Michal Dlouhý: Četničtí vrazi (a jejich konce…)

Rubrika: Publicistika – Historie



Během dvaceti let existence samostatného československého státu zahynulo při výkonu služby téměř sto příslušníků četnického sboru. Většina z nich zahynula rukou zločinnou a jejich vrazi se stali psanci. Bylo jen otázkou času, kdy je postihne za jejich zločin spravedlivý trest… 
                                                                                 
Pro ilustraci uvádím čtenářům Pozitivních novin tři ze třiceti povídek z knihy Páté přikázání, vydané v letošním roce v nakladatelství PRAGOLINE, které popisují neslavné konce četnických vrahů:

KONEC LUPIČSKÉ TLUPY
(Slovensko)
Dne 31. března 1927 došlo o 10. hodině ranní k vyloupení "Povážské agrární a průmyslové banky" ve Velké Bytči. Muž ozbrojený pistolí přistoupil před úředníky banky a vzápětí vpadli do místnosti i jeho tři společníci. Jejich plán vyloupit banku zkomplikoval svým příchodem účetní místní pily Andrej Gajdošík. Pachatelé spoutali personál i Gajdošíka. Ten však začal ve strachu volat o pomoc a byl proto ubodán jedním z pachatelů. Při činu pachatelé odcizili částku 95.062 Kč, zlaté hodinky s řetízkem, raglánový kabát.
Po lupičské tlupě bylo okamžitě zahájeno pátrání soustředěným četnictvem i vyrozuměnými četnickými stanicemi v širokém okolí.
Strážmistři František Urban a František Kratochvíl z četnické stanice ve Štiavníku zahájili pátrání ihned, jak se o spáchání činu dozvěděli. Zhruba o 20. hodině narazili u Putírkova mlýna nedaleko Štiavníku na dva z pachatelů. Při jejich zatýkání došlo k přestřelce, při níž byl zasažen jednou střelou do srdce a druhou do lýtka strážmistr František Kratochvíl. Strážmistru Urbanovi byl sestřelen státní znak z čepice. Strážmistr Kratochvíl svému zranění na místě podlehl. Lupičům se podařilo uprchnout. Strážmistr František Kratochvíl
 
Druhého dne ráno, 1. dubna 1927, byla četnická stanice v Povážské Bystrici vyrozuměna o tom, že dva lupiči prchají před soustředěnými četníky směrem na Popradno.
Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Jan Šimek odešel ihned do služby spolu s podřízenými strážmistry Františkem Vajsem a Františkem Alschlingerem. Strážmistr Alschlinger, ačkoliv se právě vrátil z noční služby, hlásil se dobrovolně ke stíhání lupičů.
Za účelem rychlého pronásledování prchajících lupičů a k vyrozumění sousedních četnických stanic použili četníci povozu daného jim k dispozici přednostou okresního úřadu v Povážské Bystrici.
Na konci obce Velká Udič spatřila četnická hlídka dvojici podezřelých mužů, kteří byli totožni se stíhanými zločinci.
Vrchní strážmistr Šimek nechal zhruba ve vzdálenosti 10 kroků od těchto mužů zastavit povoz, nařídil podřízeným četníkům dávat pozor a sám seskočil z vozu. Namířil na jednoho z mužů
 Strážmistr František Alschinger

Lupiči se dali na útěk a i přes to, že bylo po nich četníky stříleno, se jim podařilo opět uniknout. Ještě téhož dne byl jeden z pachatelů, Ludvík Hafner dopaden ozbrojenými vesničany a předán četnictvu. Po eskortě k okresnímu soudu byl usvědčen z vraždy účetního Andreje Gajdošíka i strážmistra Františka Kratochvíla.
Soustředěnými četnickými hlídkami se podařilo 2. dubna 1927 zbývající tři pachatele učinit neškodnými. Jeden z nich, František Pihodňa se sám v obklíčení zastřelil, druhý, Matěj Markl byl při přestřelce postřelen a třetí, vůdce tlupy Rudolf Andrassy zastřelen. Při přestřelce byl lupiči zastřelen ještě jeden občan, který se dobrovolně zúčastnil pátrání po lupičské tlupě.
 Poslední z členů tlupy Ludvík Hafner byl postaven před bratislavskou porotu, která ho odsoudila pro dvojnásobný zločin vraždy, zločin pokusu vraždy, zločin loupeže a přečin násilí k trestu smrti provazem a rozsudek nad ním byl vykonán dne 31. října 1929 v Bratislavě. 

