Celé odpoledne jsme strávili povídáním o četnících a zejména o těch, kteří sloužili na královéhradecké pátrací stanici. Přes úctyhodný věk více než osmdesáti let mi dcera četníka Ambrože dlouho vyprávěla o svém otci. Josef Ambrož se narodil roku 1891 v Libniči u Českých Budějovic. V době první světové války bojoval v Itálii a poté působil i v ruských legiích. Na začátku své služební kariéry četníka sloužil rok v Kosovské Poljaně na Podkarpatské Rusi. Poté byl přemístěn do Čech na četnickou stanici Opočno a zde se oženil. Paní Anna mi věnovala medailonek se svatební fotografií svých rodičů. Její otec se samozřejmě ženil v četnickém.

Z doby otcovy služby v Opočně mi vyprávěla zajímavou příhodu. Jednou v noci přišel k Ambrožovým do bytu vystrašený místní řezník, a přišel se četníkovi udat za to, že zabil jemu neznámého muže, který ho přepadl a chtěl ho okrást o peníze stržené za prodaná prasata.
Svalnatý řezník se začal bránit a udeřil lupiče vší silou do hlavy. Ten se skácel a zůstal ležet na místě. Tehdy ještě strážmistr Ambrož se rychle ustrojil a vydal se s řezníkem na jím udané místo. Nikdo zde však neležel. Na zemi byla ve svitu baterky pouze zřetelná kaluž krve. Vražda se tudíž nekonala… Peníze nebyly rovněž uloupeny. A pachatel přepadení byl již dostatečně potrestán. Tak zněl četníkův závěr. A domnělý vrah mohl jít s klidem domů…

Paní Anna pochází ze čtyřech dětí a poskytla mi fotografii rodičů s jejími bratry – dvojčaty Josefem  a Jaroslavem.

V Opočně se stala ještě jedna zajímavá událost, která se týkala paní Anny osobně. Každý četník si pořizoval uniformu sám z ročního stejnokrojového paušálu a nechával si ji šít na míru. Strážmistr Ambrož si koupil již používanou uniformu od jednoho bývalého kolegy, který byl stejné postavy.
Jmenoval se Nehyba a sloužíval na četnické stanici v Dobrušce. Nehyba přivezl uniformu do bytu Ambrožových a velmi se mu líbila tehdy roční holčička – dcera Anna ležící v postýlce. Vzal jí do náruče a pochoval si ji. Když po provedené obchodní transakci Nehyba odešel z bytu, oznámil Ambrož své ženě, že bývalý kolega byl katovým pomocníkem a nyní se stal katem. Na jeho manželku šly mdloby, když si uvědomila, že jejich dcera byla v náručí kata…

Počátkem roku 1932 byl četník Ambrož přemístěn na četnickou pátrací stanici do Hradce Králové. Štábní strážmistr Ambrož byl stejně jako jeho kolega Arazim vůdcem služebního psa. Staral se v době po odchodu štábního strážmistra Arazima do hodnostní školy o služební fenu Sylvu a po jejím vyřazení i o jejího potomka Korda s nímž přišel z četnické stanice v Kuksu na pátračku štábní strážmistr Jan Turko. Paní Anna mi vyprávěla, jak k ní Sylva ráda chodila spát do postele.
Upozornila mne na to, že Sylva měla potrhané levé ucho. Pravdivost jejích slov potvrzují fotografie. Kdykoliv přijíždělo k jejich domu služební auto pátračky, Sylva vyskočila a věděla, že musí do služby.

Paní Anna vzpomínala i na ostatní pracovníky pátrací stanice řidiče štábního strážmistra Josefa Jirouška, fotografa štábního strážmistra Bedřicha Pomezného, kancelářského pomocníka štábního strážmistra Jaroslava Němce a další.