Michal Dlouhý: Záhadné krádeže
Rubrika: Publicistika – Historie
| V jednom z říčanských hostinců se každou sobotu večer scházela v odděleném salónku místní honorace na partičku lízaného mariáše. Okolo stolu sedávali Josef Fiala, penzionovaný ředitel záložny, pan řídící učitel Jaroslav Tichý, radní Otakar Novák a velitel místní četnické stanice vrchní strážmistr Jan Vaněk. Nejinak tomu bylo i první prosincovou sobotu v roce 1922. Vínečko bylo chutné, hra šla jako po másle a řeč plynula o všem možném i nemožném. Bývalý ředitel záložny se podivoval nad dovedností současných kasařů, kteří si již poradí s jakoukoliv kačenou. Svými podomácku zhotovenými hasáky je prý otevírají jako plechovky od sardinek. Pan vrchní to mohl ze svých zkušeností jen dosvědčit. Ještě, že se orientují na Velkou Prahu a jeho rayónu dávají celkem pokoj. Pan řídící dal k dobrému případ zaměstnance chomutovské knihtiskárny, který vykrádal peníze z ohnivzdorné pokladny, aniž by jí poškodil a údajně takto připravil svého  zaměstnavatele o 50.000 Kč. Od pana vrchního se očekávala reakce a tudíž dodal, že když jsou stopy, tak to se pátrá. Horší ale je, když je spáchán zločin a není stop, to je pak teprve záhada. Svým výrokem pan vrchní nevědomky nahrál panu radnímu Novákovi.Radní Novák začal vyprávět, jak se jeho ženě záhadně ztratily z bytu peníze. Asi 400 Kč, které měla uloženy v papírové krabičce vyrobené z pohlednic v kredenci. Včera ještě byla krabička na svém místě a dnes ráno, když šla nakupovat tam již nebyla. Nikde nic nebylo poškozeno, byt byl uzamčen a peníze jsou pryč. To je pánečku záhada. Jak se peníze mohly ztratit. Jelikož byl pokročilý čas, bylo dojednáno, že ráno se na to přijde pan vrchní kouknout. V bytě skutečně druhého dne nic neshledal. Paní Nováková se dušovala, že v pátek v poledne peníze byly na svém místě, pak šla na návštěvu k paní Popelníkové, kde se zdržela asi dvě hodiny. Při odchodu byt jako vždy pečlivě zamkla a při příchodu odemkla. V sobotu ráno, když šla nakoupit, krabička s penězi již nebyla na svém místě. To bylo vše, co se pan vrchní dozvěděl. Na vstupních dveřích ani zámku neshledal sebemenší stopy, které by nasvědčovaly jejich násilnému odemčení či vypáčení. Pan vrchní byl v rozpacích, byla to pro něho velká neznámá. Asi po čtyřech dnech se na říčanskou četnickou stanici dostavil pan Alois Kotroul, který přišel oznámit krádež peněz ze zamčeného bytu. Pan vrchní si tentokrát k ruce přibral strážmistra Václava Maudra. Od paní Kotroulové se četníci dozvěděli, že peníze měla uloženy v zásuvce u stolu. Po poledni šla na procházku, při které potkala svoji známou paní Popelníkovou, ke které zašla na kávu. Druhý den však peníze v zásuvce nenašla. Jednalo se již o druhý případ, se kterým si pan vrchní nevěděl rady. Četnickou stanicí byli prověřeni všichni zámečníci a podobní řemeslníci, avšak naprosto bezvýsledně. Neuplynuly ani dva týdny a říčanští četníci měli oznámenu krádež památeční háčkované dečky a dvacetikoruny z bytu paní Joudové. Strážmistr Maudr, který se dostavil na místo činu zjistil, že háčkovaná dečka byla na šicím stroji a dvacetikoruna v kapse kabátu. Obojí bylo v uzamčeném bytě. Paní Joudová uvedla, že odešla do cvičení, kde se potkala s paní Popelníkovou, ke které šla poté na návštěvu. Strážmistr, když opět zaslechl jméno paní Popelníkové, které figurovalo u všech tří případů záhadných krádeží peněž zpozorněl. Na jeho dotaz se mu dostalo od poškozené ujištění, že paní Popelníková je velmi hodná paní a její nejlepší přítelkyně. Při následující sobotní partičce mariáše se pan vrchní dozvěděl od radního Nováka zajímavou věc. Ten se od