ČETNICKÁ ODPLATA
(Morava)

Příslušníci četnické stanice v Hodoníně pátrali v noci na 17. srpna 1933, po tlupě zlodějů, která v Hodoníně a širokém okolí spáchala řadu odvážných krádeží vloupáním. Pátrání bylo úspěšné a několik členů tlupy bylo skutečně k ránu dopadeno. Karlu Hasíkovi se však podařilo uprchnout.
Velitel četnické stanice proto odeslal štábního strážmistra Františka Zvěřinu a strážmistra Antonína Čudovského na jízdních kolech do nedalekého lesa "Bažantnice", aby tam pátrali po uprchlém Hasíkovi, neboť předpokládal, že se zde ukrývá. Karel Hasík byl uvedenou četnickou hlídkou v lese skutečně vypátrán a zadržen. Při zběžné prohlídce   prohlídce, při níž nebyla u zadrženého nalezena žádná zbraň, byl štábním Zvěřinou vyzván, aby s hlídkou šel na policejní úřad do Hodonína. Všichni tři nasedli na kola a jeli. Jako první jel Hasík, za ním strážmistr Čudovský a nakonec štábní Zvěřina. Cestou nařídil štábní strážmistr Zvěřina strážmistru Čudovskému, aby Hasíka předvedl sám s tím, že on bude dále pátrat v lese po dalším členu tlupy Karlu Lorencovi.
Zanedlouho po rozdělení četnické hlídky, v 06.20 hod. zaslechl štábní Zvěřina volání a vzápětí tři výstřely. Když přispěchal na místo, nalezl strážmistra Čudovského zastřeleného na cestě. Nedaleko něho leželo jeho jízdní kolo a opodál kolo Hasíkovo.
Strážmistr   Antonín Čudovský, ženatý, otec jednoho dítěte, byl pohřben dne 19. srpna 1933 na místním hřbitově v Hodoníně.
Pátrání po vrahu četníka pokračovalo na celém jihu Moravy. Dne 25. srpna 1933 byla adjunktem velkostatku Josefem Konrádem z Milotic po 13. hodině telefonicky vyrozuměna četnická stanice v Kyjově, že ve stohu slámy u milotického velkostatku se ukrývá podezřelý muž a nedaleko bylo nalezeno ukryté jízdní kolo.
Četnická hlídka složená z praporčíka Antonína Veselého a strážmistra Jana Šimka a spolu s nimi i městský strážník Adolf Fišer odejela ihned zapůjčeným automobilem z Kyjova k Miloticím. K obci se sjíždeli zalarmovaní četníci z Hodonína i ostatních stanic. Celkem 40 četníků, z toho 17 z Hodonínské stanice obklíčilo stoh.
Strážmistr Šimek s městským strážníkem Fišerem spatřili, ze vzdálenosti asi 40 kroků, že se někdo rychle ukrývá do díry ve slámě. V tom okamžiku se ozvaly čtyři výstřely. Jeden z nich zasČetnický vrah Karel Hasíkáhl strážmistra Šimka do břicha a poškodil mu játra. Druhý zranil městského strážníka Fišera do kolena. Strážmistr Šimek ještě z posledních sil vystřelil z karabiny směrem do stohu.
Vzápětí se směrem na stoh rozpoutala palba soustředěných četníků, během níž bylo vystřeleno asi 200 ran. Přitom byli zranění odvezeni do Kyjova k lékaři dru Švarcovi, který odeslal strážmistra Šimka autem nemocnice v Uherském Hradišti, kde se okamžitě podrobil operaci. Přes veškerou snahu lékařů strážmistr Šimek po půl hodině zemřel. Strážník Fišer byl po ošetření ponechán v domácím léčení.
Když bylo téměř jisté, že po palbě Hasík není již na živu, byl ke stohu vyslán služební pes, který vytím upozornil svého pána, že se ve stohu nalézá mrtvý člověk. Karel Hasík byl úplně provrtán střelami z četnických karabin a jeho tělo bylo dopraveno do milotické márnice.
 
