Kdybych z ničeho nic dostal pozvání na býčí zápasy nebo na manévry turecké armády, patrně by mě to nijak nevzrušilo.
Avšak minulý týden přišla ona a přinesla lístky na koncert. Myslím, že jsem vyvalil oči jako tulení mládě na zánovní cirkulárku. Když mi však sdělila, že na hoboj píská osobně Luboš Kažourek a odmávají to hned tři dirigenti, souhlasil jsem. Konečně, domnívám se, že účast na koncertě nemůže vážně ohrozit mou dobrou pověst, zvláště když se takto prohřešuji poprvé v životě.
První potíže nastaly, když mi sdělila, že manšestrové sako se záplatou na levém lokti není vhodné oblečení pro symfonii Fis dur. Poukázal jsem na to, že jsem si vzal nové šaty na fotbal a někdo mi u nich utrhl límec. Ona pravila, že na koncertech se límce netrhají, neboť intenzita hudebního prožitku nedává myslet na hulvátství. To mě do jisté míry zklamalo, ale na koncert jsem šel přesto.
Usedli jsme ve dvacáté řadě a čekali na další. Prahnul jsem po polárce, ale dostal jsem pouze program, který jsem postoupil jí. A pak už přišli hudebníci a koncert vypukl.
Sálem se rozezněla nemlich ta samá muzika, co ji vždycky v rádiu zavírám. Zazmítal jsem sebou na židli, ale pak jsem si řekl: „Hochu, vydrž, na revanš ji vezmeš na nohejbal!“ Pak jsem si všiml, že publikum hledí nějak zasněně a nepřítomně. „Vida,“ shledal jsem. „Intenzita hudebního prožitku se patrně dostaví, svěsím-li hlavu, přimhouřím oči a začnu klimbat.“ Učinil jsem tak.
Přestal jsem vnímat.
Pak jsem pocítil, že mě někdo vleče za límec u saka ke vchodu. Kopal jsem kolem sebe jako dvouletý mustang a způsobil jsem, že několik řad posluchačů přestalo vnímat tklivé largo. Z jejich pohledů jsem vyčetl, že sympatie nejsou na mé straně.
Na chodbě mi řekl pořadatel uznale: „Už jsem, pane, zažil ledaco, neboť jsem dělal průvodce v klatovských katakombách a žena mi utekla s promovaným filologem. Ale aby někdo při symfonii Fis dur křičel: ‚Saláte, nahraj na levý vápno‘ — toho jsem byl svědkem prvně!“ Pak mě opustil.
Zesmutněl jsem. Intenzity hudebního prožitku jsem nedosáhl a navíc jsem mluvil ze spaní. To mi ona nikdy neodpustí!
Zničeně jsem vyšel ven. Čerstvý vzduch mě poněkud vzpamatoval.
Při bližším ohledání svršků jsem zjistil, že límec u saka tlak pořadatelovy pravice nevydržel.
„Hulváti!“ zahrozil jsem pěstí k Rudolfinu. „A pak že se na koncertech límce netrhají! Jestli sem půjdu ještě jednou, tak si just vezmu to manšestrový sako se záplatou!“