domovnice dozvěděl, že onoho dne, co se jim ztratily peníze, viděla na chodbě u jejich bytu paní Popelníkovou. Byla prý celá nesvá, když spatřila domovnici. Domovnice druhého dne panu vrchnímu věc potvrdila a uvedla, že Paní Popelníková se ptala, zdali je paní Nováková doma. Právě na kostele odbíjelo půl třetí. Domovnice odpověděla, že paní Nováková zhruba před hodinou odešla. Paní Nováková na dotaz vrchního strážmistra sdělila, že toho dne zhruba o půl druhé odešla na návštěvu k paní Popelníkové. Rovněž si vzpomněla, že když u ní popíjely kávu, odběhla Popelníková do sklepa pro dříví a před tím držela v ruce její kabát v němž měla klíče od bytu. Ale jinak si paní Popelníkovou nemohla vynachválit, je to velmi hodná žena a má ji moc ráda... Pan vrchní se pouze pousmál. Druhého dne navštívil strážmistr Maudr paní Kotroulovou. Ta se rozpomněla, že paní Popelníková jí ochotně pomáhala z kabátu dokonce i tašku jí odložila na skříňku v předsíni. A v době návštěvy si s omluvou odskočila, prý za nějakým mužem, kterému prodávala dětský kočárek. Kotroulová v jejím bytě zdvořile čekala, než se paní Popelníková vrátí. Stejně tak paní Joudová strážmistrovi uvedla, že paní Popelníková byla během cvičení nějakou dobu nepřítomna. Klíče od svého bytu měla paní Joudová v tašce v šatně. Zdali si pan strážmistr myslí, že peníze vzala paní Popelníková, tak to je naprosto vyloučeno, je to přece její nejlepší přítelkyně... Na četnické stanici byl spřádán plán. Popelníková prováděla krádeže v době, kdy měla jistotu, že majitelé bytů nejsou doma. Muži byli v zaměstnání a ženy u ní na návštěvě. Při návštěvách byly vedeny obvyklé ženské debaty, kde která nakupuje, jak vyjde s penězi které jí manžel dává z výplaty a podobně, přičemž se mimoděk dozvěděla, kam si hospodyně schovávají peníze. Jedna věc však je být přesvědčen a druhá usvědčit. Zejména, když se jedná o krádeže peněz. Jediné, čeho bylo možno se chytit byla památeční háčkovaná dečka. Pan vrchní se spolu se strážmistrem Maudrem vydal do bytu Marie Popelníkové. Ta krádeže peněz rozhodně popřela a navíc se hluboce urazila. Zkušený vrchní strážmistr však věděl, že ta urážka je pouze na oko. Po marné výzvě ke vrácení odcizených peněz a věcí bylo četníky přistoupeno k domovní prohlídce. Háčkovaná dečka nikde nebyla nalezena, zato v kredenci byla nalezena krabička vyrobená z pohledů a v ní byly nějaké peníze. Popelníková však tvrdila, že se jedná o její peníze a stále trvala na svém, že se žádných krádeží nedopustila. Pan vrchní se už smiřoval s tím, že z neoprávněně provedené domovní prohlídky bude pěkný malér, ale strážmistr Maudr, který držel v ruce papírovou krabičku z pohledů si povšiml, že na vnitřní straně krabičky je napsána adresa: "Velevážený pan Otakar Novák radní Říčany 92". Oba četníci zcela zapomněli na to, že u Novákových byla spolu s penězi odcizena papírová krabička vyrobená z pohledů. Naproti tomu se soustředili na hledání památeční háčkované dečky údajně odcizené u v bytě paní Joudové. Ta byla později nalezena paní Joudovou, jejíž syn si do ní zabalil vyřezávaného koně. Záhada spojená s důvěryhodnou a milou paní Popelníkovou skončila udáním zpracovaným četnictvem pro zločin podvodu a následně i rozvodem ze strany jejího manžela. Článek byl zpracován za využití autorovy knihy Záhadné příběhy z pátrací služby vydané nakladatelstvím PRAGOLINE |
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 18. 04. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Jiří Suchý |
 |
Milan Lasica |
 |
Jitka Molavcová |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Josef Fousek |
 |
Jiří Menzel |
 |
Helena Štáchová |