Sloupky Jiřího Menzela (6)
Nemohu si pomoci, jsem dost starý na to abych mohl pozorovat, jak se šíří bezohlednost, zatím co ostrůvky slušnosti mezi námi jsou čím dál tím menší. Lhostejnost, neschopnost citu je nakažlivá. Je jí kolem nás plno a zvykáme si na ní. Je nebezpečí, že se tou lhostejností všichni nakazíme dřív, než si nákazy stačíme všimnout.
Jana Stuchlíková: Nenahraditelný
Jsem neviditelný, osvěžující, všudypřítomný. Bezstarostně se vznáším a pode mnou se prostírá zaoblený horizont modré planety. Pluji si lehounce jako peříčko, míjím nadýchaná oblaka a jak pomalu klesám, moje okolí neznatelně, ale přece jen houstne. Už jsem hodně nízko nad zemí a najednou se dostávám do víru. Cosi způsobuje, že letím rychleji a rychleji a kolem mne je náhle teplo a tma.
Pavel Vrána: Vzpomínky s vůní moře (10) O správné hudbě
Sám nechápu, co mne to dnes vlastně udolalo. Chvíli jsem se motal po kopcích na dohled od chalupy, žádná velká námaha. Jinak nic. A přesto mi nijak zvlášť do skoku nebylo. Doma jsem se pokusil o znovunačerpání záhadně ztracené energie uložením svého těla do horizontální polohy a poslechem hudby. Je to jeden z možných a většinou i fungujících způsobů regenerace. Inspirován mailem své kamarádky, která mi v sobotu poslala sbor židů z Nabucca, pustil jsem si ze starého cédéčka ten krásný kousek se sólistkou Nanou Mouskouri.
Ivan Kraus: Hovory s květinami
Když jsem si přečetl příručku se stejným názvem, uvědomil jsem si, že jsme naše květiny velice zanedbávali. Rozhodl jsem se, že to napravím. Hned druhého dne jsem zašel za květinami na kus řeči. Postavil jsem se doprostřed zimní zahrady a pronesl jsem krátký, ale přátelský projev. O soužití a kamarádství. O vzájemnosti a přátelství. Sdělil jsem květinám, jak je máme rádi. Jak si vážíme toho, že rostou.
Petra Nachtmanová: Mařenka a nožka Troška
Potom tu ležela Milena, pětapadesátiletá žena, která se sice stále chichotala, ale Mařenka nechápala smysl, proč právě nyní jí vystřelil úsměv z úst. Spolu se bavily mnohokrát, jenže nešlo o žádní skutečné „bavení“ a musela se hodně přemlouvat, aby ze slušnosti vydržela a nezavřela oči. Navíc měla Milena denně spousty návštěv, což jí přišlo líto.
Jana Stuchlíková: Strážce snů
Letím vesmírem. Uzavřenou dráhou tvaru elipsy obíhám už celých 4,51 miliard let. Celou tu dobu mne ve svém gravitačním poli poutá dnes už modrá planeta (kdysi za mých i jejích mladých let byla ohnivá a jak postupně chladla a „zrála“, dala jí vzniklá voda krásně modrou barvu).Pohybuji se rychlostí 3681 kilometrů za hodinu, což je přibližně 1 kilometr za sekundu, jsem studený, kulatý a zrcadlím hvězdné světlo ohnivého Slunce.
