Početní stavy četnictva v samostatném československém státě byly vzhledem k nebývalému poválečnému nárůstu zločinnosti zcela nedostatečné. Mladý stát do svých služeb přijímal zájemce o službu v četnickém sboru, kteří byli mnohdy nuceni samostatně vykonávat bezpečnostní službu, aniž by k ní byli dostatečně vyškoleni a vycvičeni.

Dne 13. června 1919 večer měl četník na zkoušku Stanislav Harant z četnické stanice v Kunraticích u Prahy staničním velitelem předepsánu ve služební knížce noční obchůzku. Kolem 3. hodiny ranní kráčel jesenickou silnicí od Krče do Kunratic. Byl ve svých sedmadvaceti letech svobodný, a tak přivítal, že má cestu stejným směrem s ženou středních let. Ta zase uvítala, že má za garde mladého urostlého četníka.

Cestou kolem kunratického lesa zaslechl četník z lesa nějaké hlasy, a proto zpozorněl. Po chvíli se na kraji lesa objevil neznámý muž s batohem na zádech. Muž nesl přes ruku sako kávově hnědé barvy a v ruce měl silnou hůl. Služba je služba; mladý četník se přestal věnovat s ním jdoucí ženě a rozhodl se, že neznámého muže, který se mu zdál být podezřelým, zadrží a odvede ho do Kunratic na četnickou stanici, aby zde prohledal obsah mužova zavazadla.

Muž vida, že jej eskortující četník je nezkušený, se rozmáchl holí, kterou mu četník neodebral, a udeřil ho silnou ranou přes nos a oči, až ho omráčil. Poté četníka vlastním bodlem pěti ranami do zad usmrtil. Mrtvolu přikryl neseným sakem a odcizil mu pušku s bodákem.

Mrtvola zavražděného četníka byla objevena dětmi před 6. hodinou ranní na ovesném poli vedle jesenické silnice s tím, že se jedná o mrtvolu neznámého vojína. Záhy byli vyrozuměni kunratičtí četníci, kteří zjistili, že se jedná o jejich kolegu Stanislava Haranta, a učinili o případu zavraždění svého kolegy oznámení státnímu zastupitelství. Na místo se dostavil okresní četnický velitel v Praze Vinohradech, výkonný kapitán Josef Povondra, spolu se strážmistry Zdražilem a Rykrem, a dále se dostavili i četníci ze stanic Krč, Bráník a Jesenice, kteří zahájili pátrání po pachateli činu. Tělo bylo přikryto sakem kávově hnědé barvy. Zavražděný měl krvavé odřeniny v obličeji a na jeho zádech bylo pět bodných ran. Vedle mrtvoly četníka byl nalezen klacek a kámen.

Pátrajícím četníkům se podařilo zjistit několik svědků. Žena, která šla kus cesty s četníkem, uvedla okolnosti zadržení neznámého muže a poskytla pátrajícím četníkům podrobný popis muže a jeho oděvu. Svědkyně dále uvedla, že kávově hnědé sako, kterým bylo přikryto tělo zavražděného, původně nesl neznámý muž. Dále se přihlásil muž, který kolem 4. hodiny ranní sbíral v kunratickém lese houby s tím, že od místa, kde byla nalezena mrtvola četníka, zaslechl volání o pomoc, které postupně sláblo, až zaniklo. Rovněž hajný uvedl, že při obchůzce slyšel výkřiky o pomoc, ale marně pátral po volajícím.

V dopoledních hodinách se na místo dostavila soudní komise ve složení prozatímní přednosta trestního soudu v Praze Kursch, vyšetřující soudce Borovička a soudní lékaři MUDr. Prokop a MUDr. Hájek. Na obličeji zavražděného byly zjištěny krevní stopy a četné odřeniny kůže přivoděné tupým nástrojem - nedaleko nalezenou silnou holí. Soudní pitvou bylo zjištěno pět bodných ran na zádech, z nichž dvě zasáhly srdce a byly tudíž smrtelné.

