Jitka Dolejšová: Setkání s obrazem (2) Peter Paul Rubens
Sir Peter Paul Rubens (1577–1640), umělecký směr: Baroko. Vlámský malíř, mistr barokního stylu, jeden z nejvýznamnějších světových malířů v historii. Maloval především podobizny vlastní rodiny, alegorie, krajiny, historická témata, mytologické a náboženské náměty. Jeho umění lze přirovnat k řečnickému projevu. Byl vynikajícím improvizátorem. Ve svých dílech je někdy mnohomluvný, ale vždy pohotový, dovede ohromit i dojmout. Rubens dával jako člověk i umělec přednost bujným tvarům žen. Maloval ženy boubelaté, jejichž pleť i vlasy září zdravím.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (6) - Leonid Jengibarov
Příštího dne ráno, poté, co jste přenocovali někde v koutku cirkusu, přikryti plakátem, vedou vás do bytu, seznamují vás se správcovou, která v té chvíli nevidí nic jiného než vaše dlouhé vlasy a oděv, zde trochu neobvyklý. „Nu,“ říká, stiskne rty a rychle si o vás dělá představu. A už víte, že nemáte právo například na (a příkazy by se daly shrnout do dvaceti až třiceti bodů) styk s africkou kontrarozvědkou, na spiristické seance, na operaci kolenního kloubu...
Jiří Suchý: Ideální člověk
Musím se vám s něčím svěřit. Poslední dobou jsem byl sám se sebou nespokojen. Zjistil jsem, že tak nějak málo čtu. Sem tam na ulici nějaký nápis, nějakou firmu, sem tam výstražnou tabulku, ale sotva přijdu domů, tak jako když utne. A to je chyba! Člověk má číst, a hodně číst! Protože jedině tak se něco dočte. Naštěstí jsem si to uvědomil v pravý čas a začal jsem se ohlížet po nějaké knize.
O shromaždování
I když... před pár dny jsem jela vyhodit staré křeslo do kontejneru přistaveného městem, a ještě než jsem stihla zaparkovat, přispěchali ochotní chlapíci, že nám to převezmou. „Vy jste tady vod toho?“ zeptal se idealisticky můj manžel, inspirován podobnou úrovní služeb v zahraničí. „Možná se starosta vzmoh a dává příležitost nezaměstnaným trochu si přivydělat“ spekuloval choť dál, zatímco já jsem pozorovala jejich vnitřní odhady, za kolik by se to dalo reálně zpeněžit, nebo aspoň znovu použít.
Jitka Dolejšová: Češtino, na slovíčko…
O kráse a bohatství českého jazyka a hrátkách s češtinou jsem již několikrát psala. Tentokrát mne zaujalo, jaká šprťouchlata, kulišárny, vylomeniny, legrácky a poťouchliny náš kouzelný rodný jazyk dokáže vytvořit. Myslím, že ve srovnání s ostatními, byť světovými jazyky nemá konkurenci. | Slova složená pouze ze souhlásek: scvrnkls, čtvrthrst | Slovo s 9 souhláskami za sebou: čtvrtvlnná
Už ani nevím
Už ani nevím, jakými cestičkami jsem se dostala na tohle místo… Kdysi jsem byla krásně čistá, stála jsem v přepravce, na těle měla přilepenou barevnou etiketu s nápisem: ”Dej Bůh štěstí!” a uvnitř mých zelených stěn bylo to nejlepší pivo…ale teď?
Petr Pučelík: Fotograf František Janout s turisty do přírody nechodí, zdržoval by je hledáním záběrů
František Janout začínal s Flexaretem, s formátem 6x6, později přešel na Praktiku, Pentagon six. Nedílnou součástí jeho vybavení je kvalitní pevný stativ, byť při transportu méně pohodlný. Fotografoval na klasický černobílý i barevný negativ, na barevné inverzní diapozitivy a sám si je doma zpracovával. „Vlastní fotokomoru jsem si mohl dovolit až v novém družstevním bytě. Abych ho dostal, musel jsem na něm odpracovat přes tři tisíce hodin. Dva a půl roku jsem chodil z práce na stavbu a nic jiného nemohl dělat. Neměl jsem víkendy, žádný volný čas,“ říká František Janout.
