Drmlíčková chodila po vsi zavilá a nepřívětivá, jak ji dlouho nikdo nepamatoval. Po každém zlostně blýskla očima a její komunikace se spoluobčany spočívala v nesrozumitelném hučení a nevlídném utrhování.
Teprve po třech dnech si vylila srdce své nevlastní sestřenici.
„Mám pocit, Adélo,“ pravila „že se mi zhroutily ideály! Všechno o čem jsem snila, je fuč! Já vím, že nežijeme si špatně. Barák máme, že by nám neudělal ostudu ani na Riviéře, zadek si vozíme v auťáku a byli jsme i u moře. Ale co je to platné, když táta prošvihnul největší životní šanci! Když se tu objevil ten filmař Brejza  a řekl, že se v našem družstvu bude filmovat péče o prasata, vypadalo to všechno ohromně.. Táta, jakožto vynálezce Drmlíčkovy krmné  směsi, měl stát vedle předsedy, usmívat se do kamery a pak dvěma větami vysvětlit, proč prasata doslova kynou. Zkrátka a dobře, měl poučit celou republiku! Moc se mu do toho nechtělo, že prej není žádnej Belmondo, ale Drmlíček z Grundlovic, jenomže já jsem mu řekla: Táto, na tuhle příležitost čekáme celej život! Dřeme se, máme úspěchy, svět nás nezná. Nikdo z naší rodiny se ještě neusmál do kamery! Vezmi si příklad třeba z Menšíka! Pochází z Ivančic, kdoví, jestli někdy vykrmil prase, a je to osobnost všeobecně známá a milovaná! Já vím, že ty trochu mektáš, ale můj táta seřizoval ochotníky a já jsem od něho ledacos pochytila! Pěkně si to vyzkoušíš před zrcadlem, já tě naučím nějaký ušlechtilý gesta, však se často dívám na ministry při vzájemných setkáních, a to by bylo, aby tvé vystoupení nezapůsobilo na široké masy! Drmlíček z Grundlovic se musí stát ozdobou filmového týdeníku a celá naše rodina  se s tím patřičně povznese!
Duněla jsem do něho ve dne v noci a konečně dosáhla svého. Táta se oblékl do nedělního, uvázal si dokonce i kravatu, a v jednom kuse recitoval před zrcadlem řečičky o tom, jak dostal ten nápad se zchutňováním krmné směsi. Vůbec už nemektal, nepolykal koncovky a vyslovoval tak, že by se mohl ucházet o místo hlasatele v rádiu! Měla jsem z něho radost a věřila jsem, že se Drmlíčkové zase jednou  vyznamenají!

 Jenomže jsem asi neměla dělat to uzený! Táta je po uzeným jako čert a nedovede mu odolat. Ten den, kdy k nám přijeli filmaři točit naostro, zblajznul všecko, co bylo na pekáči, a udělalo se mu špatně. Popadnul ho žlučník! To je u našeho táty strašlivá choroba, chudák vyvádí, jako by ho stahovali z kůže nebo naráželi na kůl, kdepak si v takovém stavu vázat kravatu a usmívat se do kamery!
Byli u něho dvakrát, ale vyhodil je, a po mně dokonce hodil mokrej ručník! Běžela jsem za tím filmařem, aby přijeli pozejtří, že už táta bude fit, ale oni tvrdili, že mají svůj plán a místo Drmlíčka se usměje do kamery někdo jiný. Tak jsem se nabídla, že se usměju já, jakožto tátova věrná družka životem. Dentista Kroba mi zrovna zhotovil nový chrup a tak by to mohla bejt paráda, zvlášť když mám ty zkušenosti z ochotnického divadla! Hrála jsem přece i Maryšu, a to i na zájezdu v Laskavci!
No, nevzali mne! Vybrali si Boukavu a ten se nestydatě chlubil cizím peřím! Vychvaloval Drmlíčkovu krmnou směs, ale tvářil se, jako by ji vynalezl on sám. A ani neřekl, že tvůrce je chorý, kouše do peřin a proklíná celej svět. Boukava zkrátka zkomolil pravdu, dezorientoval celou republiku a vynesl sám sebe do popředí! Vyšplhal se po našich zádech na výsluní veřejného zájmu!

Já vím, Adélo, je to naše vina! Já jsem neměla dělat to uzený a táta se neměl přežrat! Ale taková věc se stane a mělo by pro to bejt pochopení! Takhle byli lidi v celém státě o tátu ochuzeni a vůbec nevědí o co přišli! Cožpak Boukava může nahradit Drmlíčka?“

Drmlíčková mávla rukou a hořce vzdychla. „Leda,“ řekla potom se slabou nadějí v hlase, „že by táta zase vymyslel nějakou novou šlichtu! To by k nám zase museli filmaři přijet a já bych tátu krmila celej tejden místo uzeným jenom krupičnou kaší!“.