Zdeněk Wachfaitl: Procházka přes Staré zámecké schody
Vypravil jsem na Staré zámecké schody, v posledních letech jsem některá místa v Praze opomíjel ani ne tak z časových důvodů, ale možná proto, že mi přišlo vše dávno známé, dávno přečtené a prošlé. Přesto jsem si v posledních mrazivých dnech uvědomil, že některá místa stojí za to projít zase a opět po letech v klidu se pokochat pohledem na Prahu, podívat na vše, co procházka starou Prahou může přinést. Lákala mne i zvědavost, jak se s takovým dnem i zážitkem vypořádám.
Alec Forss: Sámská kultura a sobi na nejstudenějším trhu světa
Sámové obývali během dlouhé doby severní části Skandinávie a poloostrova Kola. Často bývá kladena otázka: Odkud Sámové přišli? Odpověď, kterou dnes můžeme dát, je, že prapředci Sámů se nachází mezi lidmi, kteří žili a lovili v předhistorické době na Nordkalotten. Počet Sámů je odhadován na 50–75 000, z toho žije 15-20 000 ve Švédsku, 30-50 000 v Norsku, 4-5 000 ve Finsku a cca 2000 v Rusku.
Milan Dubský: Malá otázka nad malým zamyšlením
Chci se dostat z bodu A do bodu B. Nejde jen o pohyb, o přesunutí se odněkud někam. Může a také to bývá o jiné činnosti. O myšlení, uvažování, úmyslech, záměrech a chování. Ale dosud nevím, jaký je bod B a kde je. Rozhoduji se tedy, co chci dělat, kdy a kde. Určuji tedy, že si sednu k počítači, napojím se na internet a vyhledám nějaký server.
Jitka Dolejšová: Pohádka o milosti aneb Poučení o učení
Honza byl chudý. Tak chudý, že i kostelní myš byla ve srovnání s ním bohatá.Honza byl mladý, ale nebylo mu to nic platné, protože mu nikdo nechtěl dát práci. Tedy ona by se práce našla, ale zadarmo. Jenže ani kuře zadarmo nehrabe a Honza potřeboval peníze. Honza byl hladový.Tak hladový, že už hlady šilhal.
Emília Molčániová: Báječná dovolenka | Automechanik | Nový šéf
Nevedeli sme sa dočkať. Už len dva týždne, už len týždeň, počítali sme. Konečne nastal deň nástupu na dovolenku. Deti, nakoniec aj my, rodičia, sme sa na to naše veľké dobrodružstvo tešili ako blázni. Na druhej pologuli Zeme sme ešte neboli, a to sme už pochodili kadečo. Batožiny sme mali ako výskumníci idúci na severný pól prinajmenšom na tri mesiace. Zatiaľ sme mali namierené do civilizovaného sveta, do vychýrenej destinácie Thajska.
Ivan Kolařík: Australské peklo - Očité svěděctví našeho krajana
Většina požárů buše končí lidmi vyhranou bitvou nad neúprosným živlem. Zůstane ohořelý buš, pole a louky. Málokdy dojde ke ztrátě obydlí nebo dokonce ke ztrátě na životech. Vyčerpaní požárníci se šťastně usmívají a komunita je jim, zrovna tak jako ostatním složkám podílejícím se na boji s požárem, neskonale vděčná.
Lenka a Luděk Novákovi: Cestování s kufrem (3)
Tak dnes jsme si vyzkoušeli pravé cestování s kufrem. Vstávali jsme v 4:30. Chtěli po nás, abychom v 5:00 byli na letišti, protože v 6:30 mělo odlétat letadlo do Pakse. My jsme tam byli včas, ale oni ne. Sešli se v 6:00, otevřeli místnost k rentgenu a rozsvítili. Dovnitř vešla dívka v uniformě, rozhazovala rukama a něco jim říkala.
