Michal Dlouhý: Četnický pes Alto - na pultech

Rubrika: Publicistika – Historie

Když jsem psal svoji předposlední knížku Páté přikázání, která popisuje prvorepublikové případy vražd, uvědomil jsem si, jak je tato knížka vzhledem ke svému obsahu negativní. Již tehdy jsem se rozhodl, že příští knížka musí být určitě pozitivní. Svému slibu jsem dostál a na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevila moje devátá knížka vydaná nakladatelstvím PRAGOLINE, která nese název Četnický pes Alto.

Významným pomocníkem četnictva při výkonu pátrací služby byli služební psi. Z tohoto důvodu patřil vůdce služebního psa se svým svěřencem do systemizovaného stavu četnické pátrací stanice. Kniha popisuje více než pětileté soužití strážmistra Rudolfa Votruby s jeho vlastním služebním psem německým ovčákem „Alto“, úspěchy i nezdary této dvojice v boji proti rušitelům zákonů a je doslova životopisem jednoho z řady čtyřnohých hrdinů.

Dovolím si čtenáře Pozitivních seznámit se dvěma ze třiceti povídek z uvedené knihy:

NA PÁTRAČKU

Jelikož byl 25. srpna 1932 Neumannův vlastní pes Bari vyřazen ze seznamu psů, jejichž používání v bezpečnostní službě ministerstvo vnitra povolilo, došlo dnem 1. září 1932 k přemístění strážmistra Votruby na pátrací stanici v Nitře, coby vůdce služebního psa Alto. Strážmistru Votrubovi se splnil jeho dávný sen. Služba na pátračce, to je něco jiného než chodit se psem do obchůzkové služby.
Vedoucí silou nitranské pátrací stanice byl vrchní strážmistr Alois Procházka a její osazenstvo dále tvořili zástupce štábní strážmistr Jan Slechan, štábní strážmistři František Majer, Jaroslav Dřevický a František Pícl a strážmistři František Antonín Tomek a Rudolf Votruba. Obvod pátrací stanice vycházel z místní příslušnosti nitranského krajského soudu a byl tvořen politickými okresy Šala, Vráble, Nové Zámky, Zlaté Moravce, Hlohovec, Topolčany, Prievidza a Nitra.
Pátrací stanice v Nitře se momentálně potýkala s řáděním tlupy kostelních lupičů. V pátek 2. září 1932 v 8 hod. ráno hlásila telefonicky četnická stanice Hlohovec vloupání do římskokatolického kostela v obci Horné Vašardice. Pachatelé v noci odcizili stříbrnou pathenu a vrch pozlaceného kalicha. Na místo okamžitě vyrazil automobil pátrací stanice s novými pracovníky – strážmistrem Votrubou a jeho pomocníkem Altem.
Okolí kostela bylo před příjezdem hlídky pátrací stanice pošlapáno vesničany jdoucími do kostela na ranní mši. Strážmistr Votruba nalezl nedaleko od kostela místo vyležené od neznámé osoby v trávě. Dalo se předpokládat, že se jednalo o některého z pachatelů činu. Uvedl tedy Alta na stopu této neznámé osoby. Pes vypracoval stopu po travnaté cestě k Papskému lesu a zde pokračoval lesem, za ním šel dále hustými křovinami do polí, kde ve vzdálenosti asi 1200 kroků od kostela byla stopa přerušena stádem pasoucího se vepřového dobytka. Jakákoliv snaha uvést Alta opět na stopu byla marná. Výsledek – další neúspěch…
Následujícího dne, v sobotu dopoledne, bylo pátrací stanici nahlášeno další vloupání do kostela, tentokrát v obci Velké Rypňany. Ačkoliv podle všeho měli pachatelé v dosahu bohoslužebné nářadí, nic neodcizili. Předměty totiž nebyly zlaté.
Situace v okolí místa činu se opakovala jako předchozího dne. Okolí římskokatolického kostela bylo ještě před příjezdem automobilu pátračky značně pošlapáno vesničany jdoucími na mši a shromáždivšími se zvědavci. Na sousedním hřbitově byla místními četníky nalezena stopa, která mohla pocházet od pachatelů. Strážmistr Votruba uvedl Alta na stopu a ten ji sledoval přes pole až ke stohu, kde vyštěkal vyležené místo a obloukem se vrátil přes pole zpět do vesnice. Zde byla stopa sběhnuvšími se vesničany opět přerušena.
Proto bylo přistoupeno k prohledání okolních stohů slámy. V jednom z nich Alto nalezl stříbrnou pathenu a pozlacenou část kalicha. Jednalo se o předměty odcizené při vloupání do kostela v Horných Vašardicích, ke kterému došlo předchozího dne. Tímto bylo potvrzeno, že se skutečně jedná o jednu zlodějskou tlupu specializující se na vykrádání kostelů. Alespoň nějaký výsledek, utěšoval se strážmistr Votruba a chválil Alta za odvedenou práci.
Od svědků bylo zjištěno, že se v obci před krádeží pohyboval muž s ryšavými vousy. Popis odpovídal na několikrát trestaného kostelního zloděje Jana Turbu z Molnoše.
Na základě otisků prstů nalezených na části kalicha byl posudkem zpracovaným Ústředním četnickým pátracím oddělením v Praze Jan Turba usvědčen. Při výslechu prozradil i své spolupachatele Mihálka a Kolmána, kteří byli rovněž zatčeni a usvědčeni z řady případů vloupání do kostelů.

