Jiří Vlastník: Kocourkovští
Předem podotýkám, že titulek nemá se současnou stálicí světové populární hudby nic společného. I když parta českých zpěváků z dnes již minulého století byla též dosti slavná. „Zpátky je to ohromný, zpátky jedeme jako madony,“ ...
Petr Chalupa: Vánoce počátkem padesátých let minulého století
Když se tak snažím všemožně vyhnout tomu nesmyslnému prosincovému pobíhání a shánění, když jen vejít do některého z mnoha „marketů“ pro mne znamená navodit si klaustrofobii - chorobný strach z uzavřených prostor a také demofobii - strach z davu lidí, vzpomněl jsem si na svá dětská léta počátkem padesátých let, pochopitelně minulého století. Ale né, nechci nic hodnotit, srovnávat, zatracovat či vynášet, jen mne to při té vzpomínce nutí zkusit to popsat.
Luděk Ťopka: Štědrovečerní host
Spadl mi kámen ze srdce, přitiskl jsem toho zmrzlíka pod kabátem více k tělu, sáně se rozjely a za pět minut už jsme vjížděli na náš dvorek. Seskočil jsem ještě za jízdy a běžel do kůlny, kde měli naši králíci zimní obydlí. Vstrčil jsem ušáčka do jednoho kotce, vyrobil mu tam pelíšek ze slámy a sena, naplnil krmítko ovsem z plechovky na polici a nalil vodu.
Milena Buriánková: Příběh z archivu srdce
Film nekončí, ale začíná. Děda nasadil kšandy a zavelel posluchačům, že se jde makat. Sebral připravený rýč i hrábě a celé procesí za ním odkráčelo na zahradu. Děda bořil rýč do půdy hlavně za účelem nalezení žížal, na které stála frontu přestárlá kdákající čtveřice. Ta to měla u dědy i s každodenními referáty na dožití.
Vlastimil Marek: Laskavost se vyplácí
Pokud pravidelně (např. o úplňku, nebo o slunovratu meditujete, zkuste meditovat na vizi „laskavých lidí v laskavém světě“. Co můžeme každý z nás udělat pro lepší svět hned teď a tady? Nemusíme zkoušet přesunout hory, změnit lidi a svět. Stačí, když začneme být laskaví. K sobě, svému tělu a životu, ke svým bližním, ke kolegům, přátelům a hlavně nepřátelům, k přírodě, vesmíru. Není cesta k laskavosti, laskavost je Cesta. Cesta k Lásce.
Ivo Jahelka: BALADA O MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE
Na Svatýho Mikuláše / zneužili anděla, / kdo takové hříchy páše, / to se přece nedělá. / Anděl byla Božena, koleda, dvěma čerty zmožena, kole, koleda. / Nadílku jí schovali, koleda, / nemravně se chovali, kole, koleda. / Nebe, peklo, Lucifer, / to nebylo kluci fér, / s nezletilým andělem / páchat hříchy na těle.
Miloslav Švandrlík: Polepšení výtržníků
Do přestupní stanice Pižlanda přijel motorový vlak z Houskova a vzápětí jiný ze Žemlova. Část cestujících se vrhla do nádražní restaurace, aby při chladném moku počkala na patřičnou přípoj. Mezi čekajícími byli i Josef Štolba a Jaromír Výkvět. Posadili se k témuž stolu, což zřejmě neměli dělat. Den byl horký a pivo mělo říz. Štolba s Výkvětem si počali vyměňovat názory.
Jiří Suchý: Život není obnošená vesta (15)
V roce 1966 byl Jiří Šlitr zase jednou v zahraničí. Já zatím táhl divadlo sám a to se mně zamlouvalo jen částečně. Připadal jsem si důležitě, ale za nějaký čas mě to začalo zmáhat. A tak mě napadlo, že by mi mohli od přebytečné práce odpomoci mí kolegové. Měl jsem v šuplíku takovou celkem směšnou povídku a vytipoval jsem si Evžena Jegorova jako potenciálního vypravěče.
Zdeněk Pošíval: Vůně čerstvých pilin, chleba a medu (10)
Do dědečkova krytu jsme se zatím ani jednou neuchýlili a to mi bylo líto. Teda přesněji řečeno, uchýlili jsme se tam narychlo jednou v noci, ale to už bylo po válce a je to úplně jiná příhoda. O tomto dni, o němž nyní píši, se pravilo v rádiu, že v Praze se stále bojuje a maminka trnula, aby se tam tatínkovi nepřihodilo něco zlého. Na pile se neřezalo, mužští seděli od rána do večera u přijímače.
Josef Fousek: Eman a Kornelie, boží lidé (28)
Ten nebožtík mi ležel v hlavě jako balvan. Kornelie dopila narychlo černou kávu, jak říkala kafi, dala si do ní tabletku cukerínu a spolkla jeden anopyrin. Prý chce umožnit krvi, aby byla řídká a lepší proudila zúženejma cévama. Nutila mě, abych to dělal taky. Prý to doporučoval doktor Kučera, kterej byl po dvou infarktech. Dala si do tašky velkej blok, tužku a dýňový semínka. Potom odešla do toho kurzu.
Lucie Kocourková: Evald Schorm a Laterna magika
Vzpomínáme na umělce, který nalezl svůj zcela charakteristický jazyk ve světě filmu i v divadle, který dovedl spojovat principy audiovizuálních prostředků s prostředím jeviště a jeho zákonitostmi, naplňovat vize své i svých spolupracovníků. V Laterně magice byl spolutvůrcem několika legendárních programů, které stojí za to si také připomenout.
Naděžda Munzarová: Malé zamyšlení o tom, kolik pater má Ráj
První patro - ráj kutilů - druhé patro - ráj hraček, třetí patro - ráj chatařů... V jedné "Knize knih" je psáno, že: "Bůh to byl, jenž stvořil sedmero nebes v poschodích nad sebou". Vypadá to, že ti, kdo nás učili, že Stvořitel je vševědoucí a že ví všechno dopředu, měli pravdu. Zdá se, že On už tehdy předvídal, že bude potřeba stupně blaženství rozdělit, a to podle věku a zálib, aby se mu lidstvo nepopralo.
Jan Řehounek: Slunce Štědrého dne věští dobré žně
Štědrý den byl posledním dnem půstu a příprav. Liturgicky se označuje jako vigilie, tedy předvečer slavnosti. Je provázen řadou rozmanitých pověr a poetických lidových obyčejů, které měly zesvětštit náboženský ráz Vánoc. Ještě před dojením, brzy ráno, podala selka každé krávě trošek kaše a tři ječné klasy, koním, aby byli bujní, zakouřil hospodář chřípí kouřem ze síry a březové kůry.
Jan Jurek: Sobotní odpoledne
Chlapec s mičudou stál uprostřed travnatého plácku a díval se na svět kolem a byl okouzlený. Vším co viděl a především tím, co jen tušil z představy o tom, co jen může být někde daleko, kam nedohlédne a kam by se jednou rád podíval. Bylo krásné slunečné odpoledne a chlapec byl ještě uřícený z předešlého fotbalového zápasu, který odehrál dle svého mínění vcelku obstojně.