Jiří Vlastník: Když Elvis byl náš bůh aneb Šest strun zvrhlého elektroinženýra
Mám takovou vizi. Nad Prahou, místo zbourané sochy velikého Pepíka, stojí obří, v žule vyvedený, magnetofon Sonet-duo. Každým rokem sem putuje lampionový průvod nás, mladíků před penzí, abychom zde položili kytku na hrob neznámého starce na chmelu. Domnívám se, že by v zástupu nechyběl Zdeněk Sarka Dvořák.
Miroslav Vejlupek (Čerchovský): Nad osudem a tvorbou básníka Josefa Abrahama
Pro básníky Podčeskolesí, byť tím není popřen jejich vliv na průnik nových myšlenkových směrů na západ Čech, je charakteristické, že při směřování na český parnas zůstali v polovině cesty. Snad tomu tak nemuselo být v případě osvračínského rodáka Josefa Abrahama (19. února 1890 – 21. července 1933), kdyby jeho umělecký růst a vyzrávání nezastavila předčasná smrt. Uzavřenou dráhou kantora pro těžkou srdeční chorobu (1927) naopak začíná urputné úsilí básníka dobrat se jádra života, vyrovnat se s údělem paralelním s osudem Rudolfa Mayera, pochovaného nedaleko Osvračína, v chodské Loučimi.
Zdeněk Wachfaitl: Cestovní kaleidoskop – pomník a pomníčky
Dlouhá osmdesátá léta jsem jezdil touto dobou po kutnohorské silnici k příbuzným. Vozil jsem v autě větvě tújí, stříbrných smrků i jedlí. U mě na zahradě jsem tohoto chvojí měl po zastřižení živých plotů dostatek a příbuzní velice umně z tohoto chvojí dokázali vytvořit dušičkovou podzimní vazbu, která byla lepší než kupovaná.
Jan Řehounek: Stal jsem se dědečkem!
Do naší rodiny se narodil nový, nejmladší příslušník – Jáchym. O měsíc dřív, zřejmě už to nemohl vydržet, aby se kouknul, co se to tu, proboha, na tom světě kolem děje. Porodní váha dvě kila osmdesát. Míra nezjištěna, neboť podle nejnovějších vědeckých výzkumů už v pokrokových porodnicích novorozenečky neměří.
Pavel Landa: Automechanik si poradí
Z blahosklonnosti zdravotní pojišťovny dostal pan Sláčílek, dojíždějící flétnista Amatérského symfonického orchestru, po třech letech opět lázně. Celkem podruhé. Tentokrát však do nich odjížděl náležitě poučený. Věděl například, že nesmí být z Prahy. Neboť Pražáci jsou namyšlení vejtahové, arogantní pitomci a zkrátka osoby, kterým je radno se vyhnout (ono to tak, občas, bohužel opravdu je). Takže u stolu, ke kterému byl přikázán servírkou se čtyřmi barvami vlasů a devíti masivními prsteny na deseti prstech, oznámil zbývajícím pěti spolustolovnicím a spolustolovníkům, že je z vesnice Vestec, malé obce pod Řípem, kde vskutku žila jeho prastará vzdálená teta.
Miroslav Sígl: Před znovuotevřením Národního technického muzea
O odpovědi na otázky jsem požádal Karla Ksandra (* 1964), nového generálního ředitele Národního technického muzea – krátce před jeho znovuotevřením, k němuž má dojít 16. února 2011 u příležitosti narozenin významného českého architekta, stavitele a mecenáše Josefa Hlávky (1831–1908). Na otázky mi odpověděla Mgr. Olga Šámalová, vedoucí odboru prezentace a práce s veřejností.
Jožo Ráž - Stano Háber: My sa nikdy nevzdáme!
Spolupracoval som aj s inými textármi. Tá spoločná lúskačka je vždy o tom istom. Ja mám takú vlastnosť, že proste neviem zaspievať niečo, čomu neverím. Ak to nie je to pravé, tak mi zasvieti červené svetlo. Proste viem, že to nemá cenu ani skúšať, lebo to nie je moja pesnička. Všetko, čo spievam, tomu verím. Buď to v tej piesni je, alebo ju nerobím.