Jana Stuchlíková: Ráno
Pípání budíku ji probralo z doznívajícího snu. Pootevřeným okem mrkla na číslice. Šero v místnosti a ověřený čas ji ještě na chvíli ukolébaly do slastného zdřímnutí. Teplíčko pod peřinou hladivě zpříjemňovalo poslední minuty před drastickým předělem mezi nocí a dnem. Očekávaný okamžik nastal a nezbylo, než opustit vyhřátý pelíšek.
Tomáš Danko – Jitka Vykopalová: Nahá pravda o švédské hudební branži I.
Velmi úspěšný švédský podnikatel, Tomáš Danko, vyprávěl o svém životě a o švédské hudební branži novináři Mikaelovi Janssonovi. Vznikla kniha se zajímavým čtením pro všechny, kteří mají rádi tento žánr. Kreativní nápady a unikátní vyprávění Tomáše Danka, jaké to bylo, když se po příchodu do Švédska jako velmi mladý emigrant v roce 1968 do této branže dostal a následně pohyboval po většinu svého života.
Milan Dubský: Extrémy a svoboda
Extrémy vedou vždy k problémům. Jejich zesilování a kulminace vedou k ničení a zkáze. Vezměme sociální, přehumanizované postoje, které se v politice zahalují do nepravdivých až lživých parol, hesel a transparentů. Hlásají rovnost lidí, ačkoliv každý člověk je jiný. Nejsou dva identičtí jedinci. I jednovaječná dvojčata jsou rozdílná. Něco jiného je rovnost práv. Zde jsou si všichni lidé rovni.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Psal o životě přírody
V druhé polovině devatenáctého století přibývalo pokusů přiblížit čtenářstvu život v přírodě beletristickou formou, včlenit ho do krásné literatury. Zůstávalo však víceméně u naučných pojednání, jejichž autoři nedosáhli umělecké licence. To dokázal až trhanovský rodák Josef Thomayer (*23. 3. 1853). Nemohlo být pouze hrou náhody, že základní kámen české přírodní prózy položil spisovatel z Podčeslolesí. Vždyť v tomto hraničním pásu Čech následovala Thomayera i dvojice přírodních prozaiků Jan Vrba a Jack Flor, přičemž přírodní tematiku a tematiku člověka v přírodě neobešli ani další autoři regionu, ať už byl jejich přínos literatuře jakýkoliv.
Luděk Ťopka: Jak mne les „chytil“
Druhý den přijeli policajti se psem, ale stopy končily u potoka, a tak byl pejsek se svým čichem v koncích. Dům byl prohledán, ale nezmizelo nic než nástěnné hodiny a můj dlouhý gumový kabát. V koutě přístěnku pak zela vykopaná, asi půlmetrová díra. Bůh ví, co v ní kdo hledal a našel. Esenbáci usoudili, že šlo patrně o původního majitele domku, který se pro něco vrátil.
Miroslav Sígl: Do své činnosti vkládá celé své srdce
Psal jsem 2. března 2012 na stránkách Pozitivních novin o pátém setkání obecních a městských kronikářů v Lysé nad Labem. Ohlas je velký. Vytváří se tak poznenáhlu jakési společenství lidí, kteří mají svoji dobrovolnou práci rádi, kteří neusilují především o hmotné výhody, ba naopak činí mnoho ušlechtilého pro veřejné blaho svých obcí nezištně, raději nic nečekají, ale jsou vždy mile překvapeni, když si jejich práce kdosi kompetenetní také povšimne a navrhne odměnu, ocenění, vyznamenání.
Miloš Robert Radosta - Z.Pošíval: Duše jednoho domu
Za našich mladých let byl sport nedílnou součástí našich her. Nebyl skoro žádní auta, mezi chodníky jsme hrávali s tenisákem tak zvané »jednodotky«, ani jízdě na kole nic nepřekáželo, bývala zamrzlá Vltava a dalo se bruslit až k jezu. Já si oblíbil lehkou atletiku a díky známostem jsem se přihlásil do Sportovní školy ÚDA a získal tam základy.
strana 1 / 419