Ondřej Suchý: František Nepil, Stradonice, Šemanovice, ale ještě o něčem jiném
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
„Tak jak už jste v těch Šemanovicích daleko, člověče?“ zní mi dodnes v uších obligátní Františkova věta, jasně formulovaná věta muže-kutila, muže-chalupáře, navíc autora bible všech chalupářů a chalupníků nesoucí název Jak se dělá chalupa. ![]() „Chalupník odchází z tohoto světa s lítostí, protože odchází vždycky předčasně. Vždy zanechává nedokončenou práci a nesplněné plány a k břehům onoho světa se vydává s hlavou plnou starostí, kdo to udělá za něho...“ Otázku, jak už jsme „v těch Šemanovicích“ daleko, jsem od Františka dostával v posledních letech stále častěji, kdykoliv jsme se setkali. V Šemanovicích u Kokořína pobývám vlastně stále ještě jen jako chalupář, i když dnes již celoročně, a František, chalupář ze Stradonic u Berouna nejspíš zkoušel, zda ze mně „nevypadne“ nějaká legrácka, neboť jsem byl na rozdíl od něj vždycky manuálně nešikovný, zvláště pak na chalupě. „A co nového je u vás, v těch Stradonicích?“ odpovídal jsem mu otázkou, což vyvolalo mávnutí ruky a typicky nepilovsky protažené slůvko: „Ááále...“ Jednou mi řekl: „Já ti, člověče, závidím, že na chalupě můžeš být furt.“ ![]() Obdivoval jsem naprosto oddaně jeho zručnost, kterou ovšem neustále shazoval a ironizoval. Podezříval jsem ho dokonce jeden čas, že si určitě něco nechává dělat profesionály, truhláři, tesaři, zahradníky, sadaři, zedníky, kameníky. Ne. Dokonce i perníčky, které (vyjma těch, jejichž dodavatelkou byla populární perníkářka Jindra Dvořáková z Křenku) pekla sice jeho paní Zdenka, ale všemi těmi vlnkami, kolečky, srdíčky, hvězdičkami, puntíky a kuřátky je vlastnoručně zdobil František! Taková zásoba perníčků se musela samozřejmě vytvořit ve velkém množství, protože o Velikonocích se s koledníky netrhly dveře. Navštívil jsem jednou Nepilovy o Velikonocích a viděl na vlastní oči, jak to u nich chodí. Přestože se jejich chaloupka nachází na jednom z nejvyšších míst ve Stradonicích, dostavovali se sem koledníci v hloučcích a v docela pravidelných intervalech. František jim vycházel slavnostně naproti s ošatkou plnou perníčků a já viděl, jak září, že perníčky mizí v dětských dlaních a jak si po návratu do chalupy dělá čárky, kolik dětí tvořila ta která skupinka. „Šedesát tři!“ spokojeně prohlásil, když připočetl nové čárky. A hned popaměti konfrontoval, kolik dětí prošlo kolem jeho chalupy s koledami touto dobou loni. Nevím, proč pro tak klidného, pohodového a zdánlivě pomalého člověka bylo nejednoduché urvat si v životě pořádný kus času a uzavřít se s ním ve svém milovaném mimopražském království. Jednou s ním týdeník, vycházející v našem kraji, otiskl obsáhlý rozhovor. Jedna z otázek reportérky Týdeníku Mělnicko zněla: Jste spokojen se svým životním stylem? „Vždyť já žádný životní styl nemám,“ bránil se nešťastně František a dodával: „Já jsem prostě životem vláčenej.“ Na to opáčila reportérka otázkou: A co vám zaručuje přísun či obnovu duševních a fyzických sil? „To, že si na chalupě po obědě na 45 minut lehnu. V Praze to nejde, tam nemám klid, tam mám telefon, domovní zvonek a pak - tam moje paní věčně klepe na stroji seznamy toho, co jsem komu slíbil.“ ![]() Přečtěte si jeho osm bodů, které vyjmenoval, když byl tázán, co si do dalšího osobního života plánuje: „Až budu mít trošku času, tak si jednou uklidím svůj pracovní stůl. - Až budu mít pytel peněz, tak vystoupím na Mount Everest. - Nebo ho obletím v helikoptéře. - Nebo se na něj budu dívat alespoň z terasy hodně levného hotelu. - Udělám na zahradu ještě dvě lavice a ještě jeden stůl. - Napíšu ještě jednu pohádkovou knížku pro děti, ale překrásnou! - Koupím si kozu. - Hodně zbohatnu, abych nemusel do Domova důchodců.“ Rozhovor s Františkem Nepilem vyšel v Týdeníku Mělnicko 1. dubna 1993 a jak vím docela přesně, den nato – 2. dubna 1993 – si František koupil svůj první počítač v životě. Když to tak počítám, radoval se z něho jenom pouhých šestadvacet měsíců… |
(kapitola z nové knihy O.Suchého, Dobrý a ještě lepší František Nepil,
v únoru vydalo nakladatelství Ikar k Nepilovým nedožitým 80. narozeninám)
Foto © archiv Ondřeje Suchého
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 16. 02. 2009.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
![]() |
Stanislav Motl |
![]() |
Jan Krůta |
![]() |
Ivan Rössler |
![]() |
Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D. |
![]() |
Miloslav Švandrlík |
![]() |
Zdeněk Pošíval |
![]() |
Ladislav Gerendáš |
![]() |
Ivan Kraus |