občan německé národnosti. S výjimkou snad Hanse Neubauera, který se díky své pramalé inteligenci o politiku vůbec nezajímal.

Krátce po půlnoci zaslechl Hans Neubauer na půdě svého domu nějaký hluk a otevírání dveří. Jelikož nemá zbraň, neodvažoval se vyjít z domu. Až poté co hluk ustal, odvážil se vyjít ven, aby se přesvědčil, zdali mu někdo z chléva neukradl dobytčata. Chlév byl v pořádku, a proto šel spát. Až ráno, když jeho bratr dlouho nešel z půdy dolů, šel se tam podívat a na žebříku nalezl krvavé skvrny. Sláma, na níž jeho bratr ležel, byla rozházená a byly zde krvavé stopy.

Ke slovu se nyní dostal služební pes Kord a jeho vůdce štábní strážmistr Turko. Kord šel po stopě směrem ke státní hranici a došel až do téměř 5 kilometrů vzdálené obce Chvaleč, kde stopu ztratil vlivem pohybu většího množství osob. Následné pátrání v okolí Chvalče nepřineslo žádný výsledek. Vše nasvědčovalo tomu, že Karl Neubauer byl uloupen a unesen do sousedního Německa. Bylo jasné, že čin nemohl být dílem jedné osoby.

Pátrání po pachatelích činu bylo bezvýsledné až do května. Neohroženost Němců narůstala a jejich výpady proti československým orgánům se množily. K uchu vrchního strážmistra Bienerta se doneslo, že Karla Neubauera mají na svědomí Jan Pfeifer a Josef Müller z Dolního Adršpachu, kteří jsou ve svému okolí známí, jako radikální příznivci henleinovy SdP. Vrchní strážmistr se začal o uvedené muže blíže zajímat, ale to bylo vše, co si mohl v době po květnové mobilizaci jako československý četník dovolit.

K obratu v uvedeném případu došlo až dne 27. července 1938, kdy byla na horské louce mezi Chvalčí a Horním Adršbachem nalezena mrtvola muže s prostřelenou hlavou. Na nálezu byla přivolána pátrací stanice z Hradce Králové.

Při ohledání mrtvoly soudní komisí bylo zjištěno, že se s určitostí jedná o Karla Neubauera, jehož případ byl dosud veden jako zločin loupeže lidí s tím, že byl odvlečen do Německa. Při soudní pitvě bylo zjištěno, že byl zastřelen třemi ranami z pistole ráže 7,65 mm. Dvě rány byly do zad a zasáhly plíce a třetí, smrtelná, byla do pravého spánku. Krátce před smrtí mu bylo vyraženo několik zubů.

To znamená, že Neubauer byl na půdě domu svého bratra fyzicky napaden a odvlečen s cílem dopravit ho přes státní hranici do Německa. Za obcí Chvaleč se mu pravděpodobně podařilo svým únoscům utéct, a proto po něm začali střílet. Když po dvou zásazích do zad upadl na zem, byl doražen ranou do pravého spánku.

Nyní, již byl důvod k postupu proti podezřelým Pfeiferovi a Müllerovi. Při domovní prohlídce u Josefa Müllera byla nalezena pistole Walther PPK ráže 7,65 mm. Zatčení obou jmenovaných českými četníky vzbudilo značnou nevoli u jejich souvěrců. Přesto však skončili ve vazbě u okresního soudu.

Dobrozdání Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze potvrdilo, že Karl Neubauer byl zavražděn z pistole nalezené Josefa Müllera.

Spravedlnosti však nebylo učiněno zadost. Oba zatčení byli krátce po okleštění republiky propuštěni z vazby, údajně pro nedostatek důkazů…       

Povídka byla uveřejněna v knize Páté přikázání vydané nakladatelstvím Pragoline. 

Knihy o četnících z nakladatelství Jindřich Kraus - PRAGOLINE žádejte u svých knihkupců, v internetových obchodech nebo na www.jindrichkraus.cz.