Vladimír Vondráček: Životní cesta (2/3)

Nastává tedy čas na zlatý hřeb našeho pobytu na Havaji. Ráno v 9 hodin jsme nastoupili do malého klimatizovaného autobusu pro 24 osob. Šofér a průvodce v jedné osobě /chtěl bych vidět, zda by to u nás někdo zvládl!/ byl snad stotřicetikilový Havajan, ohromný pohodář, který po celou cestu téměř nepřetržitě upozorňoval na vše, co lze po cestě vidět. A že toho bylo!

Galerie IN

zobrazit další básně »

Výběr a grafické zpracování básní Jitka Stošická a Míša Stošická

Jarmila Moosová: Pošťákem bůhvíproč

Nevím, kdo je Eva. A neznám ani Adama./ Tu urousanou obálku/ jsem našla na chodníku jedné ztichlé ulice,/ když jsem časně ráno venčila svého subtilního jezevčíka Tygra./ Zpočátku jsem zvažovala, mám-li ji vůbec zvednout./ Dopisy jsou přece taková ryze soukromá záležitost./ Snad zvítězila pouhá zvědavost,/ snad nutkání někomu pomoci,/ nevím./ Obálku jsem vzala do ruky,/ obsah opatrně vyjmula a četla:/ Drahý Adame!

Stanislav Rudolf: Červená je tráva, fotbal....

Cože? Že tráva je zelená? A jak mně, barvoslepému, to dokážete?! Počkejte, nebudeme se spolu přít a začněme hezky od začátku! Když se vaší ženě narodí klučík, stejně jako kdysi dávno mé mamince, budete si oba přát, aby jednou chytil ty rybky, které vám kdysi z rukou vyklouzly. Můj tatínek, železničář, snil například o tom, že jeho syn bude jednou strojvedoucím vlaku.

Stanislav Moc: Máma a inženýr

Tohle všechno mám rád, ale hlavně tam jezdím proto, že mně každý rok máma vyhrožuje, že už to je moje poslední šance, kdy ji mohu ještě vidět… Letos jí bylo 86 a, i když mně vyhrožuje, tak na ten odchod za tátou vůbec nepospíchá, ba ani nevypadá.

Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (10)

Zatímco ve škole kamarádi fandili hokejistům a závodníkům, já byl úplně jiného založení. Fascinovali mě komici. Začalo to vlastně už v Klatovech, když jsem ve svých čtyřech či pěti letech se chodil dívat do biografu na Laurela a Hardyho. Ti dva, a jejich hlouposti, mě rozesmávali, neboli přiváděli mě do stavu, v němž jsem se vždycky cítil nejlíp.

Milan Turek: KNÍŽKA JE DAREM Z LÁSKY – vzpomínky lidového knihovníka

V letošním roce uplynulo deset let od otevření nádherné a moderní knihovny v Liberci. Stavba důstojná města a bohatá svou kulturní činností, chrám vzdělanosti, poskytující občanům nejen vzdělání, ale i místo kultury, zábavy a setkávání. Knihovna se vyrovná knihovnám v zahraničí. Nedávno jsem obdržel e-mailovou zprávu paní Kořínkové, která žije v New Yorku, o knihovně, kam chodí a kde si půjčuje knížky.

Michal Dlouhý: Přepadený autodopravce

Na podzim roku 1933 byl služební pes Ada vzhledem ke stáří a zdravotnímu stavu uznán za neschopného dalšího výkonu služby. Do kurzu v pyšelské "psí univerzitě", jak se říkalo Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva, byl na vlastní žádost vyslán štábní strážmistr Alois Kruliš se soukromým štěnětem německého ovčáka, fenkou Blankou.

Jan Řehounek: Polabské vánoční trhy v Lysé nad Labem

Již několik let se ukazuje, že lidé vánoční trhy v lysé cíleně vyhledávají a dávají jim přednost před hypermarkety. Není divu, vždyť tady mají možnost pohovořit s prodejcem, který je ve většině případů zároveň výrobcem ...

Milan Markovič: Pozdravy

Pozdravujú sa ľudia od nepamäti. Niekedy úprimne a s radosťou, inokedy iba zo zdvorilosti, lebo sa to patrí. Pri osobnom stretnutí možno vypozorovať viacero prístupov k osobnému zvítaniu sa. Záleží na tom, či sa stretnú dvaja (či viacerí) celkom plánovane, alebo náhodne a po dlhšom čase, či sú to kamaráti na život a na smrť, alebo veriteľ s dlžníkom, podriadený so šéfom, milenci či dlhoroční manželia.

Jitka Dolejšová: Made in Německo

Hlavním důvodem jeho radosti však bylo to, že Růženka jezdila, jako jedna z mála obyvatel Československa, do západního Německa a vždycky domů něco přivezla. Copak hadříky a botky, nad tím mávl rukou, ať si holka užije. Ale kromě toho to byla třeba výtečná káva, lahodné sýry, úžasný gel na holení – něco, co se tady nesehnalo, leda přes Tuzex.

Jitka Benešová - Zdeněk Pošíval: Není nic staršího než včerejší noviny

Svědkem na svatbách jsem byl ve svém životě zatím asi čtyřikrát, mezi nimiž i nevěstě, jež je dnešní účastnicí Rozprav, přičemž chlubivě dodávám, že všechna mnou dosvědčená manželství dosud drží pohromadě, což považuji při současné smršti rozvodovosti za mimořádný úspěch. Netuším, jak já to vlastně dělám. Svatba se tenkrát odehrála na staroslavném Vyšehradě, takže možná v jakémsi pocitu či v podvědomí dějinné sounáležitosti s předky se cosi odehrálo na duši a mělo to božský vliv na setrvalost vztahů.

Lada Fedorová - Jiří Heller: O rozzářeném slunci s tóny houslí

Pozitivní noviny s rozzářenou slunečnicí přinášeji prostřednictvím fejetonů, básní, fotografií pohledy na radostné stránky lidských životů. Pojďme si povídat o jednom rozzářeném slunci s tóny houslí ve svých rukou, ve svém srdci. Začtěme se, do exkluzivního rozhovoru Jiřího Hellera pro Pozitivní noviny s nadanou českou houslistkou Ladou Fedorovou...

Barbara Semenov: Amerika podle vzoru "žena"

Osobně jsem byla pro ženu prezidentku, která dávala smutně stagnující zemi jakousi naději. Hilary Clinton byla inteligentní, obklopovala ji celá řada kvallitních politiků včetně světově oceňovaného prezidenta předchozího. Přesto byla pod neustálou palbou kritiky. Voliči jaksi paradoxně nefandí nikomu, kdo se zdá být příliš chytrým.

Jitka Dolejšová: O krásné krajkářce Karle Klusoňové

To se tak někdy povede – Příroda, Pán Bůh, sudičky nebo někdo docela jiný vytvoří krásného člověka, kterého obdaří talentem ve více oblastech. Tak byla obdarována i paní Karla Klusoňová. Kromě talentu dostala do vínku i šikovné ruce...

strana 1 / 419

Další strana »