Jan Jurek: Novodobý poutník

Rubrika: Literatura – Doporučení

E. Dutka: Záliv Osamění a zapomenuté australské povídky
Listen 2007 Str. 57
 
Nakladatelství Listen již několik let vede edici Česká povídka. V ní vyšly do této chvíle bezmála dvě desítky titulů - soubory povídek odlišných autorů s daným tematickým zaměřením. /Schůzky s tajemstvím, Tenkrát za totáče, Schůzky s erotikou a další./ "Privilegiu" vydat autorský soubor povídek samostatně se v rámci této edice zatím dostalo pouze Ivě Pekárkové /Láska v New Yorku/ a Edgaru Dutkovi - Záliv Osamění a zapomenuté australské povídky. 
 
Edgar Dutka, mimo jiné scénárista, dramaturg a režisér, který působil ve studiu Jiřího Trnky a studiu Bratři v triku a nyní coby docent vyučuje na pražské Famu scénáristiku a dějiny animace, na sebe upozornil už prozaickou prvotinou U útulku 5 - soubor autobiografických povídek o pobytu chlapce v dětském domově. /V autorových sedmi letech byla jeho ovdovělá matka zatčena za zradu a spolu se sestrou strávil v dětském domově dva roky./ Za román Slečno, ras přichází obdržel státní cenu za literaturu za rok 2005, jeho soubor povídek nazvaný Stažení z kůže /Torst 2006/ je mnohými považován za jednu z nejvýznamnějších českých prozaických knih posledních dvaceti let. I ve své knize Záliv osamění a zapomenuté australské povídky dostává autor slovům, že se víc než co jiného cítí být především prozaikem.
Záliv Osamění je název první a zároveň nejobsáhlejší povídky. Odehrává se v přesněji neurčeném "uzavřeném pásmu." V něm vládnou jiné zákony, díky nímž se Charlie, hlavní postava příběhu, ocitne v zajetí a několik dní je nucen trávit mezi lidmi, které vůbec nezná. Bonnie, Marl, paní Mc Personová, kapitán, otec Reginald dlí ve starém hotelu coby zajatci hlídače Larryho a vytvářejí uzavřený svět, jakési panoptikum, v němž není snadné se zpočátku zorientovat. Klademe si především otázku, kdo všichni jsou, odkud přišli, co je to za místo, kde proti své vůli setrvávají? Lze - li povídce něco vytknout, pak místy přebytečnou doslovnost. Třeba Charlieho domněnky co se stalo s jeho kanystrem benzínu, jehož ztráta mu znemožňuje uprchnout, jsou zbytečně obsáhlé. Autor zde nevyužívá zkratek ve vyprávění, ale dává přednost spíše chronologickému odvíjení děje s množstvím ne vždy důležitých detailů a "komentářů." Ty ale příliš nepoznamenávají jinak celkově přehlednou a čtenářsky napínavou strukturu příběhu.
V kontextu následujících povídek je autorův styl o poznání střídmější a zároveň dynamičtější. Setkáváme se zde s různě modifikovaným motivem outsiderství, který je patrný především z perspektivy vypravěče Charlieho. On je také společným jmenovatelem všech povídek a ten hlavní z outsiderů, který cestuje z místa na místo neschopný někde zůstat a tam žít a pracovat a mít rodinu jako všichni ostatní. Možná i proto, že jak v povídce nazvané Vánoční balíček doznává, je "jen panák, slepený ze snů, ve kterých pragmatismu není ani za nehet." Můžeme se pouze dohadovat, do jaké míry jsou povídky autobigrafické a do jaké míry je Charlie ztělesněním autora samého. Z toho co víme - autor v roce 1968 po mnoha letech odloučení v Austrálii navštívil svou matku, která byla nucena z rodné země uprchnout, a při té příležitosti rok cestoval, aby se posléze zase vrátil domů - je na místě si podobnou otázku položit.
Charlie je v jistém smyslu novodobý poutník. Právě jeho důraz na osobní svobodu a téměř absolutní nezávislost mu brání kdekoliv zůstat déle než pár dní. Například v povídce nazvané Cal jako Colin si Charlie stopne vůz, aniž by předem tušil, kam má namířeno. Ví jen, že musí někam pryč. "Už bloudím po tomto světě dost dlouho, ale tohle se mi ještě nestalo. Hovno v suché trávě hned pozná kolegu. Bágl jsem hodil na korbu a už jsem byl v kabině." Sebeironie a humor - spíše černý než laskavý - dávají Charliemu sílu překonat vlastní sklíčenost a osamělost, s niž se potýká více méně z vlastního přesvědčení, že nemá při svém povahovém ustrojení jinou možnost. A tak utíká nejen z míst, která na svých cestách navštíví, ale i od lidí, s nimiž se často jen náhodou potká. "Když chci být nešťastný, tak si na to stačím sám. Ale později jsem litoval. Očima vzpomínek June byla fakt prima holka."
Řada z povídek má sympatický erotický náboj. Autor veskrze střídmým erotismem dokáže jednotlivé příběhy i patřičně okořenit. Dívky, které Charlie na svých cestách po Austrálii potkává, navíc hrají v povídkách nezanedbatelnou leckdy i klíčovou roli. Někdy jsou to sice jen pomíjivá setkání plná převážně fyzické náklonnosti, jindy jsou ale příčinou neočekávaných citových vzplanutí, s nimiž si Charlie neví rady. Lynn z povídky Za práva australských Aboriginů je právě z těch dívek, do níž se Charile zamiluje. Při vědomí všeho co od života i od sebe očekává, mu ale nezbývá, než se s ní rozloučit. "Není pravda, že srdce nebolí, co oko nevidí. Lynn mi napsala dva dopisy, velice hezké, že za rok za dva přijede do Evropy - a opravdu přijela. Ale já tam nebyl."
Z výše uvedeného je zřejmé, že autor dokáže čtenáře nejen rozesmát, ale i dojmout, a to v míře často vrchovaté. Obé činí bezprostředně a přímočaře - a právě minimalistický, místy téměř strohý způsob vyprávění je jednou z hlavních předností většiny Dutkových textů. /Za všechny jmenujme třeba povídku Pštrosí tanec reflektující v téměř geniální zkratce ničivou moc peněz ve světě dávných tradic a rituálů./ Na druhou stranu leckterý čtenář může být zklamaný, že se toho ze strany autora nedozví víc. Například v povídce Ad hoc o profesorovi, který si přisedne k neznámé dívce a ona s ním jen tak chce vypít láhev vína. Svým způsobem ho neomaleně svádí, on ji v rámci svých možností ale elegantně odolává. "Jen pojďte. Nebojte se. Nechci šoustat. Chci si s vámi povídat o svém zasraném manželství." "To snad abych koupil ještě láhev vína." (...) Profesor se ještě podíval přes okraj terasy na modrý oceán a v duchu litoval, že si ke stolu přisedl. Láhev ještě pořád stála neotevřená před nimi na stole." Tím povídka končí. Žádný happy-end, žádný jednoznačně vydedukovatelný závěr. Nedořečenost je ostatně atributem většiny zde předestřených příběhů - vesměs nevšedních, otevřených a lidsky moudrých. 

www.knizniweb.cz

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 26. 09. 2008.