Podivné reakce Anežky Hlízové

Vzplanul jsem prudkou vášní k Anežce Hlízové. Abych si ji trvale naklonil, byl jsem nucen uvést některá nepravdivá fakta.
Zatajil jsem své milenky Hermínu Hezounovou a Markétu Ouklejovou a tvrdil jsem Anežce, že je první ženou v mém životě.
Řekl jsem, že jsem stoprocentním abstinentem a alkoholiky pokládám za vyvrhele lidstva.
Pochlubil jsem se, že můj měsíční příjem činí tři tisíce, přestože si vydělávám sotva dvanáct set.
Anežka Hlízová byla nadšena. Nastavila mi rty a pravila, že mě pokládá za stoprocentního muže.
Za týden ji seznámila domovnice Vidlirohová s existencí slečen Hezounové a Ouklejové.
Anežka se vzdor všem předpokladům ke mně přitulila a zašpitala: „Teď tě mám ještě raději, miláčku, když vím, že jsi přitažlivý i pro jiné ženy! Každý stoprocentní muž musí mít v sobě ždibeček dona Šajna, no ne?“
Po této reakci jsem se do Anežky Hlízové zamiloval téměř bláznivě.
Několik dní na to mě vedoucí restaurace U rybičky vyhodil do strouhy, zmoženého koňakem. Jelikož jsem v záchvatu slepé zuřivosti zahodil klíče, byl jsem přinucen požádat o nocleh Anežku Hlízovou.
Přijala mě velmi mile. Políbila mě a řekla, že je moc ráda, že nejsem abstinent. Muž, který si neumí pořádně přihnout z láhve, nemůže být nikdy stoprocentní!
Objal jsem Anežku Hlízovou a vřelými slovy jí poděkoval za vzácné pochopení. Rovněž jsem se zastyděl, neboť jsem toto božské stvoření obelhal zcela zbytečně.
A řekl jsem jí poslední pravdu. To o těch dvanácti stovkách.
To byl můj poslední večer s Anežkou Hlízovou.
Kamarádkám vykládá, že se se mnou rozešla, protože jsem sukničkář a alkoholik.