Strážmistr Jan Šimek, 31 let starý, ženatý, otec jednoho dítěte, byl pohřben dne 28. srpna 1933 na místním hřbitově v Kyjově.
Po roce od obou tragických událostí byly oběma zavražděným příslušníkům četnického sboru v místech jejich skonu odevzdány pamětní kameny veřejnosti. Tyto postavili z vlastních prostředků členové Sokola v Hodoníně a příslušníci četnického oddělení v Hodoníně. Pietních slavností se zúčastnil zemský četnický velitel generál Vladimír Putna.
Dne 19. srpna 1934 byl odevzdán veřejnosti pamětní kámen v lese Bažantnice, kde byl zavražděn strážmistr Antonín Čudovský. Pietního aktu se kromě manželky, syna a kolegů zúčastnili zástupci Sokola, jehož byl Antonín Čudovský odchovancem, a řada místních občanů.
Zástupce hodonínského Sokola na závěr pronesl následující slova: "Dosti těch obětí četnictva, občane povznes se mravně, nedej prolévati nevinnou krev svých zákonných věrných strážců veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti". Upřímně míněná slova byla výrazem vztahu veřejnosti k četnickému sboru.
Dne 25. srpna 1934 byl v Miloticích odevzdán pamětní kámen strážmistru Janu Šimkovi. Smuteční slavnosti se zúčastnilo 90 příslušníků četnictva, zástupci policie z Kyjova a ze Zlína, hasiči, zástupci Sokola, Orla, Střelecké jednoty, legionáři, občané a rodinní příslušníci. Starosta obce Milotice Tomáš Poláček přijal jménem obce pamětní kámen a přislíbil, že občané obce budou o pamětní kámen pečovati.

PSANEC
(Čechy)

