Iveta Kollertová: Polámal se mraveneček, ví to celá obora...
"Tak jak se cítíte?" "Skvěle," odpověděla jsem a nelhala jsem. Až na tu mou kuřáckou anabázi, mi vlastně nic nechybělo. "Dobře, tak vás dneska pošleme na Urologii, kde se rozhodne, zda vám uděláme vývod i na moč. Operace by vycházela na zítra. Nashledanou." No páni, to to šlo rychle. Po chodbách se už opět sunuly snídaně, jen já mávla rukou. Krajíček chleba, malé máslíčko a sýr. Jen to bílé kakao se dalo pít.
Antonín Suk: Zaječí sebevražda
Dost roztodivných příhod mysliveckých jsme spolu se strýcem Jirkou zažili ve Vickovikém revíru. Byli jsme tam vlastně oba dva doma. Já jako lesník a Jirka jako myslivec. Protože u nás drobné zvěře ze začátku nebylo nazbyt, šlo o převážně lesní honitbu, museli jsme se přizpůsobit této skutečnosti. Někdy to trochu kolidovalo s předpisy. Výřady z honů se velice lehce rozdaly honcům a hostům, něco zbylo i na psy. Na nás myslivce většinou zpočátku nezbylo nic!
Egon Wiener: Trosečníkem na Nise | Kořeny | Bílá celá v ohni
Žabomyšky, ptakoještěři, ježkohadi, rybovlci, od všeho velký kus. Hlavně ne jako lidi. Fascinuje mě, když slyším, že člověk měl za babičku mloka, případně něco hodně podobného. Že z myšky vyrostl kůň a z malé ještěrky se vyloupl slon. Jsem na tom stejně, když mačkám klávesnice počítače, když používám mobil. Jsou strže, jejichž dna už nedohlédnu, vodopády, jejichž mlžný opar neprohlédnu, chování lidí, které nepřehlédnu.
Ivan Kraus: Návod k použití
Nedávno jsem si koupil přístroj. Už nevím přesně jaký. Vzpomínám si jen, že měl něco usnadnit, něco ulehčit, něco zjednodušit a ušetřit spoustu času. V krabičce byl návod. Firma mi v něm srdečně blahopřála k tomu, že jsem si koupil právě tuto značku, a vítala mne jako jednoho z tisíců zákazníků, kteří učinili správné rozhodnutí a prokázali tak nejen znalost trhu, ale také to, že vědí, co chtějí. Jediné, co jsem chtěl, bylo uvést přístroj do chodu. Návod však měl patnáct bodů.
Tomáš Zářecký: Na vlně tsunami
Pokud by se čirou náhodou našel chudák čtenář, který si teď ne a ne vybavit, co to vlastně ona sinusoida je (samozřejmě pouze momentální výpadek paměti, vždyť sinusoida patří k tomu nejzákladnějšímu a nejdůležitějšímu pro život), bohatě postačí, když si představí hezkou, pravidelnou vlnovku. Na začátku startuje vzhůru, pak se překulí a strmě padá hluboko dolů a potom zase hurá nahoru…
Roman Šťastný, Bronislav Matulík: Diesel II.
V nedávných dnech se dostala na knihkupecké pulty životopisná prvotina o názvu Diesel II., která bude 16.12.2010 oficiálně uvedena mezi čtenáře v baru Krásný ztráty v Praze za účasti obou autorů a zajímavých hostů. Vzhledem k tomu, že urostlého opáleného čtyřicátníka Romana Šťastného již dlouho dobře znám prostřednictvím svého syna a přijala jsem ho též jako svého dalšího synka včetně jeho bývalé manželky a jejich dcery do své rodiny...
František Mendlík: O pevném postoji výpravčího Hrabánka | Atentát v Artěku
Výpravčí Ludvík Hrabánek se stal ve stanici Dobrotín jednatelem ROH. Byl znám jako organizátor četných vlakových i autobusových zájezdů. Funkci přijal, aniž pochopil význam odborářské činnosti. Neznal dokonce ani stanovy! Funkci vykonával po svém, systémem Haškova strážmistra Flanderky z četnické stanice v Putimi. Korespondenci která se netýkala zájezdů, házel nerozlepenou do šuplíku.
Ticho
Ještě chvíli si povídali, on jí vyprávěl o svém městě a jeho atmosféře a ona o životě na vesnici a jejím tichu, kdy člověk téměř slyší tlukot vlastního srdce. A pak už musela jít, poslední autobus odjížděl za sedm minut, strachovala se, aby ho ještě stačila… Rozloučili se před kavárnou docela prostým podáním ruky, rád jsem vás poznal mladá paní, já vás také, mladý pane, oba se tomu zasmáli a bylo to milé a pak už najednou seděla v autobusu, který jí odvážel vstříc tomu klidu, míru a pohodě.
Nelez na net!
Když prohlížím inzeráty z druhé strany, je jich tu pár, co se mi moc líbí - ale zkušenost mi ukazuje, že zdání klame. Tak to zkusím obráceně: Je mi 49, jsem dosud nerozvedená, ale žiju sama v družstevním 2+1 ...
Jana Stuchlíková: … tady a teď
Na stéblech trávy se jiskřivě lesknou kapičky rosy. Zelená je prostříbřena drobnými, jemnými perličkami, na jejichž povrchu se zrcadlí paprsky slunce a sedmikrásky vítají den svými žlutými terčíky s krajkovím okvětních lístků. Oči, ve chvíli, kdy zvolna míjejí rozkvétající fialové zvonky, zpozorují cosi neobvyklého.
Jan Kuthan: Autogram od babičky
Není pravda, že bychom v dnešní době trávili více času u televize než se svými přáteli a známými, jak se často tvrdí. Naopak, dnes máme těch svých známých každý mnohem více, než kolik jich měli naši předci v kterékoli jiné době. Lidé, které důvěrně známe, však nejsou z řad rodinných příslušníků, spolužáků, kamarádů, natož sousedů, dnes jsou to televizní baviči, herci, zpěváci nebo třeba sportovci.
Pavel Landa: Abychom se neuběhali
V době, kdy slovník mladých dam a pánů se smrskává pouze na výrazy „super, v pohodě, to neřeším“ nebo „tak zatím“, se nelze divit, že stejně chudnou i výrazové prostředky autorů různých oficiálních i neúředních oznámení. Zvláštní oblibě se zřejmě a kupodivu stávají rozmanité podoby běhání či pobíhání, a to na kratší i delší vzdálenosti. Podívejte se.
Valtr Komárek- Milan Dubský: Pěstění ducha
Materialistický výklad Marxovy teze, že uspokojení jedněch potřeb vyvolává k životu nové, se potvrzuje v konzumní společnosti. Máš li byt a lidový vůz, chceš dům, garáž, velký bourák, posléze vilu s bazénem, k autu jachtu, ranč a tak dál, což vyvolává potřebu stavby dálnic, benzinových stanic, motelů, umocnění sítě infrastruktury , stále větší investování do umělého prostředí a vlastně do umělého světa, do silně zdeformovaného života a člověka.
Podivné reakce Anežky Hlízové / Nešťastná láska
Řekl jsem, že jsem stoprocentním abstinentem a alkoholiky pokládám za vyvrhele lidstva. Pochlubil jsem se, že můj měsíční příjem činí tři tisíce, přestože si vydělávám sotva dvanáct set. Anežka Hlízová byla nadšena. Nastavila mi rty a pravila, že mě pokládá za stoprocentního muže. Za týden ji seznámila domovnice Vidlirohová s existencí slečen Hezounové a Ouklejové.