Michal Dlouhý: Četnické kuchařky a posluhovačky
Rubrika: Publicistika – Historie
| Kapitolou samou pro sebe byly četnické kuchařky. Četnická správa vědoma si rčení, že hladový četník nic nevypátrá, podrobně upravila v kasárním předpise stravování příslušníků četnického sboru. Výkonní četníci se stravovali na vlastní útraty buď mimo kasárny, nebo společně v kasárnách. Za účelem společného stravování měla být vyčleněna zvláštní místnost, v níž si jeho účastníci sami spravovali kuchyni a měli o tom vést záznamy o příjmech a vydáních. Vklady na společné stravování byly vybírány vždy předem na celý následující měsíc. Uvedené záznamy měli pravidelně jedenkrát za měsíc kontrolovat účastníci společného stravování a nadřízený velitel měl se občas přesvědčiti, zdali je správa kuchyně a s ní související hospodářství bez stížností.  Kasární předpis upravoval i proceduru přijímání četnických kuchařek. Rozhodování o přijetí či nepřijetí kuchařky záleželo na účastnících společného stravování a bylo vázáno na souhlas velitele. Pragmatický předpis zděděný po monarchii stanovil, že za kuchařky mají býti najímány především osoby starší, naprosto spolehlivé a dobré pověsti. Ohledně věku četnických kuchařek se rakouská praxe ustálila na minimálním stáří 40 let. Nyní je čtenáři jasné jedno z porušení přísných služebních předpisů, kterého jsme se jako tvůrci televizního seriálu Četnické humoresky dopustili v souvislosti s angažováním mladé krásné hospodyně Anděly. Její předchůdkyně Stela sice neuměla vařit, ale ostatní předpoklady požadované předpisem splňovala beze zbytku… Starostlivá četnická správa dále stanovila, že bydlení kuchařky v četnických kasárnách může povolit velitel četnického oddělení, a to za předpokladu, že k tomu účelu byla k dispozici zvláštní místnost, oddělená od obytných místností četnictva. Kromě kuchařek působily na četnických útvarech i posluhovačky k zajištění úklidu či praní prádla, či hospodyně plnící úkoly kuchařek i posluhovaček. Bezesporu nejznámější z nich je stará Pejzlarka z Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka. V praxi nebyly výjimkou případy, kdy hospodyně působila na četnické stanici i několik desítek let. Mladí četníci tyto ženy nazývali četnickými babičkami a ony se o ně staraly jako o vlastní syny či vnuky. Četnická správa měla dopodrobna rozpracovanou i oblast pojištění posluhovaček pro případ nemoci, invalidity a stáří. O působení posluhovačky na jedné z četnických stanic ještě v době monarchie pojednává jedna z povídek mé knihy Četnické čtyřlístky vydané v roce 2005 nakladatelstvím PRAGOLINE . Příčina revmatismu Pohled na mokrou podlahu vyvolal u pana okresního Starhoně vzpomínku na c.k. majora četnictva Maxmiliána Hagauera, náměstka zemského velitele pro Čechy, který byl znám tím, že trpěl silným revmatismem. Příběh se stal někdy v roce 1911 na četnické stanici Konecchlumí v okrese Jičín. Tehdy za Rakouska neexistovaly ohlášené přehlídky, jako je tomu nyní za republiky. Sousední četnické stanice se navzájem informovaly o hrozícím nebezpečí. Strážmistr Frída z četnické stanice Veliš přiběhl jednoho dne ráno na konecchlumskou stanici informovat jejího velitele strážmistra Kodýtka o tom, že se stanici chystá přehlédnout obávaný major Hagauer. Včera byl ve Veliši, dnes je v Miličevsi a zítra ho zde mají. Ve Veliši dopadli dobře, však výsledek přehlídky dlouho do noci zapíjeli. Na základě obdrženého avíza vždy začal v četnických kasárnách generální úklid a horečné přípravy na přehlídku, aby nebyla příčina k zápisu nedostatku ve staniční služební knize. Vlivem vlhkosti způsobené mytím podlah na stanicích těsně před očekávanou přehlídkou onemocněl major Hagauer silným revmatismem. Jeho onemocnění se časem přemístilo i do oblasti ledvin, a proto musel mít pan major na každé četnické stanici k dispozici nočník. Když podle očekávání pan major přišel na četnickou stanici Konecchlumí, zastihl zde posluhovačku s hadrem a kartáčem, která ještě jednou pro jistotu umývala podlahu chodby, aby bylo všechno v naprostém pořádku. Náměstek zemského velitele začal hned ve dveřích do kasáren na posluhovačku řvát: Co to tu děláte za svininu, vy stará čarodějnice? To byl pěkný začátek, povzdychl si velitel stanice. Prvním důsledkem bylo, že stanice přišla o posluhovačku, která odmítala nechat na sebe řvát za tak mrzký peníz, který za tu rasovinu od četnické správy dostává. Během přehlídky major vyčítal veliteli stanice jednu malichernost za druhou. Nejprve to byly nedostatky ve vedení staniční služební knihy, podruhé zbytečně moc naolejované karabiny, což má za následek zvýšené náklady eráru a nakonec mu vyčinil za to, že nosí extrovní střih blůzy, určený pouze pro důstojníky. Je třeba dodat, že major Hagauer byl polského původu a byl velmi pobožný. Podle jeho vkusu i krucifix umístěný ve staniční kanceláři neodpovídal svojí velikostí významu takové instituce, jakou je četnická stanice. Zkrátka nic v konecchlumských četnických kasárnách nebylo podle pana majora v pořádku. Strážmistr Kodýtek v duchu viděl nejen, jak je suspendován, ale jak je za své nedostatečné vedení četnické stanice postaven pro zločin rovnou před vojenský soud. Péče o pohodlí pana majora přešla z posluhovačky na četníky, kteří nevěděli, co mají dělat dřív, zdali provádět cviky s karabinou či šavlí, nebo obsluhovat majora Hagauera. Snaživý závodčí Neumann nechtěl zavdat další příčinu ke hněvu již tak rozzlobenému přehlížejícímu. Proto začal poklízet místnost staniční kanceláře, z níž právě pan major odešel. Jelikož bylo známo, že pan major musel mít stále k dispozici nočník, vzal použitý nočník z místnosti a ve spěchu se s ním rozběhl na dvůr kasáren. Po otevření dveří záchodu vychrstl jeho obsah směrem ke korýtku. Přitom si ale nevšiml, že korýtko je obsazeno majorem Hagauerem. Tímto byl výsledek přehlídky definitivně rozhodnut. |
Foto © archiv autora
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 09. 08. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Ondřej Suchý |
 |
Dáša Cortésová |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Ivan Kraus |
 |
Ivan Rössler |
 |
Jiří Suchý |
 |
Rudolf Křesťan |
 |
JUDr. Ivo Jahelka |