Nezabiješ!
Případu se ujali četníci a Hellerova fotografie se objevila nejen v Policejním oznamovateli, ale i v tisku. Heller se stal psancem. Obživu a úkryt mu poskytovali jeho kumpáni. Možná jen díky tomu, že úřady nebyly s to vypsat odměnu za Hellerovo dopadení. Vidina jidášových stříbrňáků již nejednou narušila zločineckou solidaritu. 
Až dne 16. října 1935 okolo 9 hodiny ranní oznámil na četnické stanici v Kolovči železniční zřízenec Volák, že obcí jdou dva neznámí muži a jednoho z nich označil jako stíhaného vraha Hellera. Staniční velitel vrchní strážmistr Bohumil Dudek byl na celodenní obchůzce a ve staniční kanceláře byl jediný podřízený četník štábní strážmistr Josef Jirka. Štábní strážmistr Hellerův případ i jeho podobu znal z pátracích oběžníků, se vyzbrojil služební pistolí a vydal se oba muže pronásledovat ve směru jejich předpokládaného pohybu, k obci Srbice.
Ve snaze, aby podezřelí muži neunikli, požádal syna starosty z Těšovic Josefa Šindeláře, který jel okolo na motorovém kole, aby ho odvezl za pronásledovanými muži. Sedl si na tandem a nařídil Šindelářovi, aby muže, které zanedlouho dojeli, předjel a poté zastavil.
 V okamžiku předjíždění, asi v 9 hodin 30 minut vjížděl na silnici z boční cesty koňský povoz a zatarasil silnici. Proto musel Šindelář snížit rychlost jízdy právě v momentě, když míjeli oba neznámé muže. Štábní Jirka poznal v jednom z nich Rudolfa Hellera a ještě sedíc na tandemu zvolal na oba muže výzvu: "Ruce vzhůru!" Heller, když spatřil četníka, hbitě skočil do příkopu a v zápětí vystřelil dvě rány z revolveru směrem na něj. Štábní strážmistr Jirka byl oběma výstřely zasažen do hlavy, smrtelně zraněn, upadl na zem a ztratil vědomí. Přivolaný lékař nedal svolení k převozu zraněného do nemocnice, aby se nezvětšilo jeho utrpení. Šance na záchranu života nebyla žádná. Štábní strážmistr Josef Jirka zemřel, aniž by nabyl vědomí, ještě téhož dne ve 14 hodin 55 minut.Štábní strážmistr Josef Jirka se svým psem
Střelec využil nastalého úděsu přítomných a utekl směrem k nedaleké cementárně a dále do utíkal polí. Za účelem pronásledování již dvojnásobného vraha Hellera bylo zalarmováno četnictvo ze všech stanic od Plzně až po Cheb, včetně četnických pohotovostních oddílů a četnických pátracích stanic. V prvním okamžiku se dostavilo 50 četníků a dalších sto bylo na cestě.
Pod dojmem děsivé zprávy starostové okolních obcí dokonce vyzývali občany, kteří mají zbraně, aby konali vlastní strážní službu a byli nápomocni četnictvu. Ačkoliv se vědělo, že Rudolf Heller je choromyslný a schopný všeho, nebyla přes několikeré urgence úřady vypsána odměna na jeho dopadení.
Kolem 18. hodiny byl Heller obklíčen četnickým kordonem u obce Švihov. Při vzniklé přestřelce byl těžce zraněn a vida, že nemá šanci na útěk a bude dopaden, spáchal kolem 18 hodin 30 minut sebevraždu. 
 
Štábní strážmistr Josef Jirka sloužil u četnického sboru od 1. února 1916, nejprve u zemského četnického velitelství v Zadaru a od vzniku samostatného československého státu u zemského četnického velitelství v Praze na četnických stanicích v Hostouni na Šumavě a v Kolovči. Byl ženatý a měl čtyři děti. Dne 20. října 1935 byl pohřben na hřbitově v Hostouni na Šumavě.
V souvislosti se zavražděním štábního strážmistra Jirky se v tisku objevila úvaha o dostatečné právní ochraně bezpečnostních orgánů: Zbrojní patent č. 223/1852 ř. z. totiž přímo sváděl zločince k držení, ale i nošení zbraně. Držení zbraně nebylo vůbec vázáno na žádné povolení. Proto muselo být mnoho střelných zbraní nalezených při domovních prohlídkách prováděných u zločinců, těmto osobám vráceno! Nošení zbraně bez povolení bylo trestáno pokutou padesáti korun nebo 24 hodinami vězení. Co to bylo například pro několikrát trestaného kasaře... 
Tak znělo jedno z přikázání. Rudolf Heller nebyl žádný svatoušek a prohřešků proti Desateru měl na svém kontě již hezkou řádku. Byl několikrát trestaným zlodějem a proto jej bezpečnostní orgány měly v povědomí. Kromě četníků měl na Hellera spadeno i obecní strážník Stöhr ve Velké Hleďsebi u Mariánských Lázní. V srpnu 1935 však došlo ke zvratu. Službukonající obecní strážník Stöhr přistoupil k Hellerovi a chtěl zjistit, co nese ve svém ruksaku. Za bílého dne třeskla rána z Hellerova revolveru a obecní strážník se zhroutil k zemi. Heller prokličkoval mezi přítomnými spoluobčany a dal se na útěk. Porušil kromě jiných i páté přikázání Desatera neboť zabil…

Foto © z archívu autora

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 02. 10. 2008.