Přijel k nám do družstva novinář. Snědl nám oběd a řekl, že o mně napíše článek. Potom odejel.
Zprvu jsem byl rád, že se o mně dovědí lidé až z druhého konce republiky, ale potom se objevily starosti.
Jak mě ten chlap pojme? Napíše o mně jako o kladném typu? Mohl by! Lenoch nejsem a manželku netluču. Neopíjím se, čtu klasiky a v rodině netrpím náboženské tmářství. Denní tisk odebírám pravidelně. Na schůzích diskutuji.
Myslím, že jsem kladný typ. Nebo snad o mně napíše jako o člověku kolísavém? Taky by to šlo!
Do družstva mě musela vtáhnout manželka a kromě klasiků čtu i detektivky. Náboženské tmářství netrpím, ale na stěně mi visi obraz „Dej bůh štěstí tomu domu“. Denní tisk odebírám, ale nečtu úvodníky. Na schůzích diskutuji, jenom když z toho něco kouká. Kolísavý typ bych, konec konců, mohl být také.
Nebo snad jsem typ záporný? Neříkám, že by to nešlo mě očernit.
Nedávno mě viděl předseda, jak jsem si bral z družstevního. Když se podívám na knihovnu, tak je tam nějaký Rais, ale těch detektivek je víc.
Náboženské tmářství netrpím, ale s panem farářem se občas napijeme. A to potom říkám svým dětem, aby na vesnici nezůstávaly, že je tu jenom samá dřina a že je to lepší v městě.
Denní tisk odebírám, ale moc nečtu. Na schůzi jsem se zastával kulaka Žumpíčka, když ho vyhazovali z družstva, protože je náš vzdálený strýc. Konec konců záporný typ bych mohl být taky.

Několik nocí jsem strachy nespal. Co o mně ten pisálek z Prahy napíše? Jsem typ kladný, kolísavý nebo snad záporný?
Najed se u nás, tak bych mohl být kladný. Jenomže novinář nemůže všechno nalakovat na růžovo — marná sláva! Když vyjdu jako kolísavec, budu rád. Ale což jestli se jedná o člověka nekompromisního a zásadového, kterého jsem nabídnutou krmí ještě popudil? Co potom? Budu typ záporný a doví se to celá republika!
Ztratil jsem chuť k jídlu. Jak se jenom ten zatracený novinář vysloví?
Ale už jsem zase klidný. Nenapsal nic. Ani řádeček. Moje mínění o novinářích stouplo.