Miloslav Švandrlík: Pec nám spadla

Rubrika: Literatura – Zábava

  Pec nám spadla. Samozřejmě ne v paneláku, ale na chalupě. Jenomže starý pecař nebyl doma. Byl na hřbitově. Už čtyřiatřicet let.
     Na pece, krby a udírny je u nás Bláha. Kdekdo mu nadává, dvakrát už mu nařezali, ale on se nedá odradit. Je to prostě jeho hobby.
     Přišel dobře naladěn a dokonce si prozpěvoval „Dobrá pecka na zimu, niema každý perinu.“ Ujistil jsem ho, že nedostatkem peřin netrpíme, ale chceme uchovat starobylost objektu. Do chalupy pec patří, s tím se nedá nic dělat.
     „Budovat topeniště je nesmírná odpovědnost,“ poznamenal Bláha,“ protože pochybíš, ani se nenaděješ. Kopáčkům jsem zazdil do komína kocoura, a ten v noci tak vyváděl, že celá rodina, s výjimkou hluché babičky, musela být převezena na psychiatrii! Nebo si nepřejte vidět to rodeo u Macešků! Bylo to před nějakým fotbalem a kluk si schoval v krbu kolekci dělbuchů a dýmovnic. Když jsem provedl zkušební zátop, tak milostivá paní vyskočila zavřeným oknem do potoka a Maceška se v šoku popral s vlastním vlčákem. Samozřejmě to bylo na mně, a jen tak tak, že jsem neměl na krku nedovolené podnikání. O tom, co se stalo u Zajíčků, jste nejspíš slyšeli. Dělal jsem jim udírnu, ale měli u chalupy chatrné stěny. Trochu jsem do toho klepnul a měli ze čtyř místností jednu velkou. U Prokelů mi zase zapomněli říct, že si do baráku zavedli vodu. Jinak bych přece tu trubku, která mi překážela, neodřízl! No, ale zato jsem poprvé v životě viděl plavat chomout vedle kukaček. Horší už to bylo akorát u Marečků, kde krb ne a ne hořet. Pak si babička Marečková vzpomněla, že má dva litry petroleje a přinesla mi je. Dodnes nechápu, jak je možné, že krb nehořel a chalupa jo!“
     „Poslyšte, pane Bláha,“ řekl jsem, „tak mě napadá, že pec v chalupě je vlastně snobárna! Chleba si kupujeme, tak k čemu pec? Zřítila se, je to její chyba! Nejlepší bude, když to tu trochu vyrovnáme a pak tam postavíme kamna.“
     „Jak myslíte, šéfe.“ Souhlasil Bláha. „Já vám to tady teda zplanýruju. Doufám, že to není podsklepený! Když jsem podobnou práci dělal u Rotyků, propadl jsem se mezi švestkové kompoty a děsně jsem se pořezal. A právě od té doby mám ty sny!“
     „Sny?“ podivil jsem se.
     „Jo,“ přikývl. „Hrůzostrašné sny, a nemohu se jich zbavit!“
     „A o čem se vám zdá?“ vyzvídal jsem.
     „Představte si,“ řekl Bláha zastřeným hlasem, „že se mi vždycky uprostřed noci zjeví ten starej, čtyřiatřicet let mrtvej pecař, koulí očima a hrozí na mne pěstí! Řekněte mi, proč? Vždyť jsem toho chlapa ani neznal!“

text  © Miloslav Švandrlík
grafika © Jiří Winter Neprakta

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 23. 01. 2006.