Elena Paclová: Zvířata vědí víc, než si myslíme (2)
V průběhu těch let začaly nové chalupníky navštěvovat dvě kočky. Obě hubené, ale jedna hezčí než druhá. Mourovatá a černá, obě krasavice. Patrně byly zvědavé, co se tu s tím starým stavením děje. Pokud uvažovaly (a já věřím, že ano), byla naděje, že u lidí se najde něco na zub i pro ně. Uvažovaly správně.
Rozhovor se zrcadlem Františka Kratochvíla
Frk: Tak dobře zrcadlo. Ale teď půjdeme od Jana Wericha a jeho Císařova pekaře k realitě. A ta nebývá tak rudolfinská. Zrc: A co chceš vědět milý barde? Frk: Tak za prvé mně bude šedesát a kulatiny budu slavit tento rok 21.8. A možná tady v Praze, dokonce v Mánesu na hapenningu konaném k tomuto neslavnému datu u příležitosti mé výstavy kresleného humoru. Vernisáž proběhne tamtéž dne 7.8.2007.
Milan Markovič: Hra, nič iné
Preboha, veď je to len hra! – vravievala mi mamina, keď som sa bezmála s plačom vracal domov po akomsi futbalovom megazápase na jednu bránu medzi chlapčiskami z našej ulice, keď som bol akurát v tej dvojici či trojici, čo – samozrejme nespravodlivo – prehrala. Po rokoch bol môj svokor-remeselník ešte lapidárnejší.
Ondřej Suchý: Sága rodu Lupinů (5)
Paní Ivana Krčková, energická majitelka chovatelské stanice Nermin, projevuje trvalý zájem o to, jak je s jedním z jejích odchovanců nakládáno. Její přetrvávající zájem o osud štěněte Lupina, původním jménem Cardinál Nermin obdivujeme, ale zároveň nás i traumatizuje, to když si nejsme jisti, zda se Lupinova výchova ubírá správným směrem a jestli snad něco nezanedbáváme.
Jan Hora: Sběratel dobrodružství (20) Závod se smrtí
V červnu roku 1924 se Murray Stuart utábořil na břehu řeky Kongo. Když se setmělo, vystoupil z temnoty k rozdělanému ohni posel a podal cestovateli dopis. Stuart se z řádků roztřeseného písma dověděl, že necelou míli odtud táboří těžce nemocný prospektor, neschopný pohybu. Následovala prosba, aby se rychle vypravil do jeho tábora, protože mu zbývá jen krátká doba pro život. Stuart se nechal odvést poslem, mladým domorodcem, k prospektorovu ležení.
Ondřej Suchý: Film, který František Filipovský nikdy neviděl
Bylo mi šestnáct, divadlo Semafor mělo tehdy stále na repertoáru hru Člověk z půdy a já byl zamilovaný do Pavlíny Filipovské. Chodil jsem se na Pavlínu neustále koukat a tak jsem se poznal i s jejím tatínkem. Byl ke mně vstřícný a kamarádský, snad si i všiml, že jsem do jeho dcery zakoukaný, navíc jsem byl ještě stejně starý jako jeho syn Honza.
Vladimír Vondráček: Paradoxy češtiny (16)
Možná se našinci a snad i vašinci stále rozdělují na staromilce a mladomilce, ale ať už se považujeme za ty či ony, nesmíme být škarohlídy, ale raději hezkohlídy! Opravdu je totiž mnohem lepší být zdraví a bohatí, než nemocní a chudí. Nemějme nikdy žádné liché ani sudé obavy, žádné mindráky ani maxdráky a nenechávejme nikdy nikoho na holičkách, ani na kadeřnicích a tím spíše ne na holičích!
Václav R. Židek: Žabky na vodě
Dovolujeme si Vás upozornit na vynikající knihu Blanky Kubešové - Žabky na vodě, které zvláštní shodou okolností prošla málo povšimnutá českým literárním světem. Možná taky proto, že autorka je Češka a žije ve Švýcarsku.
Michal Dlouhý: Záhadné krádeže
V bytě skutečně druhého dne nic neshledal. Paní Nováková se dušovala, že v pátek v poledne peníze byly na svém místě, pak šla na návštěvu k paní Popelníkové, kde se zdržela asi dvě hodiny. Při odchodu byt jako vždy pečlivě zamkla a při příchodu odemkla. V sobotu ráno, když šla nakoupit, krabička s penězi již nebyla na svém místě.
Ondřej Suchý: Komici u psacího stroje (9) - Antonín Nálevka
Zapomenutý herec Osvobozeného divadla, melancholický komik ANTONÍN NÁLEVKA (1893—1932). Zahrál si v devíti hrách V + W: Ve „Smoking revui“ hrál tři role — generála da Vegu, Artura Biliboje a Prvního šílence. V „Gorile Ex Machině“ dokonce role čtyři. A následovaly hry další — „... si pořádně zařádit“, „Líčení se odročuje“, „Ostrov Dynamit“, „Kostky jsou vrženy“ a „Caesar“, od jehož premiéry zbývalo Nálevkovi pouhých 36 dní života.
Jitka Krpensky: Vyrovnaný účet
Pohledná padesátnice, samostatná, milovnice dětí a psů, vášnivá houbařka – tak by mohl znít inzerát, kdyby - kdyby někoho hledala. Jenže – po několika ztroskotaných vztazích to už dávno vzdala. Má psa, příbuzné, přátele a známé. Je jí dobře, jak říká, i když své sny samozřejmě pořád má. Malý domek ze zahrádkou, jen pro ni a jejího psa, to je to největší přání, bohužel těžko dosažitelné.
Josef Fousek: Jaro v Praze / Polypy
Byl jsem krátkou dobu ženatý. Vyjeli jsme s Jarmilou do Prahy. Tenkrát to byla pro nás velká událost. Slavnostní! Jeli jsme si koupit první tranzistorové rádio. Ještě větší radost nám přinášelo vědomí, že se procházíme v hlavním městě. Na chvíli jsme měli dojem, že jsme ve velkém světě. Byl krásný jarní den, zlatý déšť zářil ze zahrad a ptáčci zpívali.
Andrea Fajkusová - Martina Fialková: Po stopách potomků Vojtěcha Friče v Paraguayi
Checomacoco sdružení vzniklo před třemi lety. Jeho zakládajícími členy jsou Pavel Frič, vnuk cestovatele Alberto Vojtěcha Friče, s manželkou Yvonnou. Smyslem činnosti je podpora indiánských potomků cestovatele Friče, kteří žijí ve zmíněné paraguayské vesnici Puerto Esperanza. O tom, že zde český cestovatel zanechal dceru jménem Herminia Ferreira Fric, kterou zplodil se svou indiánskou ženou, se donedávna u nás nevědělo.
Zdislav Wegner: Slohovka
Dveře naší třídy se otevřely, ale místo jednookého češtináře vešla půvabná dívka. „Nějaký čas budu vašeho pana učitele zastupovat,“ řekla, a hned se do vyučování dala s úsměvem a s vervou. Byla krásná. A chytrá. A nosila plisovanou sukni. Při hrách jsme ječeli a skákali jako posedlí, ale když nám recitovala básně, nebo předčítala ze svých knih, ani jsme nedutali.