DALŠÍ ŠRÁMY

Na telefonické dožádání četnické stanice Velké Rypňany byl strážmistr Votruba s Altem 25. září 1933 ráno vyslán k pátrání po neznámých pachatelích krádeže vloupáním do bytu rolníka Martina Meluše v Čermanech. Z bytu byly odcizeny peřiny a další věci v ceně přes 2.000 Kč.
Alto sledoval stopu pachatelů asi 30 kroků od Melušova domku k místu s poválenou trávou. Zde pachatelé zřejmě vázali svůj lup do ranců. Dále vedla stopa 200 kroků do kukuřičného pole, kde byly nalezeny otisky dvou jízdních kol a stopy po karbidu, kterým si pachatelé pravděpodobně plnili svítilnu. V okolních obcích byl zjištěn další směr útěku pachatelů, díky jimi používaným karbidovým lampám, kterými si svítili na cestu. Tím byli hlídačům a ponocným nápadní. Vše nasvědčovalo tomu, že se pachatelé ukrývají v Šintavských vinohradech, a že patří k početné tlupě Michala Kertileše, s níž se četníci z okolních stanic více než dva roky potýkali. Rovněž tak nitranská pátračka s nimi již měla co do činění.
Za pomoci četníků ze stanic Rypňany a Dvorníky byly vinohrady postupně prohledávány. Alto vyštěkal trojici mužů, kteří se dali před četníky na útěk. Dva z nich měli jízdní kola, a tak se jim útěk podařil. Netušili však, že padnou do rukou četnické hlídce. V mužích byli následně zjištěni vůdce tlupy Michal Kertileš a Štefan Chovanec.
Třetí z mužů byl ozbrojen valaškou, prchal i přes výzvu „jménem zákona“ a snažil se ukrýt v hustých křovinách. Alto vypuštěný svým pánem na volno se vydal neúprosně po jeho stopě. Podle pachu Alto poznal, že se jedná o muže, kterým byl před několika měsíci zraněn. Zároveň si uvědomil, že na stopu tohoto člověka byl svým pánem již v minulosti jednou uveden, tenkrát však byla stopa překryta jiným pachem, a proto ji ztratil. Jednalo se o vloupání do statku Ladislava Schwitzera v Šoporné 16. června 1933.
Prchající muž byl Altem chycen za nohu a stržen k zemi. Ten se však zarputile bránil kovovou valaškou, kterou Alta několikrát uhodil. Když se mu podařilo ze psího sevření vyprostit, pokračoval opět v útěku. Opakovaně byl rozzuřeným Altem stržen k zemi. Po vyproštění utekl do strže, kterou prchal pronásledovaný služebním psem do okolních zahrad. Tam se již zraněnému Altovi podařilo vytrhnou útočníkovi z ruky jeho valašku a střežil muže až do příchodu četníků. V muži byl zjištěn Gašpar Ďuriš, který se v šoku doznal k Altovu zranění dne 2. července 1933 a dále k vyloupení pokladny v Rišnovcích, dvěma loupežím a řadě krádeží vloupáním, mimo jiné i k výše uvedenému vyloupení Schwitzerova statku v Šoporné, kde byl Alto bezvýsledně uveden na jeho stopu.
Alto byl až při třetím setkání se zločincem Ďurišem úspěšný. Po několika z řady úderů valaškou Alto utrpěl četná krvácející zranění. Ošetřující zvěrolékař Kamil Belák z Nitry doporučil, aby pes nebyl do uzdravení, asi po dobu deseti dnů, využíván v bezpečnostní službě.
Dopadený zločinec Ďuriš však dopadl mnohem hůře. Byl pokousán na různých částech těla. Po dlouhém pronásledování si opakovaně stěžoval na nevolnost, která po podání vody pominula. Při dopravě automobilem pátrací stanice do vazby krajského soudu se u něho dostavila mdloba, a proto byl odvezen do místní krajinské nemocnice k ošetření. Asistující lékař MUDr. Gallo konstatoval, že Gašpar Ďuriš právě zemřel.
Při prováděné soudní pitvě bylo zjištěno, že Ďuriš zemřel na srdeční mrtvici, způsobenou nejen rozrušením z pronásledování služebním psem a zápasem s ním, ale i na následky toho, že měl neléčenou syfilidu v nejtěžším stádiu a na jeho srdci byly syfilitické nádory.
Alto byl až do 8. října ponechán v domácím léčení. Zvěrolékař konstatoval, že jeho zranění nebude míti trvalé následky.



Pověst o Altově hrdinském kousku se donesla díky novinovým článkům až do pyšelské psí univerzity, kde byli Alto a jeho pán dáváni za příklad účastníkům kursu.

foto © archiv autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 08. 09. 2009.