Jitka Stošická: Salsa, Latino Mix a vánoční dobroty
Nemá cenu si zastírat, že my mlsalové vánočního cukroví, bramborového salátu a smažených kaprů máme po svátcích problémy s kily navíc. A co s tím?!! Jednoduchá pomoc. Pojďte je se mnou shodit při vábivých rytmech Salsy, Merengue, Bachaty, Raggeatonu či Orientálních tanců do nově otevřeného studia Salsa Dance Martiny Anton.
Antonín Suk: Závodní rybolov
Závodilo se v lovu ryb udicí na rybníce pod hradem Lipnicí. Ten rybník ležel v lukách blízko lesa, byl plný čisté vody a jako celá Lipnická krajina byl poset velikými žulovými balvany, které v době, když zde byl klid, sloužily za odpočívku ptáčkům konipáskům. Tady byli dokonce i ti se žlutými hrdélky. Někdy se na kámen vyškrábala ondatra aby posvačila a obhlédla rajon, plný vstavačů, vachty a místy i rosnatky. Dnes ne, dnes kámen zel prázdnotou. Zato na břehu se děly věci!
Výlet
Vyšel ze dveří domu a nechal je za sebou prudce prásknout. Klíče mu zacinkaly v kapse. Byl to pro něj trochu neobvyklý zvuk. Rozhlédl se a dlouhými kroky přešel ulici. Nad hlavou mu obrovskou nezměřitelnou rychlostí uháněly mraky. Táhly na západ, kde se pak nad Atlantikem změnily v hlouček kapek a hlučně pleskaly o hladinu.
Milan Turek: Vánoční vzpomínání na léta dávná (dávná...?) (1/2)
Když stárneme, vzpomínáme, čím víc stárneme, tím víc vzpomínáme. Snad nejvíc příležitostí ke vzpomínání poskytuje čas adventní, kdy už zas ne tak často praská v kamnech žárem rozpálené poleno, jehož mihotavé světlo v kuchyni vytvářelo podivuhodnou atmosféru. To spíš se rozsvěcuje obrazovka anebo doutnavky matně připomínají čas dávných večerů vyprávění při svících a petrolejkách.
Miroslav Horníček: HOVORY H /1968-1969/
Myslíte, že má význam bojovat proti blbcům, nebo je lépe v tomto směru rezignovat? *** Dovolte, abych ocitoval Jana Wericha: Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou: ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.
Vlastimil Marek: Gramofon
Lidské myšlení občas potřebuje nějakou metaforu, která přemostí oddělení levé (racionální, logické, běžné) a pravé (vztahové, sluchové, fantazijní a intuitivní) mozkové hemisféry a pomůže tak člověku lépe pochopit smysl toho, co je sdělováno. V poslední době čtu a slýchám o celé řadě partnerských a manželských dvojic, které se tu klidněji, tu dramaticky a za obrovského emočního výdeje rozchází a rozvádí.
Iveta Kollertová: Věřte v sebe a v lidi kolem vás!
Myšlenky se točily kolem docela obyčejných věcí, telefonáty nebraly konce. Blížil se den D, blížilo se narození mé vnučky. Den co den jsme s maminkou a dcerou sedávaly v mém malém pokojíku a tipovaly, kdy se dostaví vytoužený porod a narození mé vnučky. Jména byla vybrána, svetříky od přátel uložené ve skříňce.
Jitka Dolejšová: Cesta
V tuto ranní dobu se v autobuse setkávají pravidelně. Vínové sako s bílým proužkem se tváří důležitě, zabralo místo hned za řidičem, rozložilo si před sebe notebook a své okolí nevnímá. Zelený flaušák, vpředu pěkně vyboulený příslibem nového života, ztěžka usedá k pootevřenému okénku. Zvenku zavane příjemný čerstvý vzduch. Červený kabát nervózně sleduje hodinky.
Ivo Fencl: Rozhovor s činorodým Pražanem plzeňského původu
S publicistou a spisovatelem Vlastislavem Tomanem jsem se seznámil v české Obci spisovatelů, ale hlavně ve Středisku západočeských spisovatelů na Americké ulici 29 v Plzni. Leccos však jsem o něm věděl už z dřívějška, tak jako mnozí z nás, pokud jsme v dětství četli a prohlíželi ABC mladých techniků a přírodovědců, kde působil Vlasta od vzniku (1957) zprvu jako redaktor techniky, ale už od roku 1959 coby šéfredaktor.
Je libo krokodýlka? aneb Proč (ne)chovat „exotické“ zvíře
Že by tohle byl ráj? Obrovský papoušek marnotratně vybuchující barvami, had nádherně hrozivý, ještěři jako středověcí zbrojnoši… malinká opička s komicky ustaraným výrazem...a tamhle..ano, to je přece krokodýl!
Kamila Urbanová: Zastav se na chvilku (zamyšlení)
Žijeme v hektické době. Všichni máme naspěch, i když ušetříme spoustu času rozličnými vymoženostmi. Nádobí nám myje myčka, prádlo pere pračka, suší sušička. Jezdíme auty, létáme letadly. Vzdálenosti se zkracují, monotónní práce zastávají automaty a výrobní linky. Čas, jakým se šíří v dnešní době informace je srovnatelná s rychlostí myšlenky. A přitom pořád něco nestíháme, času máme stále nějak málo...
Jitka Dolejšová: Pozitivní zpráva o brýlích
Můj tatínek šel po roce na kontrolu k oční lékařce. Ještě musím předeslat, že nosí brýle. Tedy tatínek. Když přišel do ordinace a prohlásil, že má dojem, jako by hůře viděl, lékařka vstala od stolu, nasadila tatínkovi prázdné okuláre a jala se vyměňovat sklíčka o různých dioptriích. Ale tatínek pořád říkal: „Přes tohle sklíčko špatně vidím, přes tohle taky, teď je to také rozmazané…“
Eva Rydrychová: Slunce zářilo a já zářila taky - štěstím!
Slunce zářilo, jakoby ani nebyl konec listopadu, když mé kroky mířily na vlakové nádraží v Hradci Králové. Přede mnou dlouhá cesta, na jejímž konci nepředvídatelní, neznámí lidé, netušené okamžiky. Má první cesta na Slovensko. A jak to už tak chodí, vše se vším souvisí. První účast Pozitivních novin na Knižním veletrhu v Lysé nad Labem. Rok 2007.
Jste věřící? aneb Nehodící se škrtněte
Pamatuji si ty dotazníky. Ve spleti nejrůznějších otázek také malá kolonka s otázkou: Jste věřící? a nabízené odpovědi nepřipouštějící jinou variantu: ano*) ne*) s dovětkem: *) nehodící se škrtněte. Nevyznávám žádnou oficiálně uznávanou víru. A tak jsem vždycky tuto kolonku vynechávala, nebo ji za mě vyplnila pečlivá úřednice. Rázně přeškrtla ano hned po mé odpovědi na otázku, zda jsem křtěná a chodím pravidelně do kostela.