Emília Molčániová: Vysávač | Vrak | Štvornohý priateľ
„Babka, neváhajte, je to najnovší model, ten vám povysáva aj chlpy z dlane.“ „Synáčik môj, keď ja neviem, nikdy som nič také nemala, robiť s tým nebudem vedieť. Ja v mojich rokoch si už na také novoty asi ťažko zvyknem.“ „Ale, tetuška, vy že ste stará? Vám by človek sotva hádal päťdesiat.“ „Ste milý, junáčik, ale mne už ťahá na osemdesiatku a tieto mašinky, vysávače, či ako to voláte, už nie sú pre mňa. My tu na lazoch sme odjakživa dlážku iba poutierali a domáce tepichy poctivo prášili osvedčeným pracherom. Vidíte, veď ja ani koberce nemám ako paničky v meste.“ „Keď budete mať vysávač, budete si ich môcť kúpiť. Chlpaté, huňaté, mäkké ako páperie. Vysávať s týmto typom je to najväčšie potešenie. Ani alergie sa nemusíte viac báť. Roztoče pri ňom nemajú šancu.“
Ivan Kraus: Budování státu
Na jaře jsem mluvil telefonicky zase s Nývltem. Volal z bytu jednoho přítele, takže jsme si mohli dlouze pohovořit. Nedávno jsem s ním opět hovořil. Volal na účet britské firmy, pro kterou pracuje. „Tak co je s novým Československem?“ ptal jsem se hned. „Ani mi o tom nemluv,“ zabručel Nývlt otráveně. „Proč?“ divil jsem se. „S Čechy se nedá nic dělat. Nikomu nelze věřit. Je to bezcharakterní národ,“ řekl Nývlt vztekle. Ukázalo se, že ten, který měl být předsedou vlády, Nývltovi nápad ukradl a zakládá nové Československo na Kajmanských ostrovech. Pokladník se od Nývlta odtrhl a zakládá Velkomoravskou říši. „Kde?“
Christian Heinrich Spiess: Krásná Olivie aneb Strašidlo z bílé věže (5)
Od té chvíle byl Mamert každý den u Olivie: kdož s ním mluviti chtěl, musil ho tu hledati, neb vyjda před svítáním, řídce před západem slunce se navracoval. Milovalť Olivii velice, však i nesmyslně. Což se jí mohlo líbiti, vše učinil mile a ochotně a dary jí často velmi drahé přinášel. Po roce odložila smutek a zavražděný Vilibald přišel v zapomenutí. Také dítě jeho již několik měsíců v zemi odpočívalo. Olivie okázala se v barevném rouše a zavěsila na sebe drahé kameny a perle z východních zemí.
Adela Muchová: Rovných třicet
Považte, před pár dny jsem se setkala s přáteli mé patnáctileté sestry, a ti mi bez okolků začali vykat a chovat se ke mně s důstojnými rozpaky. Chtělo se mi říct "co blázníte?," ale pochopila jsem, že nemohu. Ač se na mne dívali z výšky (nějak mne sestra přerostla), ten patnáctiletý rozdíl tu byl.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (9)
„Tohle je doopravdy blízko,“ prohlásil dědeček, neboť střílení jsme zaslechli i přes hluk strojů na pile, a obrátil se na zaměstnance, „pro dnešek končíme, jděte radši domů a až se něco změní, vzkážeme vám.“ „Odkud jde ta střelba?“ zeptal se Bohouš. „Těžko říct,“ řekl strejka Chrástovský, „vypadá to jako odněkud z Lísku.“ „Ba ne,“ nesouhlasil strýček Jina, „tohle šlo od Lísku, ale bylo to dál, až za kopcem.“
Jitka Dolejšová: Znáte česká přísloví?
Pojďte si hrát, pojďte trénovat mozkové závity! Poznáte česká přísloví popsaná jazykem odborným? 1) Chemická sloučenina vodíku s kyslíkem, jež produkuje minimálně bellů, působí erozí na vrstvy hornin, uložených podél její trajektorie. 2) Vzdálenost bodu A, (což je místo, kde ukončí, puzena gravitační silou, svou dráhu malvice), od bodu B (což je místo ležící svisle pod místem započetí její dráhy) se blíží k nule.
František Mendlík: Běh Mladé fronty
Tělocvikář František Kloupar to neměl lehké. Byl znám pod přezdívkou Chlebíček, neboť se usilovně staral o hospodárné zacházení s potravinami. Jako tělocvikář učil také brannou výchovu. A tak se studenti dovídali, kterou částí těla je třeba se obrátit ke hřibu atomového výbuchu. Přesvědčoval, že oranžová pláštěnka rozprostřená nad hlavou postiženého človíčka je to pravé ořechové. Mučil studentíky pojmy jako – náměrná, výstřelná, úhel dopadu. Vychovával pacifisty a odpůrce válek!
Milan Markovič: Do prasknutia!
Vraj „nežijeme preto, aby sme jedli“. Skôr naopak by to malo byť, hlásajú múdre citáty. Poznám už takých, čo okrem iného vedia aj to, ako hovoriť a nepôsobiť ako hlupák a dokonca aj ako jesť a nezožať v okolí skôr súcit než uznanie. Koľkí však ešte dnes nerozumejú známemu gurmetovi Brillat-Savarinovi, keď už pred dvesto rokmi povedal, že zvieratá sa pasú, ale iba duchaplný človek vie jesť.