Následným pátráním soustředěného četnictva bylo zjištěno, že četníkem na zkoušku zadržený muž byl jedním z pachatelů, kteří se v noci pokusili vyloupit vilu továrníka Haaseho v Krči, ale jelikož byli vyplašeni, tak utekli. Krátce na to spáchali krádež vloupáním ve vile státního sekretáře v ministerstvu pro zásobování lidu Antonína Srby v Nových Dvorech u Krče. Ve vile bylo 15člennou skupinou pachatelů odcizeno značné množství mužského a ženského šatstva. Rovněž zde bylo odcizeno kávově hnědé sako, kterým byla přikryta mrtvola zavražděného četníka. Po činu pachatelé utekli do lesa k restauraci "U labutě", kde se rozdělili o kořist. Jeden z nich šel ke Kunraticím, kde potkal četníka na zkoušku Haranta, který ho zatkl a eskortoval na kunratickou četnickou stanici. U zelených domků byl četník napaden klackem a poté omráčený zavražděn vlastním bodlem.

Četník na zkoušku Stanislav Harant byl 27 let starý rodák z Březových Hor v politickém okrese Příbram. Před válkou byl úředníkem v advokátní kanceláři, za války konal vojenskou službu a po vzniku samostatného československého státu vstoupil do služeb československého četnictva. Stanislav Harant byl pohřben v rodných Březových Horách. Na místě jeho zavraždění byl umístěn pamětní kámen.

V souvislosti se smrtí četníka na zkoušku Haranta se opět na stranách Četnického obzoru objevila kritika nevhodného vyzbrojení četnictva puškou s bodlem. Opakovaně bylo voláno po vyzbrojení četnictva pistolemi či revolvery.

Nejpotřebnějším pozůstalým po četnících zavražděných při výkonu služby, zejména nezletilým dětem, byly Masarykovým četnickým podpůrným fondem poskytovány pravidelné podpory. Masarykův četnický podpůrný fond, od roku 1929 Masarykův četnický vzdělávací a podpůrný fond, získával prostředky z příspěvků poskytnutých jak příslušníky četnického sboru, fyzických a právnických osob, ale i například z pravidelného vydávání kalendářů čs. četnictva. O příspěvky z fondu žádali pozůstalí po zahynulých příslušnících četnictva na zvláštním formuláři a příslušná četnická stanice měla za povinnost ověřit majetkové poměry pozůstalých z pohledu potřebnosti jejich podpory z prostředků fondu. V únoru 1924 bylo z fondu vyplaceno třinácti nejpotřebnějším osobám celkem 4.600 Kč. Na výkazu za měsíc únor 1924 je pod číslem 13 uvedeno i jméno Rudolf Harant z Březových Hor, jedná se o otce zavražděného četníka na zkoušku. V měsíci prosinci téhož roku byly poskytnuty podpory 29 osobám v souhrnné výši 20.000 Kč.

Až po několika letech po zavraždění četníka na zkoušku Haranta se podařilo četnictvu v Hradci Králové při domovní prohlídce nalézt kávově hnědé kalhoty a vestu ušité z téže látky, jako bylo sako, kterým byla přikryta mrtvola četníka. V té době již ministr Antonín Srba uvedl, že uvedené oděvy byly v jeho vile skutečně odcizeny. Následně bylo zjištěno, že uvedené oděvy darovala své přítelkyni z Hradce Králové manželka několikráte trestaného zloděje a rváče Lukeše z Nuslí.

Takticky vedeným výslechem se podařilo četnictvu zjistit, že jedním z pachatelů krádeže ve vile Antonína Srby a rovněž pachatelem vraždy četníka na zkoušku Stanislava Haranta byl skutečně Lukeš z Nuslí. Totožnost pachatele byla potvrzena ženou jdoucí s četníkem v době jeho zadržení.

Povídka byla uveřejněna v knize Páté přikázání vydané nakladatelstvím Pragoline.