Eva Vlachová: O zachování hmoty
Další podivuhodnou vlastnost věcí mohu doložit z vlastní zkušenosti a že toto pojednání píšu ze svého, tedy ženského hlediska, neznamená, že se s něčím podobným muži nesetkávají. Zdá se mi totiž, že věci dokáží vytušit naši momentální neschopnost a v době, kdy jsme proti nim bezradní, páchají jakousi revoluci.
Ivo Fencl: První láska
Zamilovat se, když vám jsou čtyři, není tak brzy. Roku 1982 napsal a nazpíval František Ringo Čech dokonce Lásku ve třech a půl (viz video níže), což je asi jediná česká verze Lennonovy a Cartneyho dvouminutové skladby Norwegian Wood, ale mně byly již čtyři. Stonal jsem s mononukleózou v nemocnici vprostřed února 1968 a okolí vnímal záclonou horečky. Prvně v životě jsem si připadal sám. Znovu jsem usnul.
Antonín Suk: Kačer
K nám nahoru se jaro nikdy moc nehrnulo. Přicházelo jen tak polehoučku, potichoučku. Na co taky spěchat. Počkejte si! Kolem vsi ležel ještě sníh. Sice mokrý, ale byly ho ještě závěje. Od teletníku se do Michalovic nedalo projít a na Kačenách měl cestář tvrdé šichty, aby mohl projet autobus. Blížil se svátek svatého Josefa. Ten prý ledy láme, a když je nenajde , tak je dělá. Mám své zkušenosti s tímto svatým. Termín jeho svátku je skoro totožný s mými narozeninami
Ivan Kraus: Pokračování příště
Potom, co se inspiroval jeden nakladatel Hollywoodem a vydal další díl "Severu proti jihu", rozhodl jsem se, že podobně jako autorka, která pokračovala za nežijící spisovatelku ve zmíněném románě, budu také pokračovat v několika úspěšných dílech minulosti. Na náměty, které tu uvádím a které hodlám poslat nakladatelům, jsem samozřejmě získal povolení původních autorů – in memoriam. Producentům tímto sděluji, že filmová práva na mé příběhy jsou dosud k mání.
Jan Jurek: Novodobý poutník
Nakladatelství Listen již několik let vede edici Česká povídka. V ní vyšly do této chvíle bezmála dvě desítky titulů - soubory povídek odlišných autorů s daným tematickým zaměřením. /Schůzky s tajemstvím, Tenkrát za totáče, Schůzky s erotikou a další./ "Privilegiu" vydat autorský soubor povídek samostatně se v rámci této edice zatím dostalo pouze Ivě Pekárkové /Láska v New Yorku/ a Edgaru Dutkovi - Záliv Osamění a zapomenuté australské povídky.
Pavel Pávek: Knížka indiánského spisovatele
Knihu spisovatele indiánského původu, který dobrovolně zvolil život v rezervaci vydalo nakladatelství Signeta, které se věnuje převážně literatuře národnostních a etnických menšin. Gordon Johnson se narodil 26. září 1951 ...
Zdeněk Pošíval: Té noci svítil úplněk (1)
Na pozadí skutečných událostí z konce prvního milénia podává román obraz doby v českém prostředí. Autorovým cílem je však snaha postihnout podstatu neměnné povahy člověka. Dobrodružný a drsný příběh připomíná spíš milostnou romanci, než onen obvyklý typ historického románu, jehož převažujícím tématem bývají významné skutky z naučné dějepravy.
Milan Markovič: Nie som ten správny do jedného šíku
Starostlivo nacvičené hromadné vystúpenia cvičencov či inak uniformovaných ľudí som nikdy neobdivoval, ba ani nepochopil. Nechcem sa vracať k norimberským mnohopočetným zovretým útvarom volajúcim na slávu veľkého vodcu; napokon u vojska sa tie pravidelné formácie dajú ako-tak pochopiť, hoci dnes sú už asi ťažko použiteľné v boji, keďže mušketieri a kopijníci sa už dávnejšie zasekli kdesi v histórii.
Eva Vlachová: Černá díra
Historka, kterou jsem slyšela nedávno, ovšem zavání trochu hororem. Paní si šla vyzvednout na poštu doručenou zásilku. Pracovnice od ní převzala jak lísteček s oznámením, tak občanku a s oběma dokumenty odešla pro zásilku. Vrátila se s tím, že dopis je asi ještě u doručovatelky, s oznámením pošty, ale bez občanského průkazu.
Eva Vlachová: Tiché bláznoství
V autobuse u tyče stál mladý muž, čerstvě ostříhaný, oholený, navoněný. Světlý oblek mu skvěle padl, jemně proužkovaná kravata báječně ladila se zelenkavou nažehlenou košilí a boty měl nablýskané do vysokého lesku. Tedy, ne že bych tak zírala na mladé muže, koneckonců, věk už na to opravdu nemám. Ale přesto mne zaujal.
Luděk Ťopka: Pechfogel na bažantím honu
Docházím pomalu k Mírovi a uvažuji, mám-li mu to říct nebo ne. Krvácení přestalo a ani to moc nebolí, takže o nic nejde. Jenže pak mi došlo, že mi někdo bude muset ten brok odstranit a že to tedy neutajím. Míra se zachoval podle předpisu a ohlásil tuto další, i když mnohem menší, nehodu vedoucímu.
Jaroslav Vof: Bamsík
Vezmeme ho domů, viď?“ zeptala se, ale maminka řekla vyhýbavě: „Radši ho tady nech, asi ho někdo ztratil a pak by ho nenašel.“ Holčička se trochu zarazila a měla dojem, jako by medvídek tichounce zanaříkal. „Tady by ho nikdo neztratil, tady jen věci vyhazují. Přece ho nenecháme, aby se o něho psi rvali. Nebo si s ním kluci kopali.“
Iveta Kollertová: Čekání
Víkendy v nemocnicích jsou k uzoufání nudné a mým jediným zpestřením byly, jak jinak, chvilky na balkóně. Pravda, z první cigarety po operaci jsem měla strach, ale žádné motání hlavy se nekonalo, jen bublání v nově nainstalovaném pytlíku, zvaném stomický, dávalo tušit, že se operace povedla. Večer co večer jsem ležela v posteli na balkóně a pokuřovala.
František Mendlík: Poslušně hlásím – nehoda!
Silvestr 1982. Dopravní kontrolor Zdeněk Pivarník je ve funkci sotva druhý měsíc. Je spokojen. Sám doopravdy neví, proč byl vyzvednut do tak odpovědné funkce a proč se stal přímým nadřízeným výpravčích na celé trati. Vynikal spíše neskutečnou výdrží při častých pitkách, nežli brilantní znalostí dopravních předpisů. Kdoví kterému panovníkovi se tento Bušek z Velhartic vetřel do přízně. Čo bolo, bolo. Terazky je tým dopravným kontrolórom! Faktem zůstává, že Zdenál ale nikdy nikomu neublížil.